Sobota 24. června 2023

Budík mám nastavený na 6:50, ale vstanu už tak 6:40. Někteří lidi už se balí. Jdu na to taky. Akorát mám všechno hotovo, když je v 7 snídaně. 

Snídaně není špatná. Ale přijde mi vtipné, jak chatař potřebuje mít nad vším absolutní kontrolu. Člověk si sám vezme máslo, marmeládu a med. Ale pak musí jít k baru, aby mu chatař vydal 2 krajíce chleba a jogurt s müsli. A taky dva plátky sýra a dva plátky šunky. 

Dojím, dopiju, dobalím a v 7:38 vyrážím. Venku je krásně. Začínám takovým traverzem trochu dokola. Mám krásný pohled zpět na chatu. 

V 8:20 dojdu k jezírku. To jsem si vyhlídl už včera, že bych se tam mohl vykoupat. To taky činím. Voda je krásně čistá a ani mi nepřijde moc studená. 

Pak chvíli čekám, až oschnu. A pak se obleču a pokračuju dál. Trasa se ještě chvíli mírně vlní a pak začíná sestup o pár set metrů níž k Passo Gardena. Tady se začínají rojit lidi. Je jich dost. 

Překračuju silnici a dávám pauzu na svačinu. Pak pokračuju dál. Začíná hezký a náročný úsek, kde je sice taky celkem dost lidí, ale dá se to. Stoupám strmým žlabem vzhůru. Objevují se sněhová pole. A taky via ferrata stupně A. Je to zábavné. 

V 11 jsem nahoře a stoupání je konec. Odtud už je to jen pár minut k chatě Pisciadu. Je na moc hezkém místě. 

Pokračuju dál kolem jezírka vzhůru, tentokrát asi 250 výškových metrů. Dojdu až do výšky 2800 m a pak ještě vystoupám na boční vrchol, když už tu jsem – Piz Piascidu (2985 m). 

Slezu zpět dolů z vrcholu na stezku a ta ještě pokračuje trochu nahoru do výšky skoro 2900 m. Je tu čím dál víc sněhu. A je hodně měkký a boří se to. 

V 1 dojdu k chatě Boé (2871 m). Je tu mraky lidí. Dávám sváču. V průvodci doporučují to vzít přes kopec Piz Boé (3152 m). Chvíli to zvažuju, ale kašlu na to. Už jsem dnes jeden boční kopec měl a přijde mi, že je tam hrozně moc lidí (na tom mojem nebyl skoro nikdo). Takže pokračuju traverzem pod kopcem. Přecházím spoustu sněhových polí. Bylo by to fajn, kdyby tu nebylo tolik lidí.

Ve 2 dojdu k chatě Forcella Pordoi. Kousek nad ní je stanice lanovky, je to jasný. 

Potřebuju sejít dolů do silničního sedla Pordoi. Ale cestička od chaty je nějaká strmá a plná sněhu. Zrovna u toho stojí dva Češi a říkají: “No ale lidi tam chodí…” Takže mi nezbývá, než vyrazit. Obtížný úsek je velmi krátký a pak už je to jen suťovisko bez sněhu. Ukazuje se, že ne všichni jedou lanovkou – i tady je hodně lidí. 

Ve 14:30 jsem dole na silnici. Už bych docela potřeboval doplnit vodu, ale nikde tu veřejnou fontánu nevidím a do nějaké restaurace se mi jít nechce. 

Tak pokračuju dál. Je to kousek do kopce a pak pokračuje takový dlouhý zvlněný travers s krásnými výhledy na Marmoladu. Jediná vada na kráse je, že jsou tu davy lidí. A mě navíc trápí vysušená chodidla (hlavně pravé). Mám varhany. Potřebuju někde zastavit a vyvětrat to a aspoň na to dát vazelínu. Ale je mi to záhada. Nohy byly dost v mokru kvůli sněhu, ale když to srovnám se Skotskem minulý podzim, tak to bylo nic, a tehdy jsem problém neměl.

V 15:15 dojdu na chatu, co je po cestě. Myslel jsem, že si dám třeba pivo, ale obsluha na mě nějak kašle. Tak ošetřím nohy a pokračuju dál. Ještě chvíli zůstávám ve výšce a pak už definitivně začne klesání k přehradě Fedaia. Je tu silnice, takže i hodně lidí a ruch. Ale taky chata. Dojdu k ní v 16:25. Rozhoduju se zůstat. Místo v noclehárně mají. Je teda celkem brzo. Ale jednak dostanou chodidla víc času na vyvětrání. A taky jsem z toho sluníčka dneska nějakej zmoženej. 

Ubytuju se, dám sprchu, přeperu oblečení. A pak si jdu sednout ven a studuju mapu, vybírám fotky na Stravu a píšu blog. 

Večeře má být v 18:45. Teď je 18:51, sedím u stolu – tentokrát mě posadili samotného ke stolu, to je netradiční – a jídlo zatím nikde!

Nakonec to nějak dopadlo a asi ve 22 hod uléhám ke spánku. 

Musím říct, že dnes jsem z těch lidí byl fakt docela otrávenej a říkal jsem si, jestli to mám za potřebí a jestli se na to celé nevykašlu.

26 km, stoupání 1888 m. Celkem 61 km.