Původně jsem myslel, že tentokrát kolem nového roku asi budu v ČR a třeba se vyvrbí nějaká zajímavá akce. Ale když přišel listopad a pořád se nic nevrbilo, tak jsem usoudil, že bude lepší se někam vydat na výlet. Ale kam? Nejlépe do tepla, jenže takhle narychlo kupovat letenky na vánoční období třeba do Jihovýchodní Asie, to je na mě moc drahý. Nebo Jižní Amerika, to by taky šlo, ale to už by byla cenově úplná tragédie. Tak mě napadl…
Tento článek navazuje na tento: Čína 2014: Čínská zeď Když jsme se v pátek po mém návratu z Čínské zdi navečeřeli a vrátili zpět na hostel, byl jsem pěkně unavenej, a tak už jsem jen polehával v posteli. (Jirka šel prozkoumávat okolí.) Sobota 15. 11. 2014 Ráno jsme vyklidili pokoj, uschovali věci v místnosti k tomu určené a vydali se na Náměstí Nebeského klidu (Tiananmen Square). Je to největší náměstí na světě a v roce 1989 tam komunisti násilně potlačili demonstrace…
Začnu trochu zeširoka. Byl jsem jednou na skok v Hongkongu, pak 2x na Tchaj-wanu a hrozně se mi tam líbilo, ale Pevninská Čína mě nikdy moc nelákala. Režim, cenzura, blokovaný internet, znečištění ovzduší, moc lidí a tak. Když si minulý rok jeden kolega-Kanaďan udělal výlet na Nový Zéland, kdy si část doby užíval dovolené a po týdnu pak pracoval v Austrálii a v Číně s místními kolegy, napadlo mě, že bych někdy mohl něco takového taky udělat. Takže když se…
Tento článek navazuje na tento: Kyrgyzstán 2014: Trek kolem Karakolu Neděle 24. 8. 2014 Ráno bylo těžké. Přece jen je to pro mě nezvyk – měl jsem tak 3,5 piva a pak 4 panáky meruňky (ne-li 5!). Snídani v 8 jsem ještě zvládl, ale pak jsem Kami řekl, že si beru time out a ležel jsem do 12 hod. Pak jako by mávl kouzelným proutkem a už jsem se cítil ok. Sbalili jsme se a přejeli podél jižního pobřeží jezera do…
Na začátek se nabízí obligátní otázka: Proč Kyrgyzstán? Mám rád hory, takže střední Asie už nějaký čas byla v mojem hledáčku. (Jednou už jsem skoro jel do Uzbekistánu, ale nakonec to nevyšlo.) No a pak se to sešlo s tím, že jsem potřeboval využít míle u ČSA a na fórech jsem se dočetl, že toto je jedna z destinací, kde se to ještě docela vyplatí. (Narozdíl třeba od USA, kde člověk za bonusovou letenku vyplázne 50 tisíc mil a pak…
Tento článek navazuje na tyto dva předchozí: Nepál 2013/2014: Numbur Cheese Circuit Nepál 2013/2014: Lukla, Namche, Dingboche V úterý 14. ledna 2014 po poledni jsem se po 16 dnech vrátil do Kátmandú. Zpět domů jsem letěl až v pátek, tak jsem přemýšlel, co budu dělat. Mým cílem bylo utéct ze smogu a špíny hlavního města někam, kde bych mohl v příjemném prostředí, nejlépe v hezké přírodě, relaxovat a v pátek se pak přesunout rovnou na letiště. V úterý odpoledne jsem…
Tento článek navazuje na tento: Nepál 2013/2014: Numbur Cheese Circuit Tak fajn, konečně jsem byl v bezpečí populárnější cesty, kde o guesthousy není nouze, takže už žádné vaření, trochu lehčí batoh (zbývající benzín, ovesné vločky, rýži a cukr jsem daroval majiteli guesthousu) a relativní civilizace. Ovšem že by zbytek cesty byl lážo plážo, to se říct nedá – hned další den mě čekalo stoupání 2000 m a klesání 1000 m. Teda aspoň takový byl plán, pokud jsem chtěl za 3 dny…
Původně jsem si myslel, že ještě pár let potrvá, než se do Nepálu znovu podívám (poprvé jsem tam byl na přelomu 2011/2012 a tehdy jsem šel trek okolo Annapuren a pak k Annapurna Base Campu). Ale když se objevila zajímavá nabídka, tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Navíc po výletě do Peru na jaře 2013 jsem měl pocit, že mám zase víc zkušeností a chce to posunout se o kus dál. Pročetl jsem si wawrikův blog a zaujal mě…
Když jsem si na začátku roku koupil starší Alfu 147, napadlo mě, že bych ji měl někdy vzít do rodné země. Příležitost se naskytla o prodlouženém víkendu na začátku července. Původní záměr byl, že pojedeme někam na sever Itálie, ale nakonec to dopadlo trochu jinak. Pátek Sobota Neděle
Na cestu zpět jsem se docela těšil. Jednak teda byl měsíc dlouhá doba a těšil jsem se domů. Ale taky mám rád absolvování té cesty samotné. Je to čas, kdy nemusím nic moc řešit ani dělat, a přitom se nemusím cítit kvůli tomu blbě. Můžu si něco přečíst (v tomto případě hlavně dohnat zanedbaný Respekt na Kindlu), vyluštit nějaké to sudoku, poslechnout si nějakou zajímavou hudbu v letadle (TAM je brazilská aerolinka, takže toho měli zajímavého dost), trochu se prospat…
