Švýcarsko 2019: Den 14 – Champex – Bourg-Saint-Pierre

Švýcarsko 2019: Den 14 – Champex – Bourg-Saint-Pierre

Pátek 12. července 2019

Vstávám, balím, snídám. V 8 vyrážím. Nejprve jdu asi 1,5 km k jezeru Lac de Champex. Jsou tu velké hotely a dokonce i bankomat. Skupina turistů tu zrovna nastupuje do autobusu, který je sveze dolů na vlakové nádraží.

Procházím dál, začíná klesání v lese. Z 1500 do 1100 m. Jak tak jdu prašnou cestičkou, uklouzne mi to a odřu si pravé koleno. Je to jen na povrchu, ale trvá pak několik týdnů, než se to zahojí a je to docela otravné například při józe.

Teď už jsem dole v údolí a dál jím budu pomalu stoupat směrem na jih. Stezka vede po bočních silnicích přes několik vesnic. Mají tu zase ty krásné staré dřevěné domy. Začínám potkávat čím dál víc lidí jdoucích proti mě. Není divu, jsem na stezce Tour du Mont Blanc. Ta se navíc chodí většinou proti směru hodinových ručiček a já jdu po směru. Po čase už to začíná být docela únavné – hello, hi, good morning, hi… Ale jinak je to tu hezké.

V 11 dojdu do La Fouly. Za ty 3 hodiny, co jsem šel z Champex jsem potkal něco mezi 100 a 200 turisty, šílený! Je tu supermarket, hurá! Nakupuju jídlo a venku jím. Pak pokračuju ještě kousek po společné cestě, ale pak se konečně odpojuju z hlavní turistické dálnice. Tour du Mont Blanc vede víc na západ do sedla Grand Col Ferret, kdežto já mířím víc na východ po trase č. 6 ke Col du Grand Saint Bernard.

Cesta začíná hezky stoupat. Líbí se mi to tu. Vystoupám pár set metrů a dostanu se na náhorní plošinu. Je 14 hodin. Je tu jezírko a před sebou vidím pohoří a několik sedel. A opět tu bude dost sněhu. Dálková trasa ten hlavní hřeben obchází zleva, ale mně to přijde škoda se o to připravit a volím cestu do sedla, pak po hřebeni doleva (na východ) a pak teprv dolů na jih do (silničního) sedla Grand St. Bernard, které je na hranicích s Itálií.

Stoupám do sedla. Procházím přes sněhová pole, moje oblíbená disciplína. Začíná dost fučet. Ve 14:45 docházím do sedla Fenêtre d’en Haut (2722 m). Slunko zaleze za mraky a hned je pěkná kosa. Oblíkám si bundu a rukavice. Pokračuju dál. Hřebínek je pěkně ostrý, je to super. Výhledy jsou nádherné. Některé hory jsou skryté v mracích, ale i tak je na co koukat.

Dojdu na vrcholek Pointe de Drône (2949 m) a pak na druhý – Grande Chenalette (2889 m).

Teď je čas začít klesat. První úsek je velice strmý, je tu i nějaký ten žebřík a lano.

Pak se dostanu na mírnější terén a o kus dál u sněhového pole postává několik kozorožců. Jen tak stojí a rozmýšlejí, co dál. Postupně se přibližuju, ale jim to vůbec nevadí. Natáčím si je na video. Blížím se ještě dál. Pomalu se dávají do pohybu. Ale žádný spěch.

Pak už přejdu přes sněhové pole a klesám posledních pár set metrů až do sedla Grand St. Bernard. Všechno se tu týká bernardýnů. Je tu hospic a hotel. A muzeum psů. A jezírko, na jehož druhém konci je italská část sedla. Pořád dost fučí.

Je 16:30 a já rozmýšlím, co dál. Nejraději bych tu zůstal v tom hotelu. Ale u vchodu mají napsané, že cena za pokoj je 108 CHF. To je trochu příliš. Zítra mám poslední celý den na chození a pozítří už se potřebuju přesunout do Ženevy. Koukám se do mapy a láká mě přejít do Itálie a zítra se přes nějaké další sedlo vrátit zpět do Švýcarska. Ale přijde mi to riskantní. Co kdyby to sedlo nešlo přejít a já bych se nedostal včas do Ženevy a zmeškal letadlo? Takže zůstávám u původního plánu – ze sedla musím údolím sejít asi 13 km do vesnice Bourg-Saint-Pierre. Turistická stezka vede dost bokem od silnice a je to docela hezké. Ale po chvilce si říkám, že už jsem toho dneska nachodil dost a možná je zbytečný se tu ještě 2 hodiny plahočit. Takže sejdu na silnici a zkouším stopovat. Moc aut už nejezdí, tak začnu scházet po silnici pěšky a dál stopuju. Po chvíli mi zastaví Francouzi, co jedou z Itálie. Byli chodit kolem hory Gran Paradiso. Líbilo se jim tam a doporučují mi to. Třeba někdy…

Vyhazují mě na benzínce nad vesnicí. Scházím dolů. Je to krásná středověká vesnice s úzkými uličkami.

Podle mapy by tu měla být nějaká noclehárna. Jdu tam, ale na dveřích je cedule, že mají zrovna dovolenou. O kus dál by měl být jakýsi hotel. Dojdu tam, ale vypadá to dost unaveně a cena mi přijde dost vysoká (70 CHF). Pak si všimnu, že ještě o kus dál je bed & breakfast. Přijdu tam, majitel mě zdraví z balkonu. Za 45 CHF budu mít celý byt pro sebe, paráda!

Je 18 hod a já jsem ubytovaný. Dávám sprchu, přepírám oblečení, jím, klasika. Telefonuju s našima. Konečně mám jednou celý večer na odpočinek. Spát jdu asi o půl desáté nebo tak nějak.

33 km, stoupání 2110 m, klesání 1360 m. Celkem 475 km.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *