Neděle 7. ledna 2018

Vstávám v 6:30. Teploměr ukazuje 10 stupňů. Venku je ještě o dost míň. Kupodivu se mi podaří vystartovat v 7:20. Je fakt kosa, nandavám rukavice.

Cesta pokračuje dolů podél řeky Timaru. Ale ne přímo, to by bylo příliš snadné. Cesta vede lesem ve svahu nad řekou hore dole. Když dojdu po 12 km na odbočku, která vede nahoru k další chatě, tak mám už nastoupáno 500 m, přitom v ideálním případě jsem měl jít pouze dolů. První pauzu jsem dal několik km před odbočkou.

Začínám prudce stoupat lesem. Je to asi 500 výškových metrů a 2 km k chatě Stodys Hut, kam včera došli Kanaďani, Luke i Martin. Je to dřina, ale jde to rychle.

Po cestě ještě potkám 2 Kiwi a ještě jeden pár, co jsou dolů. Když jsem skoro u chaty, tak potkám další pár, ti jdou dnes od Pakituhi Hut.

Chata je velice bídná. Ještě že tu mám jen obědovou pauzu. Prý ji před pár lety vylepšili, ale moc to nepomohlo. Je to stará pastevecká chata z vlnitého plechu s hliněnou podlahou.

Ve 13:10 pokračuju dál. Čeká mě 11 km k další chatě přes Breast Hill (1578 m). Od chaty vede stará polňačka, takže se jde dobře. Prve se nastoupá asi 300 m a člověk se dostane na hřeben.

Pak pokračuje furt ta hezká cesta, ale je to trochu hore dole, takže trvá ještě dost dlouho, než se dostanu až k vrcholu. Počasí se kazí. Ají trochu poprchává. Bude pršet? Obloha je dost dramatická, což vypadá v kombinaci s výhledy na zasněžené vrcholy famózně. Z vrcholu se pak otevře výhled na jezero Hawea. Je to bomba.

Následují poslední 2 km k chatě v podstatě na hraně hřebenu. Je to fakt hezký.

Dojdu na křižovatku. Jsou 4 hodiny. Doprava by se šlo prudce dolů k jezeru. Tam půjdu až zitra. Doleva je to jen asi 150 m dolů z hřebene k chatě. Je škoda, že chata není přímo na hřebenu. Ale neva. Je to krásná chata. Jedna z nej. Uvnitř je Martin. Sice bych mohl ještě dnes dojít dolů, ale zůstanu dnes tady.

Na hřebenu je signál a snažím se zařídit ubytko ve Wanace na zítřek, ale ukazuje se, že je všechno plné. To je nemilé.

Teď je 21:40 a jdu pomalu spát.