Když jsem se v úterý 4. června vrátil zpět z předchozího treku, nabízela se otázka, co s necelým týdnem, který mi ještě v Peru zbývá. Kluci Izraelci říkali, že se chystají asi na 8 dní do údolí Išinka, které je nedaleko Huarazu a jsou tu 3 hory, které by chtěli zdolat – na severu Urus (5420 m n. m.), na východě Tocllaraju (6032 m n. m.) a na jihu Ishinca (5530 m n. m.). Rozhodl jsem se, že se připojím k nim…
V úterý 28. května jsem měl den volna a v poledne jsem se u Casa de Guias (Dům průvodců) potkal se dvěma Izraelci – Omerem a Liorem – se kterýma jsem se chtěl domluvit na Alpamayo trek. Omerovi je asi 24, zrovna skončil v armádě (povinná služba 4 roky + další 3 roky navíc) a teď bude začínat vysokou školu. Lior pracoval v armádě asi 14 let a odtud se taky s Omerem znají. Až mu v srpnu bude 50,…
Když jsem se vrátil z výletu na Pisco (viz předchozí příspěvek), tak jsem si chtěl dát den nebo dva odpočinku a pak zase něco podniknout. Jenže to jsem netušil, že moje střevní potíže ještě nejsou u konce. Druhý odpočinkový den, tedy v pátek 24. května, ráno po snídani jsem byl hned 3x na záchodě. Na zbytek dne jsem si tedy naordinoval suché housky a černý čaj s cukrem. Ve stejném dietním režimu jsem pokračoval i v sobotu a mezitím se…
Jak jsem psal minule, když jsem se v sobotu 18. května vrátil z výletu, tak jsem v hostelu na pokoji potkal 2 Brity, kteří se další den chystali na Pisco. Jelikož je to nejsnazší hora, co se tu dá vylézt, tak jsem o ní taky uvažoval, ale říkal jsem si, že třeba později. Když jsem ale viděl Sama a Sama, jak se chystají, tak jsem si říkal, že bych mohl jít hned s nima ten další den – tedy v…
Po dvou aklimatizačních procházkách následoval den volna, kdy jsem měl jediný úkol – vymyslet program na další den. Chtěl jsem nějaký jednodušší trek na pár dní, kde bych si vyzkoušel spát venku. Zašel jsem tedy do Casa de Guias neboli Dům průvodců, což je místní autorita ohledně treků a hor. Poradili mi trek, kde se prve jde údolím Quilcayhuanca, pak se překoná sedlo a zpět se jde druhým údolím. Trek začíná v místě zvaném Pitec – stejně jako procházka k…
Do Huarazu jsem dorazil v pondělí 13. 5. asi ve 4:50 ráno – trochu dřív, než se předpokládalo. Předchozí den jsem si našel podle recenzí hostel Caroline Lodging a napsal jsem jim rezervační email. Napsali mi, že až budu v Huarazu, tak jim mám zavolat a vyzvednou mě. Že na každém autobusáku je veřejný telefon. Jenže když jsem vylezl z autobusu, tak jsem sice našel ceduli telefonu, ale telefon nikde. Tak jsem chvilku váhal, co dělat – že si asi…
Většina lidí říká, že Lima za moc nestojí a že není potřeba jí věnovat víc jak jeden nebo dva dny. S Peru se to má tak: 10 % území zabírá poušť, 30 % hory a zbývajících 60 % Amazonský prales (část toho je ve vyšších polohách, kde to vypadá v podstatě jak naše lesy). No a Lima spadá do těch 10 %. Před časem jsem viděl dokument o tom, jak na nějaké univerzitě v Limě vymysleli speciální billboardy, které zároveň…
Na úterý 14. května jsme se s Ally domluvili, že pojedeme na výlet k jezeru 69. Původní záměr byl, že pojedeme ještě s její francouzskou kamarádkou veřejnou dopravou. Jenže nakonec se ukázalo, že veřejná doprava by stála asi 40 Sol. (320 Kč) a cestovky to nabízejí za 45 Sol. Takže jsme se tedy rozhodli jet cestovkou. Zařizovala to Ally, takže jsem netušil, co to je za cestovku. Teo z mojeho hostelu mi nabízel ten samý výlet – mají taky vlastní…
Dnes večer v centru Huarazu vypli proud. Prý se to tu moc často nestává. Lidi dělali jakoby se nic nestalo. Někteří zapálili svíčky, někteří nahodili generátory, někteří jen čekali. Šel jsem s jedním Brazilcem městem a měli jsme namířeno kus dál k hostelu, kde bydlí jedna známá Američanka, abychom se domluvili na zítřejší výlet. Skoro už jsme tam byli, tma jako v pytli. Když najednou vidíme, ze se před náma něco děje a v tom výstřel. Kolem nás proběhlo několik…
Jak už to tak bývá, chystání a balení věcí jsem nechal na poslední chvíli, takže ve čtvrtek jsem nakonec šel mírně ve stresu spát kolem 1 hodiny po půlnoci. Posledních pár věcí jsem nechal na ráno a i když byl batoh totálně plný, alespoň jsem měl pocit, že všechno je připravené. V pátek ráno mě tatínek hodil na Zvonařku a pak už hurá do Vídně. Řidič autobusu měl navzdory brzké ranní hodině velice dobrou náladu a na všechny se usmíval….