Sobota 13. června Noc za moc nestála. Nevím proč, ale moc jsem se nevyspal. V 6 jsem si řekl, že ještě budu chvíli polehávat. Po sedmé jsem vstal, něco do sebe hodil, sbalil se a v 7:40 už jsem šlapal. Čeká mě ještě asi 17 km do Slovinj Gradce. Prve klesám. Proti mně jde nějaká mega velká skupina turistů. Je jich 20-30. Dojdu do ďolíku a pak zase stoupám. Od začátku mám problém. Včera jsem nevěnoval dost pozornosti lubrikaci a…
Pátek 12. června Budím se někdy v 6. Polehávám a ještě se snažím spát. Snídaně je až v 8. Tak to bych do té doby mohl vyřešit parkování auta. Před sedmou teda vyrážím autem do města do Hotelu City Maribor. Je to blízko, asi 5 minut jízdy. Auto parkuju v podzemní garáži a na recepci se domlouvám. Recepční je milá, všechno jde hladce. Pak jdu pěšky zpět do hostelu, trochu se balím a v 8 jdu na snídani. Nabídka je…
Čtvrtek 11. června Rozhodl jsem se jet autem. Je to nejrychlejší a v současné situaci by to stejně jinak moc dobře nešlo. České dráhy například zatím do Rakouska nejezdí. Regiojet ano, ale pouze do Vídně. Autobus z Grazu do Mariboru by byl taky dost nejistý. Vyrážím před druhou. Na Žabovřeské je mega zácpa, což asi není překvapení. Dál mě Google vede přes Břeclav. Tak snad to ví líp než já. V Břeclavi je další špunt. Ale pak už to jde…
Původně jsem myslel, že bych v květnu mohl jet do Skotska na Cape Wrath Trail. Pak přišel COVID-19. Ze Skotska tím pádem sešlo a během nejhorší fáze koronavirové krize nemělo moc smysl cokoli plánovat. Když v půlce května prolétla médii zpráva o tom, že Slovinsko jako první země v Evropě vyhlásila konec epidemie, tak jsem zbystřil. Už před časem jsem si četl o nové dálkové trase ve Slovinsku jménem Juliana Trail. Znovu jsem na to koukl, ale hned jsem viděl,…
Pátek 27. prosince – den 4 Vstáváme někdy po šesté. Balíme se a pak jdeme s klukama na snídani zpět do kavárny na křižovatce Shizafon. Trochu nás zklamou, protože nám neudělají palačinky ani nic podobného – v pátek nemají kuchaře a tak dostáváme jen sendviče. Pak se s klukama loučím a stopuju dál na sever – chci přeskočit asi 25km úsek, který vede více méně podél silnice. Docela to trvá, ale nakonec mi někdo zastaví. Je 9:40 a konečně začínám…
Když jsem byl kolem minulých Vánoc v Jordánsku a pak jsem se vracel domů přes Eilat, říkal jsem si, že by bylo fajn se do Eilatu vrátit a projít si kus jejich národní stezky – Israel National Trail, hebrejsky Shvil. Tato stezka vede přes celou zemi od severu k jihu, celkem přes 1000 km. Už před rokem jsem si k tomu našel nějaké zdroje a vypadalo to, že jižní část přes Negevskou poušť by se mi mohla líbit. Navíc do…
Neděle 14. července Je tu poslední den mého výletu. Dnes už nebudu nikde chodit po horách, pouze se přesunu do Ženevy, odkud mi to zítra ráno letí do Prahy. Přes aplikaci SBB (Švýcarské dráhy) jsem si včera koupil kompletní spoj až do Ženevy. Prve musím sjet takovým větším mikrobusem dolů do údolí na vlak. Mikrobus přijede někdy v 8:15 a je plný turistů. Pan řidič se mě ptá, jestli jedu s ním, a když pokývu hlavou, tak mě vybídne, abych…
Sobota 13. července 2019 Vstávám, balím, snídám. Dochází mi jídlo, ale snad už to nějak zvládnu. V 7:30 vyrážím. Nad údolím se převaluje mlha. Začínám stoupat. Když jdu asi hodinu, dostanu se do mraku. Je docela chladno. Traverzuju a mírně stoupám. Občas se mi na chvíli odkryje výhled na nějakou vysokou horu v dáli a pak se zase zavře. Je to docela zábavné. Přicházím na pastvu, je tu spousta krav. Jsem už ve výšce okolo 2400 m. Cesta pořád traverzuje…
Pátek 12. července 2019 Vstávám, balím, snídám. V 8 vyrážím. Nejprve jdu asi 1,5 km k jezeru Lac de Champex. Jsou tu velké hotely a dokonce i bankomat. Skupina turistů tu zrovna nastupuje do autobusu, který je sveze dolů na vlakové nádraží. Procházím dál, začíná klesání v lese. Z 1500 do 1100 m. Jak tak jdu prašnou cestičkou, uklouzne mi to a odřu si pravé koleno. Je to jen na povrchu, ale trvá pak několik týdnů, než se to zahojí…
Čtvrtek 11. července 2019 Paní domácí mi večer sdělila, že snídám v 6 ráno ještě s jedním starším turistou. Nebránil jsem se. Takže vstávám asi v 5:45, balím, snídám a v 6:45 vyrážím. Prve musím sejít zpět k jezeru Emosson a po hrázi k restauraci. Pak začíná celkem prudké klesání lesem podél kolejové lanovky až do údolí na silnici. Teda po cestě ještě potkávám jednu sympatickou vesničku. Klesl jsem asi o 1100 m do výšky 1100 m. Po pěším mostu…