Vstáváme v 6. Teplota v chatě klesla z 28 na 13 stupňů. Trvá mi to dlouho, protože si dělám čaj. Erik vyráží v 7, já až 7:25.

První úsek má 5 km. Jde to celkem rychle, je to hezká cestička lesem. Někdy po deváté jsem na další chatě. Je to krásná velká chata. The Rocks Hut. Vevnitř svačí Erik a pak je tam ještě jedna Američanka, která tam zůstane do dalšího dne. Pak je tam ještě místní běžec Hue z Nelsonu, tak se s ním chvíli bavím. Běhá pravidelně půlmaratony a je o fous lepší než já.

Vyrážím na další úsek, tentokrát 11 km. Cesta je pořád příjemná až na občasné překážky.

Chvilku před půlkou docházím Erika, tak dáváme společně pauzu.

Druhá půlka je zajímavá. Jednak se místy cesta otevírá – je tu „mineral belt“, kde stromy nerostou. Prý se tu těžila měď.

A pak to začne hezky klesat. Až kousek před koncem potkám Anju. Dojdu k chatě Browning Hut a tam u stolu svačí Američanka El a borec původem ze Skotska, jméno si nepamatuju. Tak se bavíme a za chvíli přichází Anja s Erikem.

Dojedl jsem, tak je čas pokračovat dál. Prve je tu krátký jednoduchý úsek k další chatě – jen asi hodinu.

A pak přijde úsek 6 km, kde se prve jde v řečišti a skáče se ze šutru na šutr – to miluju! A pak to začne prudce stoupat. Je potřeba vystoupat 900 m, to je dost. Stoupám a stoupám a nezastavuju, až mám za sebou 5 km a je mi divné, že chata furt nikde. Když je to skoro 6, tak se kouknu na trail notes a zjišťuju, že to má být 6. Jsem trochu vyčerpanej. Sušenky a čokoláda to spraví a pak docházím poslední 10 minut k chatě Starveall Hut ve výšce 1180 m. Trvalo to teda o dost dýl, než jsem čekal. Těsně před chatou končí les.

Už dole jsem plánoval, že půjdu ještě na další chatu. Ten výstup mě sice trochu zmohl, ale rozhoduju se jít dál. Je asi 16:20. Zbývá 5 km k další chatě. Prve musím vystoupat 350 m po hřebeni až na vrchol Starveall. Výhledy jsou super, na jedné straně dokonce zasněžené vrcholky hor, na druhé straně pobřeží.

Dál cesta docela prudce klesá zpět do lesa. Teda teda, když to jde dolů, to ještě půjde i nahoru! Ale vůbec mi to nevadí. Ta čokoláda mě fakt nakopla a mám pocit, že bych mohl jít ještě pár hodin. Koukám se na mobil, kolik ještě musím vystoupat – 150 m. To dám jako malinu! A taky že jo. A nahoře zase vylezu z lesa. Vidím chatu a vidím hřeben, kam budu pokračovat zitra.

U chaty Slaty Hut (1400 m) jsem asi minutu po šesté.  Tak to nakonec vyšlo ještě dobře. Uvnitř jsou dvě milé Australanky.

A nejsou tu sand flies! Bomba! A venku je ještě i teplo. Takže rychle uvařím kuskus a jím ho venku. A pak ještě venku cvičím trochu jógu. Pak ještě kecám s holkama, který jdou taky ven jíst. A po jídle je čas jít pomalu spát. Teď je 8 a asi si ještě chvíli budu číst.