Vstávám v 7:15 a balím. Snídaně je v 7:30. Všude tu je kontinentální snídaně a ne bufet, ale vlastně je to ve výsledku celkem Ok. Nějaké pečivo, sýr, šunka, marmeláda. Pak většinou se zeptají, jestli chce člověk musli. Samozřejmě chci. 

Vyrážím pár minut před osmou. Je to pohodička. Prve jdu dál údolím. Občas po cestičce, občas po asfaltu. Okolo 8:45 projdu krásnou malebnou vesničkou. 

V 9 dojdu do vesnice Ernen. Tady mají supermarket, takže nakupuju pár věcí. 

Pokračuju dál. Cesta prve prudce stoupá, ale pak jdu kolem vodního kanálu a to je rovinka.

 Pak se dostanu na asfaltku, která vede víceméně vodorovně nad údolím. V jednom místě mě stezka vede prudce dolů do lesíka a přes potok a pak zase nahoru zpět na tu silnici – silnice vedla okolo údolí ve tvaru U. Moc jsem to nepochopil, co to bylo za cvičení, ale budiž. 

Pak dojdu po silnici až k tunelu. Údolí se jmenuje Binntal a tunel vede do vesnice Binn. Prý než postavili tunel, tak lidé v zimě často byli týdny izolovaní. Po staré cestě teď vede stezka a je celkem populární. Je tu celkem dost lidí. Cesta vede nad hlubokou roklí s řekou. 

V 11 dojdu k malé přehradě. Zároveň začíná pršet. Tady mi začne stoupání. Prve hodně strmě asi 450 výškových m. Dojdu k pár chalupám. A pak pokračuju po štěrkové cestě postupně údolím nahoru k sedlu. 

Nasnídal jsem se dnes asi opravdu dobře, protože pauzu na jídlo dělám až ve 12:20. Ale teda mezitím jsem měl ještě zmrzku a banán. 

Tady začne hlavní část stoupání do sedla. Krajina se postupně mění. Poslední úsek už je zase mírnější. 

V sedle Saflischpass (2563 m) jsem ve 14 hod. Teď bych měl klesat nějakých 700 m až do Rosswaldu. Ale po asi 450 m volím zkratku a odbočuju prudce doleva. Brzo se zase napojím na stezku č. 6. 

Tento úsek je fajn, je to jakási Hohenweg – dost dali kdysi práci a je tu vybetonovaná cesta která jde ve svahu po vrstevnici. Nabízí hezký pohled do údolí. 

Pak už jen několik set metrů strmého stoupání a jsem u chaty Bortelhütte (2113 m). Je 16:20. Přemýšlím, co dál. Pohrávám si s myšlenkou, že půjdu ještě přes sedlo do Itálie a tam přespím a zítra jiným sedlem zase zpět. 

Dávám si pivo a mezitím přemýšlím. Dneska mi to jde. I do toho kopce. Mám za sebou 35 km. Takže by to bylo přes 40.

Rozhoduju se, že jdu do toho. Asi 16:50 vyrážím od chaty vzhůru. Jde mi to dobře. Bude to ještě 650 m stoupání. Ve vyšších polohách jsou občas sněhová pole, ale je celkem jasné, kudy jít. 

V 18 hod jsem v sedle (2750 m). Pohled na druhou stranu do Itálie mě moc nepotěší. Absolutní mlíko. To bude zajímavé. Začíná to pěkně zhurta. I nějaké kramle a lano. Pak se dostanu na sněhové pole. Naštěstí se s pomocí GPS daří držet správný směr. 

Za chvíli končí sníh a začínají šutry a hned nato tráva. Všechno je tu mokré, takže mám hned boty durch. Je to taková dost nevýrazná cestička. Zřejmě se tu moc nechodí. No ale postup dolů jde dobře a brzo se mi konečně otevírá výhled do údolí. 

O půl sedmé zastavím a sleduju stádo kozorožců. Moc se mě nebojí, ale za chvíli přece jen zavelí k ústupu. 

Poslední úsek je ještě víc travnatý a ještě víc mokrý než to předtím. Do toho začíná poprchávat. Ale mně už nic nevadí. Já se cítím skvěle. Mám to za sebou. Už jsem na dosah domům. 

Dojdu do kempu, kde je spousta stanů. Prý tu mají tábor a mám se jít zeptat do chaty, jestli tam můžu taky zakempovat. 

Ok, jdu do chaty. Je to asi 5 minut pěšky. V chatě jsem 19:15. Prve říkám, že si dám jen jídla a pak půjdu do toho kempu. Ale pak si to rozmyslím. Zůstanu v chatě. Bude to pohodlnější. 

Na jídlo si dám ravioli. A pak červené víno. A pak ještě dostanu dezert z ricotty. Různě řeším kancelářskou činnost. Studuju mapu. Volám s našima. 

Pak někdy o půl deváté se jdu ubytovat, dám sprchu a pak se ještě vrátím dopít víno. 

Chata je trochu zanedbaná, záchody teochu smrdí, v pokoji mi trochu teče kohoutek a nejde zastavit. Ale to nevadí, jsem v mojí milované Itálii!

Spát jdu asi v 10.