Švýcarsko 2019: Den 12 – St. Maurice – Vieux Emosson

Švýcarsko 2019: Den 12 – St. Maurice – Vieux Emosson

Středa 10. 7. 2019

Stezku Via Alpina 1 jsem přešel docela rychle, takže mi zbývalo do odletu z Ženevy pořád ještě docela dost času – 5-6 dní. Co s nima? Ještě něco někde pochodit, jak jinak. Mohl bych popojít kus kolem Ženevského jezera a odtud začít dálkovou trasu číslo 6 – ta vede zhruba paralelně s Via Alpina 1, akorát víc na jihu ve velkých horách. Je taky mnohem delší – 660 km. A co takhle nejít přímo od jezera, ale prve dojet vlakem trochu blíž k horám? Jo, to udělám. Volím Martigny. Jednak odtud blízko prochází ta trasa číslo 6, ale zároveň je to taky jedno z míst, kde se dá napojit na Tour du Mont Blanc – stezku okolo Mont Blancu. Takže budu mít víc možností.

Vstávám, balím a v 7 snídám. Mám koupený lístek na vlak v 8:12 z nádraží v Montreux do Martigny. Nakonec se rozhoduju, že vystoupím už v St. Maurice (trvá to 20 min, do Martigny by to bylo dalších 10 min) – zdá se, že se tam rychleji dostanu do hor a nebudu muset kráčet prve několik hodin údolím. Předběžně mám za cíl přehradu Salanfe, kde je chata a kde bych mohl přespat.

Jsem v Saint Maurice. Původně jsem chtěl jít ještě nakoupit do obchodu, ale jelikož jsem to stihl už v Montreux u nádraží, tak můžu rovnou vyrazit. Je 8:35. Jdu kousek zpět podél železniční trati, pak ji podcházím a pokračuju po asfaltce směrem na jih. Cesta začíná stoupat.

Po 20 minutách končí asfalt a začíná lesní cestička, která prudce stoupá. V 10 docházím do malebné vesničky Mex. Doplňuju vodu.

Následuje mírně stoupající travers po lesní silnici, až dojdu k velké kamenné hrázi přes divoký potok. Tady se napojím na silnici z údolí, která zde končí a pokračuje strmá polňačka.

Je docela hic a já začínám mít hlad. Chvíli stoupám a pak dávám pauzu ve stínu stromů. Jím avokádo, mňam! Pak pokračuju. O kus dál potkávám rodinku, která tu zrovna odpočívá. Jdu výš a výš, až ve 12:10 docházím do sedla Col du Jorat (2212 m). Jsou tu krásné výhledy. Jednak dole před sebou vidím přehradu Salanfe, ke které mířím, obklopenou horami. Ale trochu víc vlevo je taky vidět masiv Mont Blancu (teda snad). Je to moc hezké místo. Chvíli tam vegetím. Pak začnu scházet dolů.

Dojdu k chatě u přehrady (1950 m). Je tu živo. Dá se sem totiž docela snadno vylézt z údolí. Dávám si pivo. Je teprv 13 hodin, což je samozřejmě příliš brzo na to, abych to pro dnešek zabalil. Odsud už vede stezka číslo 6, takže dál půjdu po ní. Pokračuje přes 2 sedla k další přehradě – Lac d’Emosson. Ptám se obsluhy, jestli tam jde někde přespat. Dostávám číslo na chatu, která je ještě asi o další hodinu dál u další přehrady trochu bokem. Mají místo, hurá.

Ve 13:30 vyrážím dál. Prve projdu přes hráz přehrady, následuje kousek více méně po rovině kolem přehrady, ale pak už začnu stoupat. Vidím před sebou sedlo. Je to hezké. Kousek před sedlem začíná sněhové pole, hurá, to už mi chybělo.

V sedle Col d’Emaney (2462 m) jsem ve 14:30. Vidím, že budu muset docela dost sejít do údolí a pak vylézt do dalšího sedla. Vypadá to krásně! Takový táhlý žleb plný sněhu. Už se těším!

Jde mi to dobře. Dole jsem raz dva a už zase stoupám. Sněhový úsek začíná docela brzo a trochu mě to brzí, ale není to žádná hrůza.

V sedle Col de Barberine (2482 m) jsem pár minut před 16. hodinou. Výhledy jsou bomba. Dole pode mnou je jezero Emosson.

Klesání k jezeru mě hodně baví. Je to pěkný terén. Když sejdu asi do 2000 m, tak pokračuje cesta okolo přehrady. Prve po cestičce, pak dojdu k nějakému starému stavení a odtud už vede asfaltka. Docházím skupinu výletníků. Jsou to rodiče a jejich syn a pár jeho kamarádů. Umí anglicky, tak sdílíme zážitky z dnešního dne. Byli dnes až na vrcholu nad tím mým posledním sedlem.

Projdeme asi půlkilometrovým tunelem a když z něj vylezeme, ocitneme se na parkovišti. Rozloučíme se a já pokračuju k restauraci u přehrady. Tady mi potvrzují, že ubytování nemají a skutečně musím jít ještě k té další přehradě – Lac du Vieux Emosson (2205 m).

Je 17 hodin. Prve přecházím přes obří hráz a pak pokračuju dál okolo přehrady po asfaltu. Cestou potkávám spoustu lidí, kteří se vracejí k parkovišti. Hodně z nich jsou horolezci – musí tu někde být nějaké skály.

Cesta je vodorovná, až když se odpojím od přehrady, tak začne stoupání. V dálce už vidím chatu Cabane du Vieux Emosson pod hrází přehrady – asi o 200 m nade mnou.

U chaty jsem v 18:05. Je to tu sympatické, interiér je fajn.

Dneska nás tu bude 7. Ubytování je v malé noclehárně, která je postavená v převisu pod skálou. Ubytováváme se a pak čekám na večeři. Nikdo tu neumí skoro vůbec anglicky.

O půl 7. je večeře. Konečně něco jiného než těstoviny! Podávají se zapečené brambory se sýrem a vajíčkem. Je to dobré!

Po večeři si dávám pivo a provádím nějakou kancelářskou činnost. Spát jdu po deváté. Dnešek se mi dost líbil.

33 km, stoupání 3159 m, klesání 1395 m. Celkem 406 km.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *