Dolomity 2023 – úvod a cesta tam

Dolomity 2023 – úvod a cesta tam

Když jsem byl letos na jaře v Chile, bylo to o dost jiné, než jak moje výlety vypadají obvykle. Poprvé v životě jsem jel na organizovaný zájezd (Expedition Club Brno). Cílem bylo vylézt na nejvyšší horu Chile – Ojos de Salado (6893 m) – a to se povedlo a byl to velký zážitek. Ale jedna věc mě na tom moc nebavila – těch věcí, co jsme s sebou měli a furt je museli přebalovat a nakládat a vykládat! Na konci výletu jsem se těšil, že snad už brzo zase někam pojedu jen s malým batůžkem a budu se cítit absolutně svobodně! 

Uplynuly skoro 3 měsíce a ta chvíle je tu! O tom, že bych měl víc prozkoumat Dolomity, jsem přemýšlel od chvíle, kdy jsem do těchto končin zavítal v roce 2018 poprvé. Takže jsem rád, že na to konečně došlo. 

Zatím je jisté akorát to, že vlakem dojedu do Brixenu a zde nastoupím na trasu Alta Via 2, která vede na jih kolem Marmolady až do obce Feltre. Má to asi 160 km. To mi zabere 5-6 dní. Co budu dělat dál, to se ještě uvidí. Asi zvolím některou z dalších tras Alta Via (je jich asi 8) a dojdu zase zpět na sever. 

Do poslední chvíle jsem zvažoval pár věcí ohledně vybavení. Co kdybych tentokrát ani nebral spacák? V Dolomitech je všude dost chat a já jsem zvyklý je využívat. Čím lehčí batoh, tím líp. Se základní váhou bych se dostal až asi na 2,6 kg. Zkoušel jsem 15l běžecký batoh od Salomonu, ale přišlo mi to už trochu na sílu. Věci by se tam vešly, ale byl by celkem napěchovaný a s jídlem bych se musel omezit na pár tyčinek a zbytek si obstarávat po cestě. 

Nakonec beru spacák, nafukovačku a žďárák. A vyzkouším nový batoh Salomon XA 25, který má o trochu menší kapacitu než batoh, co beru běžně. Ale hlavně vychází z běžeckých vest a měl by být mnohem pohodlnější na nošení a snad bych s ním mohl i občas trochu popoběhnout. A vepředu má kapsy na dvě 500ml měkké lahve, což má výhodu lepšího rozložení celkové váhy. 

Pak jsem ještě měl obavy, jestli nebude sníh. Podle posledních zpráv je sníh zhruba od 2800 m a dál rychle ubývá, takže to by mělo být ok. Neberu tedy ani cepín, ani nesmeky. Ale beru trekové hole, které jsem poslední roky nepoužíval. Je to sice váha navíc, ale přijde mi, že je to na výstupy fajn. A taky se budou hodit, pokud přece jen na nějaký sníh narazím. V případě nouze se s nimi dá brzdit podobně jako s cepínem. 

Celková základní váha tak bude asi 4,1 kg, což není vůbec málo, ale snad díky novému batohu bude celkem pohodlné. Odkaz na gear list pošlu na konci výletu. 

Cesta tam

Čtvrtek 22. června 2023

V 10:50 vycházím z domu, v 10:55 mi jede šalina a asi v 11:15 jsem na hlavasu. Vlak má plánovaný odjezd v 11:22, ale hlásí asi 5 minut zpoždění. Cesta do Vídně uteče raz dva. Zkouknu jeden díl Succession. 

Ve Vídni jsme pár minut po jedné. Vlk do Brixenu mi jede až 15:28, takže mám spoustu času. Prve si dám v mekáči McFlurry a pak nasednu na sdílené kolo (Nextbike) a jedu směrem k Dunaji. Je krásně teplo, určitě přes 30. Kolo vypadá jako nové, ale jede se na něm dost blbě. Naštěstí je to většinou rovinka. Líbí se mi, kolik mají ve Vídni cyklostezek. 

Prater

Přejíždím Dunaj a jedu podél Staré Dunaje. Jsou tu mola a malé plážičky.

Trvalo mi to sem asi 45 minut. Původně jsem myslel, že kolo někde zaparkuju a vykoupu se. Ale nakonec jedu dál a tak nějak to celé objedu a přes další most se vracím pomalu zpět.

Vyjde to tak, že na nádraží mám akorát tak čas na nákup nějaké svačiny na cestu a v 15:24 už jsem na perónu. Náš vlak jede z koleje č. 7. Na začátku je vlak do Zurichu a na konci vlaku je k mašině připojená další mašina a tady pokračuje vlak do Bolzana – to je ten můj. 

Najdu svůj vagón. Je to tichý oddíl a je až skoro na konci. Na mojí dvojsedačce už někdo sedí, tak beru jinou o kus vedle. 

Přesně v 15:28 se rozjíždíme. Čeká mě víc než 6 hodin cesty. Je to fajn, vlak je pohodlný. Čtu si, kouknu na Succession, pak si zase čtu… Pak v Salzburku chvíli stojíme a prý budem stát 20 minut. Nakonec ale jen 5-10. Takže to vypadá, že do Brixenu dorazíme skoro včas.

Jedeme dál. Kolem se objevuje čím dal víc hor. Je tu Innsbruck a pak následuje Brenerský průsmyk. Jedeme údolími, občas nějaký tunel, a je to hezké. Když už zbývá jen asi 15 km do Brixenu, tak zastavíme a stojíme. Dám se do řeči s borcem naproti. Je to Němec a jede z Mnichova do Bolzana. Je taky programátor a dělá v erlangu!

Po 15-20 minutách se rozjedeme a ve 22:02 jsme konečně v Brixenu, tedy se zpožděním asi 19 minut. Jdu rovnou do hostelu. Mají to tu všechno pěkné. V hostelu je celkem živo, že recepce má jen do 8. Podle domluvy vyzvedávám klíč v trezoru na zdi. 

Můj pokoj je ve 4. patře. V prvním patře je sál a v něm nějaká párty plná starších lidí. Naštěstí nahoru ten ruch nedolehne. 

Prve si vyčistím zuby a pak vcházím do postele. Je rozsvíceno a je tu jeden borec. Je milej, ačkoli působí trochu postiženě. Povleču si postel a uložím se ke spánku. Akorát je tu hrozný vedro. Je 22:40. Jdu spát.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *