Te Araroa: Den 50 – Invercargill – Bluff

Te Araroa: Den 50 – Invercargill – Bluff

Pondělí 22. ledna 2018
Vstávám v 6:20, vyrážím dokonce 3 minuty před sedmou!
Dneska dojdu na konec trasy! Od hostelu by to mělo být 36 km. Michael, co jde na sever, mi včera říkal, že šel 6 km/h, takže je to na 6 hodin. V duchu jsem si říkal, že to trochu přehání s tím tempem, že tak rychle se většinou nedá jít. Jenže se ukázalo, že měl pravdu! Totiž stejně jako on jsem i já nechal dost věcí v hostelu – stan, spacák a další věci. A s lehčím batohem se fakt šlo o dost líp a rychleji!
Prve trvá 2,5 km dostat se zpět na okraj města na stezku. Po cestě kupuju v krámě buchtu. Pak následuje 10 km na cyklostezce víceméně podél vody. Je to štěrková cesta a jdu lehce přes 6 km/h.
Když mám za sebou 13 km, tak začne obávaný úsek po silnici. Je to hlavní tah na Bluff a do přístavu. Auta jsou docela ok, ale nejhorší jsou velké náklaďáky. Většinou mi moc prostoru nedají a člověk má pocit, že ho odfouknou. Hned první náklaďák mi z hlavy zfoukl kšiltovku, pak už jsem ji nesl v ruce. Celkem to bylo 16 km.
Zhruba v polovině jsem odbočil na vedlejší cestu a dal si pauzu na svačinu. Po chvíli přijel na čtyřkolce místní farmář, tak jsme se bavili o kravách apod. Například jsem se dozvěděl, že výkupní cena mléka na Novém Zélandě je okolo 55 centů, takže skoro jako u nás. Přitom v obchodě je mléko asi 2x dražší. Povídali jsme asi půl hodiny a pak jsem pokračoval dál.
Když jsem došel po silnici na okraj Bluffu, odbočil jsem na stezku. Ještě 7 km. Stezka je oficiálně zavřená už rok, ale Michael mi řekl, že je tam šel a není tam žádný dobytek a je to ok a je dobrý na Novým Zélandě občas porušit nějaký pravidlo. Jenže když jsem tam přišel já, tak tam dobytek byl. A takto z dálky nebylo jasné, jestli to třeba nejsou býci. Takže jsem se raději vrátil pár set metrů zpět na silnici.
Rozhodl jsem se pro alternativní trasu přes Bluff Hill, který je uprostřed poloostrova – město je na severu a můj cíl je na jihu. Takže jsem po silnici vystoupal až na kopec. Bylo to pěkně strmé. Tam jsem se pokochal výhledy a pak se vydal po Millenium Track dolů na jih. Bylo to raz dva.
Teď už zbývají asi jen 3 km podél pobřeží na východ, až dojdu k místu, kde je rozcestník a které se považuje za nejjižnější cíp Nového Zélandu.
Přidávám do kroku. A je to tady! Hurá, jsem tu! Nechávám se vyfotit u rozcestníku a pak jdu do restaurace opodál. Teď už nemusím nic! Cíl jsem splnil!
V restauraci říkám, co jsem právě dokončil. Zapíšu se jim do knihy, vyfotí si mě a pak mi daji medaili, na které je: I made it! Cape Reinga to Bluff. Až na to, že já jsem to nešel celé, což jsem jim taky řekl. Takže si to úplně nezasloužím. Ale co naplat, mám medaili. Pak se ptám, jestli mi daji zdarma jídlo, jak mi někdo před pár dny doporučil. Prý ne. Nevadí. Sednu si ke stolu a objednám si salát s plody moře. Prý mi daji aspoň džus zadarmo.
Pak se vydám po silnici zpět přes město na sever. Docela rychle mi zastaví holka z Argentiny v dodávce. Doveze mě až k supermarketu Pac’n’save v Invercargillu. Nakupuju spoustu jídla. Hodně ovoce a zeleniny. Zítra zůstanu ještě celý den v hostelu a konečně si odpočinu.
Kolem šesté dojdu do hostelu. Připravím zeleninu a dám péct. Pak ještě jdu koupit pivo. A pak většinu večera klábosím s Brendou, co to tu vede, a Johnem, což je starší Brit, co projel celý Zéland na kole.
Zhruba v 10 jsem se chystal spát a pak jsem si vzpomněl, že jsem včera ani dnes nenapsal zápisek. Tak si otevřu další pivo a sepíšu aspoň včerejšek. Pak jdu spát asi v 10:45 a ještě chvíli nemůžu usnout, protoze se venku lidi baví.
38 km, stoupání 429 m. Celkem 1663 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *