Te Araroa: Den 47 – Birchwood Station – Martins Hut
Pátek 19. ledna 2018
Evan vstává v 5:30, tak vstávám v 5:45 taky. Vyrážím v 6:35.
Prve jdu 2 km po silnici směrem na východ a pak odbočuju na stezku doprava.
Lesík mezi silnicí a začátkem farmy
Přede mnou je Woodlaw Track. Má to celkem 14 km. Projdu lesem a ocitnu se na pastvinách. Jsou tu ovce i krávy. Kudy mě stezka povede? Před sebou vidím kopce. A samozřejmě, stezka vede přímo podél ohrady do kopce napříč vrstevnicemi. Co taky jiného? Chtěl bych snad ty metry nastoupat postupně? Ale to by nebyla Te Araroa!
Je zataženo. Vylezu až úplně nahoru a jsem v mraku. Přelezu ohradu a jsem na lesní cestě. Jsem na kopci. Je tu i nějaký vysílač. Dál stezka vede po lesní cestě mírně dolů, až se z ní odpojí a dál je to cestička lesem.
Postupně dojdu až dolů na další pastvinu na druhé straně kopce. Tam se napojím na silnici, po níž jdu pár km. A pak začíná další stezka – asi 5 km. Vede to do kopce k lesu, pak lesem a pak zase dolů, až na silnici.
Teď jen 2 km po hlavní silnici a pak zase na vedlejší. Ušel jsem 25 km. Je poledne. Potřebuju nakoupit. Takže jak jdu po silnici, tak zároveň stopuju. Po 1 km mi zastaví Rakušák. Hodí mě přímo před supermarket SuperValue v Otautau, super.
Nakoupím a pak se potřebuju dostat zpět. Tak dojdu 2 km na kraj městečka a stopuju. Ale skoro nic nejede. Posunu se ještě dál až za odbočku. Po nějaké době mi staví pán se psem v dodávce. Dovezl by mě až tam, kde jsem začal, ale uvědomil si, že musí natankovat, takže se otáčí zpět a vysadí mě.
Ještě mi zbývá dostopovat asi 5 km. Fakt je slabej provoz. Ale po chvíli mi zastaví paní, že se jí mě zželelo, že bych taky mohl čekat pěkně dlouho.
Je 14:30 a konečně jsem zpět tam, kam jsem předtím došel. Dojdu k odbočce na vedlejší a začnu šlapat. Co teď? Hned zkraje je jakási soukromá chata. Ale je příliš brzo to dnes zabalit.
Stezka pokračuje takto: 7,5 km na konec vedlejší cesty, pak 5 km lesem na vrchol hory. Pak pár km z hory po polňačce dolů a nakonec 11,5 km lesem a pak po hřebenu a pak sešup k chatě Martins Hut. V podstatě nikde po cestě nejde stanovat, navíc skoro nikde není voda – jen ke konci te první cesty v lese. A pak možná nějaká po cestě z kopce dolů. No tak mi asi nezbyde než jít až k Martins Hut.
Od silnice ujdu asi 5 km, začíná tu les. Dojdu k potoku. Filtruju vodu a jím. Jsou 4 a pokračuju dál. Pak dojdu na konec té vedlejší cesty. Začíná tu stezka. Píšou, že k Martins Hut je to asi 20,5 km a 9 hodin. Na Bald Hill 2 hod. Je 17:10.
Na vrcholu jsem 18:20. Je tam velká vysílací věž a od ní vede na druhou stranu štěrková cesta. Vydávám se po ní.
Dávám pozor, kde bude ta voda, abych doplnil zásoby. Podél cesty jsou příkopy a občas tam něco teče. A taky ve skružích pod cestou. Z jedné skruže teče docela hezkej pramínek, tak to beru. Filtrování je tak pomalý a já mám málo času – chci k chatě dojít za světla. To znamená nejpozději v 10, ideálně dřív.
Pokračuju dál po cestě dolů, až dojdu k bráně. Kus pod ní teče z boku krásnej potok. Ach škoda, to kdybych věděl, tak jsem nebral tamtu vodu. Pozdě.
Pak je to ještě kilometr či dva až k bývalému pískovému lomu. Tady začíná lesní stezka. Píšou, že Martins Hut je 6 hod a 11,5 km. Je 19:15, jdu na to!
Začátek je prudce do kopce. Ztrácím minuty! Ale pak už je to jen mírně vzhůru, až se dostanu ven z lesa mezi keříky a tady už to jde dobře. Pak se ještě několikrát dostanu do lesíka a zase ven. Až se nakonec dostanu na hřeben Longwood. Jde to dobře, snad budu u chaty i před desátou! Místy skoro běžím. Je to zážitek. Nahoře hodně fučí a slunko už je hodně nízko. A jsou tu super výhledy dolů, až k moři.
Koukám na hodinky a už jen asi 2 km k chatě. Ale furt jsem nahoře a ne a ne klesat! 1,5 km a furt nic! Pak to konečně přijde. Klesání nebylo snad ani kilometr. A vidím chatu! Hurá! Jsem tu! Zvládl jsem to! Je 21:35. Takže mi těch 11,5 km trvalo 2 hod 20 min. Tedy asi 4,9 km/h. Až se mi to nechce věřit, na to, jakej to byl terén.
Martins Hut je poslední chata na Te Araroa. V Trail Notes píšou, že při špatném počasí je to vítaný přístřešek. Jako by ani moc nepočítali, že by tam někdo jinak chtěl spát. Je to totiž stará chata z roku 1905, má hliněnou podlahu. A má jen 4 lůžka. Jenže ono není moc kde jinde zůstat. Jak už jsem napsal, víc než 20 km před chatou není kde. A od chaty následuje 25 km stezky v lese.
Nicméně když jsem k chatě přišel, už byla plná a na omezeném prostoru před ní stály 4 stany. Venku sedělo pár lidí včetně Luka a vařili si večeři. Tak jsem se hned přidal a dobře jsem udělal. Večeře bodla.
Už se hodně stmívá. Stavím stan po desáté už skoro za tmy. Pak se všichni ukládáme ke spánku.
55 km, stoupání 2074 m. Celkem 1548 km.