Peru: Druhý aklimatizační výlet

Peru: Druhý aklimatizační výlet

Na úterý 14. května jsme se s Ally domluvili, že pojedeme na výlet k jezeru 69. Původní záměr byl, že pojedeme ještě s její francouzskou kamarádkou veřejnou dopravou. Jenže nakonec se ukázalo, že veřejná doprava by stála asi 40 Sol. (320 Kč) a cestovky to nabízejí za 45 Sol. Takže jsme se tedy rozhodli jet cestovkou. Zařizovala to Ally, takže jsem netušil, co to je za cestovku. Teo z mojeho hostelu mi nabízel ten samý výlet – mají taky vlastní cestovku. Akorát za 50 Sol. Ráno mě ovšem čekalo překvapení – ukázalo se, že nakonec všichni jedeme mikrobusem, který řídí Teo. Ovšem já jsem to měl za smluvených 45 Sol.

Cesta byla docela dlouhá – asi 3 hodiny tam a 3 zpět. Startovali jsme ve výšce skoro 3900 m n. m. a k jezeru ve výšce 4600 to bylo 8 km. Trochu jsem se bál toho, že jelikož je to populární destinace, tak tam bude spousta lidí. Naštěstí to tak nebylo – byl tam jen náš mikrobus. Od auta jsme vyrazili v 9 hodin a nahoře jsme byli asi za 2 h 20 min. Cítil jsem se o poznání líp než předchozí den. Po cestě jsme měli výhled na jižní i severní Huarascán, což je nejvyšší hora v Peru (6768 m). Nahoře mě překvapilo, že skupina tří Australanů/Kiwis se hned vyslíkla a hurá do vody. Dělali klasický divadýlko, jak je to hrozně studený, za doprovodu všelijakých výkřiků a skřeků. Já jsem se chystal vykoupat taky, ale raději až později po jídle, abych pak nemusel moc dlouho mrznout a mohl se zahřát chůzí. Když teda nastal správný čas, převlékl jsem se do plavek a trochu jsem se vykoupal.

Náš řidič Teo (a pracovník mého hostelu) říkal, že většinou chodí s lidma hodinu od auta a pak se vrací. Ale dnes se rozhodl s náma jít až nahoru. Když jsme nahoře jedli, tak jsem se ho zeptal, kam vede stezka, která pokračovala dál nahoru. Že prý vede oklikou přes base camp hory Pisco (na kterou se možná chystám později) a pak zpět k autu. A že jestli chcem, tak s náma půjde. Takže já, Ally, jeden Korejec a Teo jsme se vydali opět vzhůru. Ostatní zůstali u jezera a pak šli zpět stejnou cestou jako nahoru. Base camp je ve zhruba stejné výšce jako jezero, ale po cestě bylo prve nutné vystoupat do výšky 4875 a pak to šlo dolů a pak ještě těsně přes base campem takové morény nahoru a dolů.

Když jsme došli k base campu, měl jsem dost. Byl jsem úplně vyčerpanej. Trvalo nám to od jezera 2 hodiny. Naštěstí trochu vody a banán a pár minut odpočinku to spravily. K autu jsme dorazili asi ve 3:30 odpoledne. Ostatní na nás čekali už asi hodinu a půl. Téhle prodlužky rozhodně nelituju. Zaprvé jsem se dostal zase o trochu výš, což mi pomůže v aklimatizaci. A zadruhé to byla krásná cesta s nádhernými výhledy.
Na večeři jsem si dal jehněčí steak (jestli jsme si s panem vrchním dobře rozuměli) a koupil si dvě malé plechovky piva, abych si dal večer před spaním. Nakonec jsem ale byl tak unavený, že jsem druhou plechovku už nedopil a zalehl jsem ke spánku.

Na středu si ordinuju odpočinek a měl bych akorát vymyslet, kam se vydám na první cvičný vícedenní trek, a nakoupit zásoby.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *