Budík mi zvoní v 6:55. V noci bylo dost horko, přestože jsem měl u hlavy otevřené okno. 

Vstávám, balím se a v 7:05 jdu na snídani. Nabídka je celkem dobrá a mají velké hrnky na čaj, za to mají u mě bod. Snídám venku, je to tu hezké. 

Asi v 7:45 vyrážím. Prve jdu na nákup do Carrefouru a pak na vlak v 9:20, takže času mám spoustu. Do obchodu je to sotva 5 minut. Mají tu tolik dobrých věcí! Nacházím jedno opuštěné arašídové máslo, hurá! Platím celkem asi 20 eur. 

Na malé boční nádraží, odkud mi jede vlak, je to asi 1,5 km. Procházím ulicemi, pak parkem, pak se dostanu na místní trhy. Taková větší verze zelňáku. Je tu i část s rybami. 

Dojdu na stanici, kupuju lístek do Annot za 14 eur. Mám ještě půl hodiny čas, tak jdu ještě trochu pochodit po trhu a okolí. Má to tu fajn atmosféru. Všechno se postupně probouzí, lidi posedávají v kavárničkách a popíjejí ranní kávu. Snad budu mít čas to tu víc prozkoumat před odletem zpět domů. 

Pak už jdu definitivně na vlak. Je to takovej celkem moderní morotáček. Z nástupiště je krásně vidět, jak se nad městem zvedají kopce. V 9:20 vyjíždíme. Cesta bude trvat asi 2 hodiny.

Velkou část cesty projíždíme takovým kaňonem, kolem velké řeky, je to fajn. Po cestě zkoumám mapu a rozhoduju se, že pojedu ještě o kus dál, až do Méailles. Snad mi to projde. Ušetřím si 13 km, 900 m nahoru a 400 m dolů. 

Zastavujeme v Annotu, pak pokračujeme dál, pojedu ještě 3 zastávky. Sleduju mapu. A najednou vidím, že jsme to přejeli!! Jenže brzo vjedem do dlouhého tunelu a pak se to stočí na jih a to je úplně špatně! Na obrazovce vidím, že za 2 minuty je další zastávka, to bude ještě před tunelem. Valím dopředu za průvodčím a říkám, že potřebuju zastavit! On že OK, ale je to malá zastávka, dá se odtud dojít pěšky do vesnice. 

Stavíme těsně před tunelem, vysedám. To bylo o fous! Je tu turistická cedule, že Peyresq 4,5 km. Vede odtud malinká cestička. Jinak nic. 

No nic, asi je čas na svačinu. Dokonce je tu stolek a posezení. Jím tuňákový salát s bagetou, mňam. Úplně mám radost z toho, kde jsem se to ocitl. Nikdo tu není, mám to jen pro sebe. Bylo by to tu fajn i na přespání – pod přístřeškem zastávky by to šlo. 

Přesně v 11:47 vyrážím. Cestička je opravdu pidi a trochu zarostlá. Ale je to hezký. Dole pod sebou slyším řeku. Je celkem hic. Pár kilometrů jdu spíš do kopce, ale pak přichází prudký sešup k řece. Sklon je trochu na hraně. Naštěstí to trvá jen pár minut. Pak přejdu potok a začnu zase stoupat vzhůru. Tady už je cesta trochu lepší. 

Pak se objeví oplocené zahrady a z cestičky je úzká dvoustopá polňačka. Dojdu do vesničky. Jsou tu krásné chalupy a dost lidí, kteří zrovna obědvají. Prý je to pro členy nějaké asociace, takže najíst nedostanu. Ale aspoň doplním vodu. 

Pokračuju ještě kousek na takovou jakoby náves a tam dávám pauzu. Mám dnes takovou náladu se nikam nehnat, i proto že je dost horko. 

Studuju mapu. Hlavní turistická trasa mě vede spíš lesy v podhůří. Trochu mě to láká jít nahoru na hřeben. No ale když vyrazím dál, tak tu odbočku nahoru nějak minu a pokračuju rovně. A říkám si, že je to vlastně taky hezký a hřebenů si určitě ještě užiju později. Akorát jsem teda doufal, že to bude lepší cesta. Značení je celkem čerstvé, ale cestička je dost zarostlá. Ale dá se to. 

