Z Chamonix do Zermattu: den 1 – Chamonix – Champex
Sobota 23. září 2023
Budík mám na 6:40, ale budím se někdy po šesté, tak ještě chvíli ležím a v 6:30 vstávám. Docela se divím, že zbytek osazenstva na pokoji zatím nejeví známky života. Snídaně se podává v 7. Jsem tam přesně včas, už sbalený.
Snídaně není špatná, ale ani nijak extra super. Ale za ty prachy dobrý (nocleh se snídaní za 24 eur). Jogurt je, džus je, pečivo je, sýr je. Vajíčka nejsou.
Balím ještě jídlo z ledničky a v 7:40 vyrážím. Počasí je nic moc. Prve jsem myslel, že bych si mohl vylézt na protější hřeben do 2500 m a trochu si to tím prodloužit – podle průvodce mám jít prvních 10 km údolím. Ale nahoře bude 0, pocitově tak -4. To asi nepotřebuju. Takže volím cestu údolím.
Tato první mini etapa do Argentiere má 9 km, s cestou od hostelu na start 11 nebo 12. První půlka je celkem nuda – dojdu zpět do města a pak pokračuju po ulicích a podél silnice dál na sever. Aspoň že jsem potkal pekárnu, takže jsem koupil čerstvou bagetu.
Pak se dostanu do takového parku a už je to trochu hezčí. Pak jdu kolem golfového hřiště a dál lesem podél řeky. Konečně začíná hezká stezka. Je to hezké. Ají trochu nastoupám.
Po 2 hodinách klesnu o kus níž, přejdu přes koleje a jsem v Argentiere. Je 9:50. Na náměstíčku doplním z pumpy vodu. Vypadá čistě, ale později mám pocit, že mi nedělá dobře, tak ji moc nepiju.
Začíná stoupání na krásné stezce lesem. Po chvíli se z toho stane spíš traverz a pak dojdu do Le Tour, kde je parkoviště a je tu spodní stanice nějaké lanovky, která ale teď nejezdí.
Teď začne konečně hlavní stoupání do sedla Col de Balme (2191 m), kde je chata a taky hranice se Švýcarském. Potkávám nějaké další chodce. Když se otočím zpět, tak vidím masiv Mont Blanku, ale už se zase začíná schovávat.
Ve 2000 m začíná sníh – to je ten déšť včera v noci.
V 11:50 dojdu do sedla k chatě. Je tu velká skupina anglicky mluvících chodců, co jdou beztak TMB. Jejich průvodkyně se jim zrovna chystá říct, co se bude dít dál!
Nezdržuju se a pokračuju dál. Klesám do Trientu. Je to celkem standardní, jde mi to dobře. Po cestě potkávám tři lovce/myslivce. Nesou si nějakého kamzíka, co střelili.
Dole ve vesnici jsem ve 12:45. Už mám za sebou 25 km a ještě jsem od snídaně nejedl! To jsem se teda musel dobře najíst!
Dávám asi 20 minut pauzu na jídlo. Mám samé dobroty, jen se olizuju.
Po 13. hodině začínám další etapu do Champex. Bude to ještě 15 km a asi 800 m nahoru.
Cestička prve dvakrát křižuje silnici a pak už jde víc bokem. Potkávám desítky turistů, co jdou opačným směrem. Předpokládám, že jak se zítra odpojím z TMB, tak to skončí.
Stoupání mi pořád jde hezky, většinou aspoň 750 m/hod. A taky je to vesměs příjemná stezka. Akorát pak je nějaký kamenitý úsek a já si říkám, jaké to asi musí být, když někdo běží UTMB a už má za sebou přes 100 km a teď přijde toto.
Ve 14:32 se dostanu do nejvyššího bodu, asi 2050 m, a začíná klesání. Prve je to pozvolné, pak strmější. Dole v rozlehlém údolí je vidět Martigny.
Dojdu do bočního údolí a teď už je to jen 4,5 km a 300 m stoupání až k ubytovně, kde budu spát. Ještě před hodinou jsem měl pocit, že jsem plný sil a klidně bych pokračoval ještě někam dál (ale nenašel jsem žádné jiné ubytko), ale teď už cítím únavu a jsem rád, že už zbývá jen kousek.
V 16:40 dojdu do cíle. Ubytuju se, dám sprchu a pak jdu vegetovat do jídelny – vybírám fotky, publikuju blog, studuju další den…
Pak je v 18:30 večeře. Teda na to, že to je nejdražší polopenze, co jsem kdy zažil (77 CHF), tak to není žádná velká sláva. Rýže s vegetariánským kari a k tomu mrkvový salát. A pak jako dezert zmrzlina.
U stolu jsem seděl s fajn lidma. Prve jsem se bavil s australským párem a pak si přisedly 3 Tchajwanky. Znají se z maratonů a zvlášť jedna z nich jich už má na kontě fakt hodně, v různých městech po světě. V Česku prý byla kdysi taky. Tak před 20 lety.
Po večeři píšu blog a pak už jsem na pokoji a přijdou moji spolunocležníci. Je to francouzský pár a cestují na tandemovém paraglidu! Wow! Už takto cestují 3 týdny a ještě mají před sebou týden.
Teď je 21:47 a zrovna jsme zhasli a půjdeme spát.
Na to, jak byla špatná předpověď, tak to byl krásnej den! Akorát trochu chladno, ale obešel jsem se bez rukavic, takže to nebylo zase tak zlé. A taky mě překvapilo, že jsem měl dnes rychlost pohybu 5 km/h. To jsem fakt s tím stoupáním nečekal. Bylo to asi trochu tím, že první den jsem vždy nabuzenej a dost valím.
40 km, stoupání 2465 m.