Středa 20. prosince 2017

Vstáváme v 6. Snídaně. A v 6:45 vyrážíme – rekord! Před náma je stoupání 500 m do sedla. Čekali jsme, že to bude nic nic a pak najednou rychle nahoru, jako to tu bývá. Ale bylo to docela Ok – uz v počátečním kilometru jsme začli stoupat. Byla to dobrá rozcvička. Měl jsem co dělat, abych Davidovi a Lauren stačil.

Dolů ze sedla to byla jiná písnička. Bylo to 1000 výškových metrů. Zdá se, že to je pořád moje parketa. Hodinky občas ukazovaly i 2000 m za hodinu. 2x jsem uklouzl a spadl na mokrých kořenech.

Jak skončil sešup, tak to začlo být zase trochu nahoru dolu. Po 50 minutách jsem zastavil a počkal na Kanaďany. Pak to bylo ještě tak hodinu na chatu West Sabine Hut. Tam jsme byli v 9:45.

Dali jsme si sváču a v 10 jsme pokračovali. Čekalo nás opět stoupání asi 500 m k Blue Lake a Blue Lake Hut. Prve to šlo hezky podél řeky. Pak to začlo trochu stoupat. Místy to bylo i náročnější. A pak jsme se dostali na rovný úsek, kde to bylo úplně hrozně krásný. Řeka byla úplně klidná a tak čistá, že to jsem snad ještě neviděl!

Pak přišlo závěrečné stoupání k chatě. Tam byl mladej borec s bolavým kolenem s ještě jeden borec. Blue Lake je 100 m od chaty. Šli jsme se tam podívat, ale byla tam zima, tak jsme se šli najíst do chaty. To jezero je úplně mega čistý.

Pak jsme vyrazili na další sedlo. Dalších 600 výškových metrů. Teda ještě víc. Protoze prve jsme vylezli od chaty ve výšce 1250 m až nad další jezero do výšky 1530 m. A pak cesta vedla 200 m dolů až úplně k jezeru. Bylo to krásné jezero. Tak jsme se s Davidem vykoupali. Bylo to bomba.

Pak jsme podél jezera přešli až na jeho konec a pak to bylo mírně do kopce až jsme byli ze 3 stran obklopeni strmými svahy hor. Začlo brutální stoupání do levého svahu. Musíme vystoupat 450 m. David šel vepředu a kus za ním Lauren. Já jsem šel za ní a měl jsem co dělat, abych jí stačil. Byla to fakt makačka. Ale aspoň to bylo docela rychle za náma.

Hurá, jsme v sedle – 1830 m. Krásné výhledy. -A kolik to bude teďka dolů? -Co já vím, asi zase tak kolem tisíce metrů. Hmm, tak pojďme na to. Bylo to asi jen 700 m, šlo to rychle. Po cestě dolů jsme potkali pár Francouzka/Čech – věděli jsme o nich z Intentions Book.

Začínali jsme být docela unavení. Byly tam obtížné úseky po šutrech a bylo to únavné.

Pak jsme potkali rodinku a ti nám řekli, že nová chata Waiau je už otevřená. Bomba! To nám dalo novou energii. Prý hodina k bivaku a pak ještě 45 min k chatě. Uff. Je už asi 17:30. A prý je kus napřed Luke – mladý Brit, kterého znají Kanaďani. A taky Francis – Kanaďanka, kterou taky znají.

Terén se zlepší a hned se nám jde líp. Docházím Luka. Chvilku jdu s ním. Pak zastavuju na pár minut a Luke je zase v čudu. Pak docházím Francis. A pak přijde pár brodů, kde to nejde suchou nohou. Tak už na to kašlu a jdu v botách. Je tu rovina a takové širé louky. Všichni teď valíme rychle, takže nikdo nedochází nikoho.

A je to tady! Konečně jsme u chaty! A za pár minut i David a Lauren! V chatě je jeden borec a je tu 6 postelí. Takže přesně akorát. Byl to dlouhej den. Ze všeho nejdřív vaříme všichni jídlo. Mám kus kus a česnek a tuňáka a je to bomba! Nejlepší večeře, co jsem zatím měl!

Je skoro devět a všichni už leží v postelích a trochu se bavíme a někdo si čte a tak.