Trochu jsem nastoupal a teď už celkem prudce klesám. Jdu ve svahu a postupně se mi odkryje pohled na protější svahy. Je to velkolepé. Chvíli než dojdu do osady Heyssier, tak potkávám první dvě dnešní turistky. Ve vesnici dávám pauzu, ale mravenci mě nenechají sedět. 

Pokračuju dál a teď je to zase do kopce. Blížím se k soutězce Saint-Pierre. Dojdu na konec polňačky, kde je malé parkoviště. Jsou tu tři auta. Jeden camper – ti jsou poblíž. Co ty dvě zbylé auta? Nebude dnes někdo taky spát v otevřené chatce, co je asi 2 hodiny odtud a kam se chystám já? Uvidíme. 

Od parkoviště volím cestičku, která projde kaňonem a pak se vrátí zase zpět na hlavní cestu o kus výš. Je to tu hezké a to to hlavní teprv přijde. Když se napojím na hlavní cestu nad kaňonem, tak pokračuju vzhůru. Stezka je zařezaná do skály. Je to bomba. Akorát slunko pořád dost peče, tak mám pocit, že se ploužím. Ale hlavně když se hýbu kupředu. 

Chvíli před rozcestím potkám holku se psem. To bude to další auto. Ještě zbývá jedno. 

Od rozcestí začíná závěrečné stoupání k chatě. Píšou 2 km. Je to možná 300 výškových m. Serpentýny jsou velice mírné, jde to hezky, vesměs lesem. 

V 18:20 jsem u chaty. Ale pozor, dole jsou 2 malé chatky, z toho jedna otevřená, kde se dá zadarmo přespat. A o kus výš je menší dvoupatrová chata, kde je komplet servis. Před chatou sedí dvě starší turistky, které si tu daly drink a pak půjdou dolů – to je asi to poslední auto. Chatu tu spravuje Bernadette – milá paní původně někde od Paříže. Je tu teprv ode dneška a bude tu celé dva měsíce. Prý můžu mít polopenzi s noclehem komplet za 43 eur. To není špatná cena. Nahoře jsou hezké pokoje a já si můžu vybrat kterýkoli z nich. No ale když už mám spacák, tak se jdu podívat na tu chatku dolů. Ta vypadá taky dobře! Tak říkám, že se navečeřím u ní a spát budu dole v chatce. 

Turistky odcházejí. Večeře bude v 19:30 a budou čerstvé těstoviny s pestem a slaninou. Budeme večeřet společně. Když se blíží čas, tak Bernadette začne nosit na stůl – pečivo, grissini, olivy, crackery, ředkvičky. A že jestli růžové víno je OK. Jasně! Pak přijdou těstoviny. Zbyde skoro celá porce, tak ji dojím. Asi prasknu. Pak ještě sýry – kravský, ovčí, kozí. A pak ještě meruňky! Taková hostina! Mezitím si dolévám víno. 

Celou dobu se bavíme rukama nohama. Bernadette anglicky umí velmi málo, ale když se chce, tak všechno nějak jde. Dozvídám se spoustu věcí. Pracovala jako horský průvodce. Její manžel za ní přijede za 5 dní. Příští rok tu plánuje být 4 měsíce. Prý za rok zaplatí za tu chatu nájem 400 euro a je jedno, jestli je tam pak 2 měsíce, nebo 4. Jestli jsem to teda dobře pochopil. Držím jí palce. Je fakt milá a taková veselá. 

Prý jestli budu chtít i snídani. Tak říkám, že ano a že nakonec ají přespím na pokoji. Říkám si, že když mi udělala takovou hostinu, tak jí rád udělám kšeft. A navíc ten nocleh asi nebude drahý – nevím, kolik by si řekla za samotnou večeři. Ale ta cena je fakt OK. Navíc si můžu všechno dobít a dát si teplou sprchu. Což taky činím a asi v 9:45 jdu do postele a dopisuju blog. Teď je 22:20 a asi si pustím Seinfelda. 

Dneska to bylo teda něco. Jsem nadšenej. A přitom to všechno bylo dost náhodný – náhodně jsem si na mapě našel prodlužku k té hlavní stezce a náhodně to nakonec dopadlo ještě o trochu jinak.