Na cestu zpět jsem se docela těšil. Jednak teda byl měsíc dlouhá doba a těšil jsem se domů. Ale taky mám rád absolvování té cesty samotné. Je to čas, kdy nemusím nic moc řešit ani dělat, a přitom se nemusím cítit kvůli tomu blbě. Můžu si něco přečíst (v tomto případě hlavně dohnat zanedbaný Respekt na Kindlu), vyluštit nějaké to sudoku, poslechnout si nějakou zajímavou hudbu v letadle (TAM je brazilská aerolinka, takže toho měli zajímavého dost), trochu se prospat…
Když jsem se v úterý 4. června vrátil zpět z předchozího treku, nabízela se otázka, co s necelým týdnem, který mi ještě v Peru zbývá. Kluci Izraelci říkali, že se chystají asi na 8 dní do údolí Išinka, které je nedaleko Huarazu a jsou tu 3 hory, které by chtěli zdolat – na severu Urus (5420 m n. m.), na východě Tocllaraju (6032 m n. m.) a na jihu Ishinca (5530 m n. m.). Rozhodl jsem se, že se připojím k nim…
V úterý 28. května jsem měl den volna a v poledne jsem se u Casa de Guias (Dům průvodců) potkal se dvěma Izraelci – Omerem a Liorem – se kterýma jsem se chtěl domluvit na Alpamayo trek. Omerovi je asi 24, zrovna skončil v armádě (povinná služba 4 roky + další 3 roky navíc) a teď bude začínat vysokou školu. Lior pracoval v armádě asi 14 let a odtud se taky s Omerem znají. Až mu v srpnu bude 50,…
Když jsem se vrátil z výletu na Pisco (viz předchozí příspěvek), tak jsem si chtěl dát den nebo dva odpočinku a pak zase něco podniknout. Jenže to jsem netušil, že moje střevní potíže ještě nejsou u konce. Druhý odpočinkový den, tedy v pátek 24. května, ráno po snídani jsem byl hned 3x na záchodě. Na zbytek dne jsem si tedy naordinoval suché housky a černý čaj s cukrem. Ve stejném dietním režimu jsem pokračoval i v sobotu a mezitím se…
Jak jsem psal minule, když jsem se v sobotu 18. května vrátil z výletu, tak jsem v hostelu na pokoji potkal 2 Brity, kteří se další den chystali na Pisco. Jelikož je to nejsnazší hora, co se tu dá vylézt, tak jsem o ní taky uvažoval, ale říkal jsem si, že třeba později. Když jsem ale viděl Sama a Sama, jak se chystají, tak jsem si říkal, že bych mohl jít hned s nima ten další den – tedy v…
Po dvou aklimatizačních procházkách následoval den volna, kdy jsem měl jediný úkol – vymyslet program na další den. Chtěl jsem nějaký jednodušší trek na pár dní, kde bych si vyzkoušel spát venku. Zašel jsem tedy do Casa de Guias neboli Dům průvodců, což je místní autorita ohledně treků a hor. Poradili mi trek, kde se prve jde údolím Quilcayhuanca, pak se překoná sedlo a zpět se jde druhým údolím. Trek začíná v místě zvaném Pitec – stejně jako procházka k…
Do Huarazu jsem dorazil v pondělí 13. 5. asi ve 4:50 ráno – trochu dřív, než se předpokládalo. Předchozí den jsem si našel podle recenzí hostel Caroline Lodging a napsal jsem jim rezervační email. Napsali mi, že až budu v Huarazu, tak jim mám zavolat a vyzvednou mě. Že na každém autobusáku je veřejný telefon. Jenže když jsem vylezl z autobusu, tak jsem sice našel ceduli telefonu, ale telefon nikde. Tak jsem chvilku váhal, co dělat – že si asi…
Většina lidí říká, že Lima za moc nestojí a že není potřeba jí věnovat víc jak jeden nebo dva dny. S Peru se to má tak: 10 % území zabírá poušť, 30 % hory a zbývajících 60 % Amazonský prales (část toho je ve vyšších polohách, kde to vypadá v podstatě jak naše lesy). No a Lima spadá do těch 10 %. Před časem jsem viděl dokument o tom, jak na nějaké univerzitě v Limě vymysleli speciální billboardy, které zároveň…
Na úterý 14. května jsme se s Ally domluvili, že pojedeme na výlet k jezeru 69. Původní záměr byl, že pojedeme ještě s její francouzskou kamarádkou veřejnou dopravou. Jenže nakonec se ukázalo, že veřejná doprava by stála asi 40 Sol. (320 Kč) a cestovky to nabízejí za 45 Sol. Takže jsme se tedy rozhodli jet cestovkou. Zařizovala to Ally, takže jsem netušil, co to je za cestovku. Teo z mojeho hostelu mi nabízel ten samý výlet – mají taky vlastní…
Dnes večer v centru Huarazu vypli proud. Prý se to tu moc často nestává. Lidi dělali jakoby se nic nestalo. Někteří zapálili svíčky, někteří nahodili generátory, někteří jen čekali. Šel jsem s jedním Brazilcem městem a měli jsme namířeno kus dál k hostelu, kde bydlí jedna známá Američanka, abychom se domluvili na zítřejší výlet. Skoro už jsme tam byli, tma jako v pytli. Když najednou vidíme, ze se před náma něco děje a v tom výstřel. Kolem nás proběhlo několik…
Jak už to tak bývá, chystání a balení věcí jsem nechal na poslední chvíli, takže ve čtvrtek jsem nakonec šel mírně ve stresu spát kolem 1 hodiny po půlnoci. Posledních pár věcí jsem nechal na ráno a i když byl batoh totálně plný, alespoň jsem měl pocit, že všechno je připravené. V pátek ráno mě tatínek hodil na Zvonařku a pak už hurá do Vídně. Řidič autobusu měl navzdory brzké ranní hodině velice dobrou náladu a na všechny se usmíval….
Zbývají pouhé dva dny a vydám se na zatím největší výlet, který jsem kdy absolvoval, totiž na měsíc do Peru. Co tam? Mým hlavním cílem jsou hory – Cordillera Blanca a Cordillera Huayhuash v okolí města Huaraz a pak sopka El Misti u města Arequipa. Když zbyde čas nebo mě přestanou bavit hory, tak třeba dojde i na nějaký ten prales – a že ho mají v Peru hodně. Jak to dopadne, to zatím těžko říct. Dnes jsem vyzkoušel zapůjčený vařič. Chvilku trvalo, než jsem přišel…