Pondělí 3. července 2023

Vyspal jsem se celkem dobře! Vstávám, snídám, balím a v 6:46 opouštím kapli, ve které jsem spal. Počasí nevypadá nic moc. Ráno i pršelo, ale teď se jen všude válí mraky.

Na začátek mě čeká něco přes 100 metrů stoupání. Nacházím se na bojišti z první světové války. Jsou tu různé pomníky. A taky zákopy. Představuju si, jaká to asi musela být hrůza, se těch bojů zúčastnit.

Počasí se horší, začíná pršet. Je dost chladno. Začínám sestupovat z 2300 m až do 1400 m na silnici. Sestup je ok, ale mně je pořád chladno. A navíc mám hlad a chybí mi síla. Po cestě prve potkám 3 nešťastníky, kteří šlapou nahoru a pak ještě 2 ženy.

Pár minut před devátou docházím do hotelu, co je u silnice. Vcházím dovnitř a doufám, že si budu moct objednat hotelovou snídani. Bohužel ne – prý jsou plní a neměli by mě kam posadit. Můžu si sednou do kavárny, kterou mají vedle hlavní jídelny. Dávám si sandwich a koláč a čaj. Lepší než nic. Aspoň je tu teplo. Měl jsem úplně rozmoklé a necitlivé prsty. Ukazuje se, že paní, co tu obsluhuje, je Slovenka. A druhá je Polka. Pak se tu mihne nějakej boss a to je Slovák.

Dojím, doplním vodu, platím 12 eur a vyrážím dál. Už aspoň neprší. Čeká mě první dnešní stoupání. Je to hezká cestička, aspoň že tak. Až do sedla to bude nějakých 800 výškových metrů. Vždycky je lepší si to rozdělit aspoň na dva úseky, psychicky to pomáhá. Ale tentokrát po cestě není žádné významné místo, ani rozcestí, tak prostě postupně stoupám.

Prve je to hezká cestička lesem a pak je tu i hezký úsek, kdy jdu po úzké skalnaté římse s lanem. V jednom místě je dokonce krátký tunel skrz skálu. A pak zas pokračuje normální cestička.

V 11:55 jsem konečně v sedle Sella di Monte Specie (2211 m). Začíná přibývat lidí. Potřebuju se najíst a doplnit vodu, protože pak už nebude kde, takže scházím k chatě, která je malinko mimo moji trasu. U chaty Vallandro (2000 m) jsem ve 12:10. Venku sedám u volného stolu. Pohybuje se tu hodně lidí, hodně taky na kolech (hlavně teda elektrokolech). Objednávám si těstoviny a pivo. Dobíjím mobil. Když vejdu dovnitř do chaty, tak vidím, že je plná k prasknutí. Zřejmě je to tu oblíbené místo.

O půl hodiny později pokračuju dál. Čeká mě ještě nějaké stoupání. Až do sedla asi 500 m, ale půjde to dost pozvolna a místy budu i trochu klesat. Chvilku se ještě pohybuju v této populární oblasti – jsou to takové mírně zvlněné pastviny. Ale pak už se odpojuju a tady už to mám opět jen sám pro sebe.

Ve 13:40 přicházím k suťovisku, které musím přetraverzovat. Tady už je to zase trochu divočejší, ale ne moc.

Pak následují nějaké schody a řetízek. Pak trochu stoupám a klesám. Jsem opět na pastvinách, jsou tu krávy. Pak přijde závěrečný krátký výšvih a v 15:19 jsem v sedle Serla (2229 m). Je tu hezká lavička a sice se ženou mraky a v dálce je černo, ale tady je teď hezky teplo a i trochu svítí slunko. Dávám pauzu na sváču.

Je tu taky signál, tak znovu kontroluju vlaky. Pořád jsem se ještě nerozhodl, jestli pojedu zítra domů, anebo budu pokračovat na Pfunderer Hohenweg. Přes OBB nacházím spoj přímo z Brunecku, kde budu dnes spát, až do Brna, za 56,90 EUR. To je super cena. Beru to. Pojedu zítra kolem poledne a o půl jedenácté večer budu v Brně.

Teď už mě čeká jen sestup až do údolí do vesnice Villabassa, kde končí Alta Via 3 a kde jezdí každou půlhodinu vlak. Do Brunecku to trvá 30 minut. Bude to asi 1000 výškových metrů a 6 km. Hurá do toho! Prve jdu normálně, ale když to vypadá, že se fakt brzo rozprší, tak přecházím do běhu. Jde to dobře. Když už jsem na asfaltce kousek nad vesnicí, tak kontroluju, kdy jede další vlak. Asi za 15 minut a jsem 1,3 km od nádraží. To zvládnu! Prší už celkem dost. V 16:22 dobíhám k nádraží. Kupuju lístek a v 16:30 nasedám do vlaku.

V 16:58 jsme v Brunecku. Lije jako z konve. Tady mi má v 17:04 jet autobus k mému hotelu, který je nad městem u spodní stanice lanovky. Jdu na autobusové nádraží vedle a zjišťuju, že bus má jet od stanoviště přímo vedle nádražní budovy. Tak se přesouvám tam. Jenže po pár minutách vidím, jak bus odjíždí ze zastávky naproti. Ach ne. Tak hezky mi to vycházelo. Jdu dovnitř na informace a dozvím se, že další bus jede za 30 minut, tentokrát už opravdu tady od baráku.

V 17:34 opravdu přijíždí bus a za 10 minut už jsem na konečné u mého hotelu. Ubytuju se. Mám krásný prostorný pokoj. Akorát že restauraci mají zavřenou. A já jsem se těšil, že si dám něco dobrého na oslavu zakončení mého putování. Tak si dojdu pěšky asi 15 minut do vesnice Riscone, která je tu poblíž. Je tu supermarket, ale už mají zavřeno. Tak ještě zbývá místní pekárna, nakupuju nějaké dobroty aspoň tam.

Zpět v hotelovém pokoji jsem kolem sedmé. Spát jdu kolem deváté.

30 km, stoupání 1749 m, klesání 2790 m. Celkem 307 km.