Te Araroa: Den 33 – Twizel – East Ahuriri Hut

Te Araroa: Den 33 – Twizel – East Ahuriri Hut

Pátek 5. ledna 2018
Celou noc jsem nemohl spát. Z velké části kvuli tomu, že jsem byl hrozně přecpanej z večeře – fish&chips. Hodilo by se to spíš pro dva.
Vstal jsem někdy o půl sedmé nebo tak nějak. Už od předchozího večera jsem byl víceméně sbalenej, takže jsem si posbíral svých pět švestek a vyrazil do kuchyně posnídat. Venku bylo mlhavo, ale nepršelo. Kuchyně byla zamčená. To je hezké. Kouknu na recepci, ale tam nikdo není – otevírají až v 8. Ale je tam telefon, který stačí zvednout a někomu to zavolá. Zvedne to pán, možná jsem ho vzbudil. Prý zadní vchod je otevřený. To jsou věci. Ani jsem nevěděl, že to má víc vchodů.
Snídám.
V 7:30 vyrážím. Kdyby vydrželo takto pod mrakem a bez deště, tak by to bylo ideální. Cesta pokračuje prve asi 4 km podél silnice a pak odbočuje na polňačku. Je tu cedule, že k jezeru Ohau je to 15 km. Je to celou dobu kamenitá polňačka, občas mírně nahoru a dolů, jde se po tom celkem dobře. Občas se objeví turistická značka a chce mě vést někam mimo a pak zase zpět na tu hlavní cestu. Poprvé jsem to zkusil a pak už jsem ty značky ignoroval.
Snídaně byla vydatná a batoh mi nepřijde extrémně těžký, takže jdu dál a dál a nezastavuju. Okolo 15. kilometru trochu pocítím hlad, ale brzo to přejde.
Zhruba na 20. kilometru dojdu k jezeru Ohau. Je tu několik rodin na kolech. Do kempu u jezera je to ještě 10 km a s cyklistama se několikrát potkám, protože furt zastavujou.
Je 12:50 a došel jsem do kempu. Bylo to asi 30,5 km. Konečně zastavuju. Už mám pěknej hlad. Od snídaně jsem nic nejedl. Asi to nebyl úplně nejlepší nápad jít v kuse takovou štreku, ale říkal jsem si, že bych to mohl vyzkoušet.
V kempu bylo hodně lidí s velkýma autama a velkýma stanama. Pěší turisty jsem tam žádné neviděl. Je to takový ten nejobyčejnější DOC kemp, kde je záchod a voda a tím to hasne.
Pořádně jsem se najedl – 2 velká rajčata, chleba, sýr, olivový olej, zbytek dýňového hummusu, banán, lékořicové bonbóny. Pauza se protáhla na skoro celou hodinu – fakt jsem se potřeboval hodně najíst.
Chvíli jsem uvažoval, jestli nezůstat v kempu, protože to pořád vypadalo na déšť. A taky co se spaním – až za 19 km náročnějším terénem je podle Trail Notes malinká chatka, o které ani nepíšou, v jakém je stavu, jenže je vidět po cestě z dálky. No ale vyrážím dál.
Prve se jde ještě asi 4 km dál po silnici podél jezera. Pak se odbočí vlevo a cesta oklikou pomalinku stoupá jedním žlabem. Když jsem ještě docela nízko, tak potkám 3 asijské turistky, jak jdou dolů – šly se jen kousek projít od auta. Prý před pár hodinama potkaly Luka. A prý jsme hrozně silní.
Cesta dál stoupá lesem. Je to příjemná cesta. Akorát já po včerejší probdělé noci cítím únavu. Naštěstí se mi podaří to překonat. Když mám vystoupáno asi 550 m, tak se dostanu nad hranici lesa. Jeden pán v kempu mi dal tip, že tu budu vyvedená hadice s pitnou vodou. A skutečně. Piju a doplňuju zásoby.
Pohled zpět k jezeru
Pak následuje klasický terén s trsama trávy. Značky jsou daleko od sebe a občas není jasné, kudy jít. Klasika. Ale je to celkem fajn.
Hurá, už to dál nestoupá. Vylezl jsem asi 850 výškových metrů. Ještě mi zbývá asi 9 km k chatce. Jde to velice pozvolně dolů podél potoka. Občas se musí přeskákat po šutrech na druhou stranu, občas jsou tu trochu bažiny. Ale daří se mi udržet nohy skoro v suchu.
A konečně je to tady – zrovna když cesta vede několik desítek metrů nad potokem, tak vidím na druhé straně chatku. Co teď? Je 18:45. Má cenu se tam jít podívat? Co když to bude hrůza? K silnici je to ještě 11 km asi relativně dobrým terénem. Tam bych asi mohl zakempovat. Ale to bych tam přišel už dost pozdě. Vydávám se tedy k chatce. Za 5-10 min su tam.
Chatka je sympatická. Má sice drátované postele, takže to nebude moc pohodlné, ale to zvládnu. A včera tu spal i Martin Kučera – Australan s českými rodiči, co jsem ho potkal v Lake Tekapo. Je tu i velká plynová bomba, ve které je ještě dost plynu.
Vařím večeři, vařím čaj. Čtu si, jím, piju. Pak pro jistotu zavěšuju jídlo na hák a uložím se do postele a píšu blog. Venku mezitím začalo pršet. Není to žádnej liják, ale prší vytrvale. Ještě že jsem tu zůstal. Je 21:20 a brzo půjdu spát.
51 km, stoupání 1185 m. Celkem 1052 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *