Dolomity 2023 – den 8: Rifugio Bosconero – Rifugio Venezia

Dolomity 2023 – den 8: Rifugio Bosconero – Rifugio Venezia

Pátek 30. června 2023

Snídani jsem si domluvil na 7 a nenapadlo mě, že někdo bude vstávat i dřív. Asi v 5:40 se ozývá budík a začíná švitoření. Borci zřejmě snídají v 6. Ještě polehávám a asi v 6:20 vstávám taky a tak 6:40 jdu na snídani. Je taková průměrná. Jogurt je, džus ne. Čaje dostanu hrnek a pak si řeknu o druhý. 

Vyrážím v 7:26. Rekord! Borec z chaty mi včera poradil, kudy pokračovat. Myslel jsem, že se prve budu muset vrátit zpět na hřeben. Ale ukázalo se, že existuje cesta, která traverzuje lesem přímo od chaty. Prý je lepší. Záhadou je, jak je možné, že tato cesta vůbec není v OSM (a tím pádem na Mapy.cz). Přitom na tištěné mapě ji měl. 

No ale cestička to teda není nic moc, není o mnoho lepší než včerejší stezky. V lese se místy trochu ztrácí. Sejde prudce dolů až ven z lesa na takové rovné suťovisko. Přes to se přejde a pak zase prudce nahoru. 

V 8:47 se dostanu do výšky 1858 m a napojím se na normálnější stezku. Je to taková hezká procházka lesem. V 9 na dalším rozcestí potkám 2 turisty. 

Teď už je to víceméně z kopce až k silničnímu sedlu Cibiana (1530 m). Tady si v chatě dám zmrzku a doplním vodu. 

Následuje stoupání asi 500 m. Prve kousek po silničce, která vede nahoru k nějaké chatě, a pak se z ni odpojím na prvotřídní lesní pěšinku. Je to nádhera. 

Do sedla 2053 m se dostanu v 10:54. Následuje sestup asi 500 m až k další chatě. Chvíli před tím, než k ní dojdu, dávám obědovou pauzu. Mám spoustu jídla, tak s tím potřebuju pohnout. Dávám si pečivo, sýr a olivy. A pak datle a čokoládu. 

Kolem chaty procházím ve 12:20. Teď půjdu skoro 2 km po silnici. Je to mírně z kopce a pak mírně do kopce. A pak se odpojím na hezkou lesní cestu. Teda časem je to zase trochu zarostlé, ale aspoň je to tu krásné. Všechno kvete. 

Zase stoupám pár set metrů vzhůru, klasika. A když už to nejde, tak zase klesám.  Pak přichází závěrečné stoupání až do Passo Rutorno (1931 m). Tady je hned vedle chata Venezia. 

Přemýšlím, co dál. Je 14:16. Pochopitelně skončit je brzo. No ale přede mnou stojí krásná hora v mracích – Monte Pelmo (3172 m). A když budu pokračovat po stezce dál, tak si tu horu vůbec neužiju a půjdu rovnou do údolí. To mi přijde škoda. Nejraději bych si vylezl nahoru, ale když je vrchol v mraku, tak to asi nemá cenu. Tak bych si to mohl aspoň obejít dokola a skončit tady v té chatě poblíž. Je to tak 15 km a nejmíň 800 m stoupání. To nevím, jestli není na dnešek už příliš. Pak zjistím, že po 9 km a 250 m stoupání je další chata. Tak to by šlo! Jdu tedy na to!

Je to hezká stezka, mírně se vlní. Přibývá i turistů. Zjisťuju, že jsem se ocitl na AV1. Jeden pár, co předejdu, mluví česky.

K chatě dojdu v 16:43. Je celkem malá a pohybuje se tu dost lidí. Zeptám se na místo… a mají plno! To se mi stalo na tomto výletě poprvé. Takže co se dá dělat, dokončím ten okruh, jak jsem původně zamýšlel. Kupuju 0,5 l vody a svačím chipsy. Pár minut před 17. hodinou jdu na to. Čeká mě 550 m nahoru do sedla a to samé pak dolů. To celé zhruba na 5 km. Mraky se různě honí. Bude pršet? Zatím ne. 

Stoupání se brzo zvrhne v brutálně strmé škrábání se kuloárem nahoru. To trvá tak 200 výškových metrů.

Pak pokračuje normálnější výstup. A když už to vypadá, že jsem nahoře, tak se ukazuje ještě musím kus přetraverzovat a pak konečně vylézt sutí do sedla. Začíná kapat. Ale naštěstí pak zase přestane. 

V sedle jsem v 18:20. Je tu mlíko, skoro nic nevidím. Teď už jen sestup. Snad stihnu večeři v 7. 

Zadarmo ten sestup není. Prve je dost strmý. A pak následuje traverz do boku, místy zajištěný lanem a i trochu do kopce.

A pak konečně klesám dolů. Chvíli před chatou začíná pršet. U chaty jsem v 18:55. 

Hlásím se na recepci. Prý jestli jsem běžel. Neběžel, ale je fakt, že jsem pěkně zadýchanej a bude chvíli trvat, než se vzpamatuju. Posadím se rovnou k večeři, zbytek vyřeším potom. 

Po večeři si dám sprchu – tentokrát vyměknu a zaplatím 5 eur. Pak přemáchnu oblečení a dám ho sušit. A pak jdu pomalu do postele. V posteli kouknu na první díl pořadu o Tour de France na Netflixu. Pak si chvíli čtu a brzo to balím. 

37 km, stoupání 2854 m, klesání 2329 m. Celkem 225 km.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *