Via Alpina 1: Den 9 – Bunderalp Berghaus – Saanen

Via Alpina 1: Den 9 – Bunderalp Berghaus – Saanen

Neděle 7. 7. 2019

Snídani jsme si domluvili na 6 a skutečně pár minut po šesté snídáme. Není to žádná sláva, ale dá se to a Thomas nám vyžádá věci extra. A řekl jsem si o hodně čaje a dostal jsem konvici snad 1,5 l, to mě potěšilo.
image1.jpeg
Po snídani balíme a nějak nám to trvá a vyrážíme až 7:30. Čeká nás sestup do Adelbodenu. Je to jen asi 400 m. Jsme tam tak za hodinu. Město je kupodivu ospalé. Vybereme pro jistotu v bankomatu a pokračujem. 
image2.jpeg
Začíná stoupání do sedla. Ale je to velmi mírné. Prve jdeme lesem podél řeky a pak začínají pastviny. Nebo spíš sjezdovky. Jsou tu samé vleky. Potkáváme dvě běžkyně. Prve nás přeběhnou, ale pak už do kopce moc nemůžou (hlavně jedna), tak je předbíháme.
image3.jpeg
V sedle u stanice lanovky jsem krátce po desáté. Na Thomase čekám asi 5 minut. Dáváme sváču. Pak pokračujeme dolů do Lenku. Věděl jsem, že tady se asi naše cesty rozdělí. Klesám o dost rychleji. V Lenku dávám zmrzlinu a když Thomas pořád nejde, pokračuju dál.
image4.jpeg
Stoupám prve prudce z města a pak lesem podél řeky. Prve není nějak moc divoká, ale pak dojdu ke krásnému vodopádu a nad ním je krásná soutězka. Chvilku se tím kochám. 
image5.jpeg
Thomas mi mezitím píše, že si v Lenku dává hranolky a přemýšlí, co dál. Už se tedy neuvidíme. Hodně štěstí!
Vycházím z lesa a začínají pastviny. Na obloze se to pěkně honí. Bude pršet? Zmoknu? Koukám na radar a vypadá to, že pršet bude až tak v 17:30. To jsem zvědav.
image6.jpeg
V sedle jsem přesně ve 2. Teď už jen dojít údolím do Gstaadu. Je to velmi pozvolné klesání, asi 12 km. Je mi dobře. A není hic. Mraky se pořád honí a docela fouká.
Konečně dojdu dolů do centra. Kde jsem se to ocitl? Samá luxusní auta, luxusní butiky apod. Výsledky na prvních místech na Booking.com jsou přes 10 tisíc korun za noc. V infocentru se zeptám, jestli by tu nebylo i něco levnějšího. Prý hostel v Saanu – 3 km vedle. O tom vím, to jsem bral jako poslední možnost. Ok, jdu tam. V Gstaadu zrovna probíhá turnaj v plážovém volejbalu, proto je tu plno.
image7.jpeg
Dojdu do hostelu. Je tu taky dost plno. Hemží se to tu hráči a hráčkami volejbalu. Ale místo pro mě mají, super.
Dávám sprchu, pak se venku protahuju – po dlouhé době, měl bych to dělat častěji. V 18:30 je večeře. Na jeden talířek nabírám salát až po okraj a na druhém talíři dostanu hlavní jídlo – těstoviny s tuňákem. Zase těstoviny!
Pak studuju zítřejší trasu a dělám ostatní kancelářskou činnost. Taky si píšu s Američankou, která tu Via Alpinu ještě s dvěma borcema jde výrazně rychleji než já – začali o 3 dny pozdeji než já a jsou kousek za mnou. Zítra chtějí dojít do Montreux, já taky. Zkouším rezervovat ubytko. Nic pod 150 franků na noc není. Ach ach. Ptám se recepční. Zavolá do hostelu v Montreux a mají pro mě místo! Akorát to neměli na webu. Hurá! Američani rezervují to samé. Tak snad se tam zítra potkáme!
Než jdu spát, tak ještě prohodím pár slov se sousedkou z australského beach volejbalového týmu. Jsou to juniorky, takže tady nesoutěží, jen sledují a fandí. Ale pak jedou soutěžit do Holandska.
Na pokoji se mnou je holka z Uruguayie, chtěla taky zitra do Montreux, ale protože nesehnala ubytování, tak jede do Lausanne. Škoda.
Jdu spát okolo deváté, ale vůbec se mi nedaří spát. Asi jsem nervózní ze zítřejšího náročného programu.
44 km, stoupání 1788 m, klesání 2477 m. Celkem 313 km.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *