Te Araroa: Den 19 – Boyle Flat Hut – Boyle Village – Hanmer Springs
Pátek 22. prosince 2017
Vstáváme v 6, vyrážíme v 6:45. Čeká nás 14 km víceméně údolím podél řeky až k silnici. Jako obvykle nechybí pár terénních vsuvek a několik visutých mostů.
O 3/4 na 10 jsme u silnice. Luke se prve naobědvá. David, Lauren a já jdeme stopovat do Hanmer Springs. Abychom nestopovali všichni naráz, tak vyrazím o pár set metrů napřed po silnici.
Aut moc nejezdí. A když, tak většinou opačným směrem. Když tu dřepím asi 20 minut, tak projede malé auto s Kanaďanama. Hmm, měli štěstí. Uvidíme, jak dlouho budu čekat já.
Nakonec mi zastavuje auto po hodině. Je to Američanka, možná o trochu starší než já a ne moc fit. Pracuje jako učitelka v Kataru.
Hodí mě na křižovatku, protože pokračuje dál a nejede do Hanmer Springs. Zbývá asi 8 km. Stopuju znovu, docela rychle mi zastaví dodávka. Je to Italka z Bergama, má v tom autě pěknej bordel, ale to mi samozřejmě nevadí. Jede zrovna do místních lázní – to jsou ty springs. Najdeme parkovací místo a zajíždíme do něj. Nějak se mi nezdá, že bychom se tam vešli napoprvé. A taky že ne. Odřeli jsme auto vedle nás nárazník. Italka jako by tomu ani nevěnovala pozornost, jen se mě zeptala, jestli mám dost místa, abych vylezl. Ach ti Italové.
Jdu se ubytovat do hostelu YHA. Kanaďani už sedí na pohovce v lobby. Je teprve ani ne 12. Check in je ve 2. Jdu se trochu projít a něco koupit do sámošky na oběd. Kupuju ogrilovaný kuřecí kousky a rajčata a chleba a colu.
Pak se ubytuju, pak udělám takový ty věci – sprcha, vyprat, něco vyřídit na internetu, ještě se trochu posilnit a pak se vypravím směrem k supermarketu. Dojdu tam a vidím uvnitř Kanaďany, tak jdu na kus slova. Kupujou velkou pizzu – polotovar. Asi se budu opičit. Pak vyjdu ven a tam sedí Luke a baští 2 l zmrzliny. Škoda, že jsem si to nevyfotil. Třeba ještě bude příležitost. A třeba to udělám ají sám, kdo ví. Luke ušel dalších 10 km po stezce, prý to nebylo extra lehký, a pak dostopoval do Hanmer Springs. Až dojí, tak se vydá zpět a bude pokračovat.
Já pokračuju procházkou dál na konec vesnice a tam pak dál na Conical Hill – kopec nad městem. Je to asi 150 výškových metrů. Je tam hezkej výhled.
Pak sejdu dolů a jdu nakoupit. Jako obvykle mi to trvá velice dlouho. A navíc toho kupuju hrozně moc. Asi že jsou ty Vánoce, tak se trochu rozšoupnu.
V hostelu vegetuju, pak jím pizzu, jím pizzu, jím pizzu a skoro to nemůžu dojíst. Ale nakonec jsem zvítězil.
V kuchyni se objevila taky ta Italka, co mě svezla. Potkala v obchodu Itala, který je ubytovaný v našem hostelu, tak se k němu přidala. Ital vaří velkou dobrotu, tak už to bývá.
Na pokoji se mnou je Francouzka, co teď měsíc pracovala v nějakém jablečném sadu. Prý vstávala v 5 ráno. Tak to ji aspoň nebudu ráno rušit.
Jdu spát před desátou. Normálně bych usnul skoro hned. Ale asi jsem to s tím jídlem trochu přehnal a taky jsem vypil 1,5 l koly, tak mi moc nešlo usnout.
14 km, stoupání 260 m. Celkem 568 km.