Čtvrtek 11. července 2019

Paní domácí mi večer sdělila, že snídám v 6 ráno ještě s jedním starším turistou. Nebránil jsem se. Takže vstávám asi v 5:45, balím, snídám a v 6:45 vyrážím.

Prve musím sejít zpět k jezeru Emosson a po hrázi k restauraci. Pak začíná celkem prudké klesání lesem podél kolejové lanovky až do údolí na silnici. Teda po cestě ještě potkávám jednu sympatickou vesničku.

Klesl jsem asi o 1100 m do výšky 1100 m. Po pěším mostu přejdu na druhou stranu silnice a je tu prudké stoupání, opět lesem.

Když skončí souvislý les a dostanu se na louky, odkryje se mi výhled přes údolí na hráz přehrady, u které jsem byl před pár hodinami. Jak stoupám, je to tu čím dál hezčí. Vede tu hezká cestička, všechno je tu hezky zelené.

Trasa číslo 6 vede do výšky 2065 m a pak začne klesat do Trientu (1300 m), kde končí etapa. Já místo toho vylezu ještě o kus výš, až do sedla Col de Balme (2203 m) a pak půjdu dál ve výšce. Jak tak stoupám, minu jednu odbočku a když se po chvíli podívám na mapu, zjistím, že jsem ve Francii! Najednou je tu spousta lidí. Jsem totiž kousek nad údolím Chamonix a otevřel se mi krásný pohled na Mont Blanc. Je to populární místo. Dá se vyvézt kus lanovkou a pak se jen trochu projít. Taky tudy vede Tour du Mont Blanc – jedna z nejoblíbenějších pěších túr v Evropě.

No nic, do Col de Balme se dostanu i odsud, skoro to ani není zacházka. Pokračuju dál po vrstevnici a za chvíli jsem tam – pod sedlem je chata. Jsou tu desítky lidí. Uvnitř doplňuju vodu a zaslechnu slovenštinu. Je pravé poledne a já pokračuju dál.

Začíná jeden z nejhezčích úseků. Travers ve výšce lehce přes 2000 m. Něco jako borůvčí a kameny, občas nějaký smrček. Příjemná cestička. Hned zkraje u sněhového pole předejdu malou skupinku s průvodcem, ale pak už potkávám jen lidi jdoucí opačným směrem. Není jich moc. Většina lidí, co jde Tour du Mont Blanc, totiž nejde touto vysokou cestou, ale scházejí do Trientu a této části se vyhnou.

Vidím sedlo, které budu muset překonat, ale prve musím sejít až dolů k řece. Je 1 hodina, procházím kolem chaty a začíná prudký sestup.

Dole přejdu přes řeku a jsem u chaty Buvette du Glacier du Trient (1577 m). Je tu plno. Dá se odtud údolím sejít až do Trientu. Dávám si pivo a zmrzlinu a svačím.

Čeká mě poslední dnešní stoupání – 900 m. Hurá do toho. Potkávám docela dost lidí, co jdou dolů proti mě, ale postupně je jich míň a míň.

Jdu a jdu, až jsem v 15:30 v sedle Fenêtre d’Arpette (2665 m). Je to krása. Když se ohlédnu zpět, v dálce vidím opět hráz přehrady Emosson, kde jsem dnes začínal. Pohled dopředu, kam budu sestupovat, taky stojí za to.

Začátek sestupu je dost prudký a kamenitý. Ale to trvá sotva deset patnáct minut. Pak pokračují šutry, ale už je to mírnější sklon. A já mám skákání po velkých šutrech docela rád, pokud to netrvá příliš dlouho. Za chvíli šutry ustoupí kleči a cesta dál postupně klesá.

Zhruba v 16:30 se údolí rozšíří a pokryjí ho louky. Je tu i jakýsi skautský tábor. Tady by šlo hezky stanovat, škoda, že jsem se stanu zbavil. Jdu dál údolím po polňačce, je tu čím dál víc lidí. Pak dojdu až na silnici ke stanici lanovky a odtud ještě kilometr k mému ubytování – Gîte Bon Abri. Provozujou to tu Rumuni. Je tu plno. Budu spát v podkroví ve velké noclehárně. Ubytuju se (69 CHF za nocleh a polopenzi), dávám sprchu.

U společné večeře se bavím se dvěma Britkama a Dánkou, která je tu s náctiletou dcerou. Všichni jdou Tour du Mont Blanc, stejně jako asi i zbytek dnešního osazenstva chaty. Večeře je fajn – všeho je na přidání a speciálně pro mě dokonce i druhá porce dezertu (jakýsi pudink).

Spát jdu asi kolem deváté.

36 km, stoupání 2347 m, klesání 3046 m. Celkem 462 km.