Dolomity 2023 – den 5: Rifugio Treviso – Rifugio Boz

Dolomity 2023 – den 5: Rifugio Treviso – Rifugio Boz

Úterý 27. června 2023

Snídaně je dnes už v 6:30, takže vstávám někdy po šesté a chystám, co můžu. 

Snídaně je pro mě spíš horší – poprvé není jogurt. Džus taky není. Na stole je pečivo a různé marmelády a máslíčka apod. Objednám si čaj. Dostaneme asi 0,6l konvičku s jedním pytlíkem čaje pro mě a Němku, co sedí vedle mě. To by bylo Ok. Ale když si vyžádám další čaj, tak paní odnese konvičku, donese ji zpět plnou a dle barvy čaje je to pořád ten stejný pytlík. To i ostatní souhlasí, že to je slabé. Ale Ok, nejsem náročnej. 

Vyrážím v 7:22, to je zatím rekord! Jsme v lese, takže cesta začíná v lese! První kilometr je víceméně rovinka ve svahu. A pak začne stoupání – něco přes 500 m až do sedla 2094 m. Jsem naštěstí ve stínu, ale na druhé straně údolí jsou hory osvětlené slunkem. Dopoledne má být ok a odpoledne pak pršet a to dost. 

Za sedlem je kousek dolů a pak takový travers.

Až pak začne sestup až do silničního sedla Cereda (1369 m). Jsem tam v 10:38. Takhle nízko jsem nebyl od prvního dne výletu! Je tu pěkně teplo!

V místní chatě si dám zmrzku a o pár minut se objeví dva Irové, se kterýma jsem se bavil na chatě a taky jsme spolu stolovali a pili víno. To jsou mi věci! Jsou rychlí! Pro ně zrovna přijel autem jejich kamoš, který původně chodil po horách s nima, ale před pár dny se mu nějak udělalo zle, tak skončil. 

Rozloučíme se a já v 11 pokračuju dál. Prve jdu víceméně rovně po lesní štěrkové cestě. Dokonce po pár km klesnu o 90 m! A pak začne stoupání 1000 m až do sedla. Hurá do toho! Spíš mám pocit, že se ploužím. To asi to včerejší víno. 

Postupně se čím dál víc zatahuje a ozývají se hromy. Ajajaj. V průvodci zrovna píšou, že se na tuto etapu nemáte vydávat, pokud není perfektní počasí, ha ha. Ale teda trochu z toho nervózní jsem, to ano. Stezka totiž vede hodně u skály a když bude hodně pršet, tak mi můžou teoreticky začít padat šutry na hlavu a to by nebylo dobrý.

Když mi zbývá asi 150 výškových metrů do sedla, tak začíná pršet. Přidávám do kroku. Stoupám 800-900 m za hodinu.

Konečně jsem v sedle 2130 m, je 13:15. Jsem v mraku a nic nevidím. A slušně prší. 

Začnu scházet na druhou stranu a za pár minut dojdu k místu, kde pod převisem čeká belgický pár. Jdou taky Alta Via 2 a taky dnes chtějí dojít do chaty Boz. 

Oni i já pokračujeme dál. Ve 13:38 dojdu k bivaku. Je to hezká chatka. Dávám uvnitř svačinu. Když dosvačím a chystám se k odchodu, tak přijdou Belgičani. 

Pokračuju dál. Střídavě prší víc nebo míň, ale většinou aspoň trochu. Občas do toho hromy. A jednou nebo dvakrát jsem viděl i blesk. Ale zdá se, že je to celkem daleko ode mě. 

Zbývá ještě pár hodin k chatě. A je to krásný travers! V tom dešti to má svoje kouzlo. Je to dramatické. Občas jsou na stezce nějaké ocelové lana. 

V dálce vidím borce. Zdá se mi to, nebo v tom dešti nemá ani bundu? Časem ho dojdu a je to tak. Má kraťasy, triko a malý batůžek – takový ten obyčejný, jako třeba dělá Jan Sport. To je aspoň minimalista! Později na chatě se dozvím, že je to Kanaďan Ethan a že toho má s sebou opravdu málo, ale zato má s sebou MacBook. Bundu prý měl, ale přišla mu zbytečná, tak si ji poslal poštou domů. Má jen dvě trička. V dešti je měl oblečené obě. Je mu nanejvýš chladno, ale zima ne, je to jeho nadpřirozená schopnost. Je to dobrej týpek. 

Na chatu dojdu v 15:52. Je malá a sympatická. Uvnitř jsou roztopená krbová kamna a je tu teplo. Měla tu být ještě 9členná skupina, ale zrušili to. Takže tu budeme jen 4 hosté! Já, Kanaďan, který dorazí o chvilku později, a Belgičani, kteří dorazí asi v 6 – chatař už měl obavu, jestli vůbec dorazí, i když jsem mu říkal, že ano. 

Večeře je po šesté. Sedíme všichni spolu, je to fajn. Jsou to zajímaví lidé. Akorát teda Belgičani nějak nechápou moji rychlost, haha. A taky jsem asi jedinej, kdo vůbec neřeší rezervace. Například Belgičani rezervovali chaty někdy na jaře. 

Po osmé jdeme všichni pomalu do postele. To je super, konečně se pořádně vyspím! Chvíli sleduju nějaký nový standup na Netflixu, pak si chvíli čtu nový Respekt a pak někdy v 9:30 zalehnu. Dnes to byl moc hezký den, i díky dešti. A taky díky tomu, že za celý den jsem na stezce potkal jen moje 3 kolegy z chaty a pak jednoho borca, co šel opačným směrem. 

22 km, stoupání 2110 m, klesání 2016 m. Celkem 139 km. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *