Sobota 20. listopadu 2021

Zhruba v 10 ráno vystupuju z metra. Cesta z letiště trvala asi hodinu a půl. Na stanici metra se převleču do kraťasů a sandálů. Vstupuju do areálu Dubai Expo a batoh a boty zamykám do skříňky. Jsem volný – mám jen kraťasy, tričko, sandály, kšiltovku a ledvinku. Je tu krásných 30 stupňů.

Prve dojdu k hlavní dominantě celého expa – Al Wasl Plaza. Je to taková obří konstrukce ve tvaru kopule. Uprostřed je pódium. Je to velmi působivé a to nejlepší teprv přijde večer po setmění, kdy se po celé ploše promítají různé obrazce. Teď dopoledne je tu mrtvo. Jen kousek bokem probíhá nějaké africké vystoupení.

Pokračuju dál. Funguje to tu tak, že bohatší země mají každá svůj vlastní pavilon, často architektonicky velmi zajímavý. Chudší země mají pouze své expozice uvnitř standardních pavilonů – jsou to takové kostky. Zkouším expozici Bangladéše – to je zrovna ten případ, kdy jde jen o jednu místnost v rámci standardního pavilonu. Mají tu nějaké tradiční oblečení a umělecké předměty a taky něco promítají na stěnu, to je zhruba vše.

Chvíli tak bloumám a pak se rozhoduju vyzkoušet německý pavilon. Je monstrózní a je na něj celkem velká fronta (čekal jsem asi půl hodiny). Před vstupem je stanoviště, kde dostanu visačku se svým jménem. V ní je nějaký čip s mými údaji – jméno, země a preferovaný jazyk. Vejdu dovnitř. Prve se usadíme v sálu a následuje několikaminutová úvodní prezentace. Pak pokračujeme do další místnosti a pak další a další a další, po schodech nahoru, pak dolů, pak zase nahoru.

Celé se to týká udržitelnosti, zelené energetiky apod. Každá místnost je na nějaké téma a většinou jsou tu nějaké interaktivní prvky. Například je na zdi informace o tom, kolik procent výroby elektřiny je z obnovitelných zdrojů v Německu, pak ve světě, a pak se na obrazovce objeví informace o České republice, protože to načetlo moji visačku.

Až nakonec dojdeme do obří místnosti, kde je závěrečná interaktivní prezentace. Sedáme si na houpačky a pak začne video, během kterého nás vyzvou, abychom se začali houpat a tím vyráběli elektrickou energii. Je to působivé.

Vycházím ven. Celkově mě teda německý pavilon nepřesvědčil. Muselo to dát hodně práce a stát spoustu peněz. Ale ten koncept mi přišel trochu divný – celé to byla jedna velká lekce o tom, jak Německo spěje k udržitelnosti a zelené energetice.

Celý areál je rozdělený do několika sekcí. Jsem v sekci Udržitelnost. Pokračuju dál. Navštívím pavilon Nového Zélandu. Je vcelku jednoduchý, ale velice působivý! Člověk vejde dovnitř a objeví se v obří tmavé místnosti. Po stranách tečou proudy vody. Vpředu se na stěnu promítají nějaké nápisy. A hraje u toho nějaká dramatická hudba. Přesně tak nějak si představuju ideální pavilon. Člověka to vtáhne a hned by chtěl tu zemi navštívit. Je to nakonec jeden z mých nejoblíbenějších z celého expa.

Pak člověk projde dál a vejde do druhé místnosti, kde se po celém povrchu stěn promítají panoramatické záběry z novozélandské přírody. Opět je to působivé.

Vyjdu ven a o kus vedle je pavilon Singapuru. O tom už jsem slyšel předem. Je celý zelený, složený z tisíců rostlin v květináčích. Je tu příjemné klima, je to krása.

Hned vedle je český pavilon. Navšívit ho je tak trochu povinnost, že ano. Z venku vypadá celkem zajímavě.

Bohužel uvnitř už je to horší. Většina pavilonů je koncipovaná tak, že člověk vejde dovnitř a pak postupně prochází dál a dál, až se dostane k východu. Český pavilon je jiný. Je to prostě pár místností s různými expozicemi. Například v jedné místnosti je výstava skla. Potud dobrý. Ale asi jim to přišlo moc nudný, takže k tomu je tu náhodně naházený zmuchlaný jednorázový nádobí (kelímky, petky atd.), v podstatě odpadky. WTF?

V jiných místnostech jsou prezentace nějakých pokrokových českých firem, včetně například 3D tiskáren od Průši. I když takovým firmám fandím, tak podle mě takové věci na Dubai Expo vůbec nepatří. Podle mě by se ty pavilony měly zaměřit hlavně na to, aby návštěvníkovi ukázaly, proč je ta země zajímavá a proč by ji měl navštívit. Ale Češi zdaleka nejsou jediní, kdo tam něco takového měli.

No nic, pokračuju dál. Vedle je slovinský pavilon. Z venku moc hezké. Uvnitř nic extra – pár místností, každá s nějakou expozicí.

Mám už docela hlad, je půl druhé. Dám si něco k jídlu v kavárně IKEA ve švédském pavilonu. Celý pavilon je složený z kmenů, je to hezké.

Vedle je Brazílie. Zvenku mají takovou obří vodní plochu, kde se dá zvlažit nohy. Chvilku tady vegetuju.

Pak se jdu podívat na místní vodní atrakci. Dokola jsou stěny, ze kterých různě synchronizovaně teče voda dolů.

Přemáhá mě únava, tak si jdu dát šlofíka do trávy. Moc se mi nedaří spát, ale trochu si odpočinu. Když tak chvíli ležím, tak mě osloví nějakej strážník. Ptá se, jestli jsem ok. Já že jo a jestli je to ok, že tu jsem. On že jasně, v pořádku.

Na obloze prolítává letka stíhaček.

Chvíli poslouchám nějaký koncert na hlavní stage. Pak procházím obřím pavilonem Filipín. Ze střechy je hezký výhled na areál.

Pokračuju dál. Polský pavilon – příjemné překvapení. Moc hezká stavba se spoustou dřeva.

I uvnitř je to hezké.

A venku z boku pak mají stage a nějaký hudební program.

Je půl šesté a začíná se stmívat. A já zjišťuju, že to tu získává úplně nový rozměr. Všechny budovy jsou teď krásně nasvícené. Často už ani nechodím dovnitř a jen se kochám pohledem na pavilony.

V Al Wasl Plaza probíhalo zrovna nějaké vystoupení.

Pak se jdu podívat na další kus koncertu na hlavní stage. Je 19 hodin.

Pak pokračuju na další koncert do angolského pavilonu. Docela dobrá hudba šmrncnutá brazilskými rytmy.

Někdy o půl desáté si říkám, že už bych to měl směřovat pomalu ven a na metro. Na mapě koukám, že jsem úplně minul jednu velkou sekci, kde je spousta velkých zemí. Je to trochu škoda. Většina pavilonů už zavírá, tak už je uvidím jen zvenku. Například na Japonsko bych se určitě podíval.

Nakonec znovu dojdu k Al Wasl Plaza. Probíhá tu představení nějakého muzikálu. Je to celkem zajímavé. Chvíli to sleduju.

Je po desáté večer a já vyrážím na letiště. Vyzvednu si batoh, převleču se a nastupuju do metra. Poletím z terminálu 2, který je úplně bokem – na druhé straně runway než terminál 1 a 3. Metro tam nejezdí. Takže přestupuju na druhou linku a dojedu až co nejblíž to jde. Zbývá 1,5 km, to už dojdu pěšky. Na letišti jsem kolem půlnoci. Mám spoustu času, letí mi to 3:05.

Jak bych to celé zhodnotil? Byl to náročnej den. Předchozí noc jsem v podstatě nespal. A celý den jsem chodil po areálu expa. Cesta z letiště metrem byla dlouhá. Hodinu a půl tam a pak podobnou dobu zpět. Přesto jsem rád, že to takto hezky vyšlo a mohl jsem se tam podívat. Strávil jsem tam hezkých 12 hodin. Určitě to byl zážitek. Nakonec byly asi nejhezčí všechny ty pavilony zvenku po setmění. Vevnitř mě málokterá expozice opravdu zaujala. Například skoro všichni měli nějakou variaci na místnost, kde se promítají videa na všech stěnách dokola. Ale jen málokdy to bylo tak dobrý, aby mě to nadchlo – například v pavilonu Nového Zélandu. No a pak byly hezký některý ty večerní představení, tam bych určitě dokázal strávit víc času. A samozřejmě za jeden den jsem celkově viděl jen zlomek toho, co Dubai Expo nabízí. Dokázal bych si představit tu strávit ještě pár dní. Ale těch 12 hodin bylo hezké zpestření před hlavní částí výletu – chození v Nepálu.

29 261 kroků.