Te Araroa: Den 11 – Pelorus Bridge – Middy Hut
Čtvrtek 14. prosince 2017
Velkou část noci pršelo. To je dobře, aspoň se naplní zásobníky vody na chatách. Celkově je tu totiž docela sucho.
Vůbec se mi nechce vstávat. Navíc když je pošmourno. A po včerejšku to chce volnější den. Vstávám v 7. A jde mi to dnes opravdu velmi pomalu. Aspoň si stihnu při snídani něco přečíst. Vyrážím až 9:30, šílený. Možná hodinu přede mnou jde Němec Ralf – spal taky v kempu.
Vyzvednu si powerbanku a můžu vyrazit. Čeká mě 15 km po silnici. Není to tak zlé. Asfalt brzo končí a pokračuje jemný štěrk. Místy se dá jít po posekané trávě vedle cesty. A provoz je tu taky malý – za celou dobu 2 auta.
Když zbývá ještě asi kilometr po silnici, tak docházím Ralfa. Má šíleně velkej batoh a jde mu to pomalu. Dojdu s ním na začátek stezky a dáme si pauzu. Když asi 10 minut sedíme, přijde Erik. Kde se tu bere? Včera přece skončil v Havelocku! Aha, on ráno dostopoval k Pelorus Bridge. Tak to pak jo.
Pokračuju dál k první chatě – je to 8,5 km. Je to příjemná lesní cestička podél řeky Pelorus. Občas trochu nahoru a dolů, ale ne moc. A taky pár visutých mostů.
Na chatě si dám pauzu. Napíšu se do knihy a vida, Erik je tu. Jde mu to tedy celkem dobře. Ale prý zůstane zde.
Já pokračuju na další chatu. Je to 5 km a pořád je to tak nějak podél té řeky. Za hodinu a půl dojdu k chatce, hurá. Je hezčí než ta předchozí.
Vybaluju věci. Pak se jdu okoupat v řece. Pak chvíli něco dělám a objeví se Erik. Nakonec si to rozmyslel a šel taky dál. Takže tu dnes budem 2.
Pořeším jídlo, něco přeperu, usuším stan. Akorát je uvnitř chaty hroznej hic a venku nejde být kvůli sand flies, tak snad se časem ochladí.
Je 7 a dnes už mám všechno hotovo. To je super. Aspoň si můžu pořádně odpočinout. Jo a puchýře jsou na tom zhruba stejně jako včera.
29 km, stoupání 902 m. Celkem 322 km.