Te Araroa: Den 7 – Wellington – Picton

Te Araroa: Den 7 – Wellington – Picton

Neděle 10. prosince 2017
Dneska toho v plánu moc není. Už bych zase chtěl chodit. Jenže je to trochu komplikované. Stezka na jižním ostrově začíná několika úseky, kde je nutné si předem poslat balíček s jídlem. Druhá možnost by byla stopovat někam daleko do města. Jenže pošta má o víkendu zavřeno (hlavní pošta ve Wellingtonu měla v sobotu otevřeno do 3, ale to jsem stejně nestíhal). Takže ty balíčky pošlu až v pondělí ráno z Pictonu na jižním ostrově.
Takže co teď? Před sedmou jdu v hostelu snídat a potkám tam Erika – s ním se už na stezce potkala Saša a já jsem ho viděl párkrát zapsaného v Intentions Book. Tak jsme si vyměnili pár informací. On poslal balíčky uz v týdnu a teď ráno jede trajektem do Pictonu a pak hned na start stezky do Ship Cove. Takže bude mít zase náskok a třeba ho potkám někdy později.
Pak jdu udělat velký nákup. No, zase tak velký není. V 10 je check-out, tak se odhlašuju a pak si čtu v jídelně. Před 12. se vydávám hromadnou dopravou k terminálu přepravní společnosti BlueBridge – ve 13:30 mám koupenou palubní jízdenku do Pictonu. Dozvídám se, že budeme mít půl hodiny zpoždění.
Už zase šíleně fučí. Kupuju si prve v McDonalds zmrzlinu, ale vítr mi ji málem odfoukne. Pak ještě nakupuju sváču v nádražní sámošce.
Konečně vyrážíme. První půlku sedím v hlavní místnosti pro pasažéry. A když se začneme blížit pevnině, tak zkusím vylézt ven a zjišťuju, že tu vůbec nefouká a je docela teplo. Takže zbytek cesty sedím venku. Cesta trvá víc jak 3 hodiny a teprve v 17:30 začínáme parkovat v přístavu.
Pak ještě otevřít obří vrata a jsme na pevnině.
Nasedáme do busu, který nás odveze o kus dál k terminálu. Tam si bereme zavazadla a já nastupuju znovu na bus a svezu se s ním oklikou až k mému hostelu – Sequoia Lodge.
Je to tu krásný. Takový nízký stavení. Všude hodně světla a k tomu svěží vánek. Líbí se mi tu. V 8 prý bude chocolate pudding, wow! Vybaluju a jdu ještě do samošky na nákup.
Jsem zpět v hostelu. A je čas na pudink! Vlastně je to taková buchta jak perník s krémem a k tomu trochu zmrzliny. Peče to tady pravidelně jedna Angličanka, co tu pracuje jako recepční. Jen tak pro radost. Nic se za to neplatí. Je to bomba! Ají si přidám.
Po jídle se pustím do rozdělování balíčků. Začnu s ovesnýma vločkama. Pak přidávám postupně všechno ostatní. Kolem deváté mám téměř hotovo, zbytek dodělám ráno.
Spát jdu v 10.
0 km. Celkem 181 km. 

Napsat komentář