Nepál 2021: Den 2 – Chisapani – Magingoth
Pondělí 22. listopadu 2021
Vstávám, balím, snídám. Ráno je na pokoji 13,5 stupňů. Platím 1350 (270 Kč). V 8:19 vyrážím. Je hezký slunečný den.
Jdu po polňačce a cesta začíná klesat. Pak se odpojím na cestičku, která dál klesá prudce dolů.
Míjím terasovitá políčka, mám pocit, že jich je dost opuštěných.
Jsem dole ve vesnici Pati Bhanjyang (1700 m), nejnižším bodě na několik dní.
Pokračuju po cestě dál mírně do kopce kolem domů. Potkávám místní, hlavně děti, co jdou zrovna do školy.
A pak začne stoupání. Hlavní cesta má serpentýny, pěší stezka je křižuje přímo nahoru. Je to celkem prudké. Procházím vesnicí Chipling.
Dostanu se do lokálního maxima 2400 m.
A pak mírně klesám až do vesnice Gul Bhanjyang (2200 m). Je chvíli po jedenácté.
Sem ještě pořád vede silnice (jestli se to tak dá nazvat), takže je tu na náměstíčku pár krámků. V jednom z nich zrovna vidím pár lidí něco jíst, tak se tam zastavím a dám si to samé. Je to curry s bramborami a cizrnou. K tomu jím takové sladké smažené pečivo. Ají si přidám. Je to dobré. A to nejlepší – platím místní cenu – 100 Rs (20 Kč)!
Pokračuju dál. Jak jinak, opět do kopce. Tentokrát do výšky 2550 m, pak mírně dolů do vesnice Kutumsang (2450 m). Tady si dávám palačinku a čaj (400 Rs, 100 Kč). Celkem to trvá, ale je to dobré a aspoň se trochu zasytím.
Je 12:30. Pořád je dost teplo, jdu v kraťasech. Čeká mě závěrečné stoupání.
Je 15:30 a já jsem konečně nahoře – v takovém sedýlku ve výšce 3330 m. Je tu guest house. Přemýšlím, jestli jít do dalšího guest housu o 20 minut dál. Paní domácí říká, že ten další nemá takový hezký výhled, že bude lepší, když zůstanu tu. Mohl bych sice jít ještě dál do další vesnice, jenže ta už je ve výšce 3700 m a to mi přijde příliš vysoko – bojím se, že by mi ta výška neudělala dobře. Takže se rozhoduju zůstat. Kromě mě je tu ještě jeden Belgičan okolo padesátky.
Ubytuju se – opět mám svoji koupelnu přímo u pokoje, takovej luxus. A je tu teplá sprcha! Osprchuju se, převleču, přeperu nějaké oblečení a jdu chytat poslední sluneční paprsky ven. Je to fakt hezké místo.
Jak slunko zmizí, tak se jdem ohřát dovnitř ke kamnům.
Kolega turista se za chvíli zvedne a jde se podívat na západ slunce. Já ho za chvilku následuju. Od guest housu vede cestička nahoru na výhled. Vlastně jsem se ani nechtěl nikde plahočit. Ale paní domácí mě nějak přesvědčí a že tam Belgičan šel taky. Tak stoupám vzhůru. Slunko už je hodně nízko, krásně oranžově osvětluje všechno kolem. Akorát teda hodinky se nabíjí v guest housu, takže všechny kroky přijdou vniveč!!
Když jsem skoro nahoře (vylezl jsem tak 100 výškových m), tak se Belgičan právě vrací. Otáčím to taky a jdeme spolu dolů.
Pak už se stmívá a my trávíme večer v jídelně u kamen. Večeříme, pak se bavíme a čteme si. Na pokoj a spát jdu někdy kolem deváté. Jsem rád, že jsem se dnes dostal nad 3000 m, aklimatizace jede na plné obrátky!
23 km, stoupání 2116 m. Celkem 33 km.