Sobota 9. července 2022

Snídaně se podává v 6:30. V našem pokoji se někdy po šesté začnou nějací starouši dost hlasitě bavit, tak pomalu vstávám a balím. Pak se všichni ze včerejší večeře potkáváme na snídani.

Dnes mám v plánu dojít do Sospelu. Až do cíle na pobřeží (Menton) je to odsud asi 60 km, do Sospelu je to 42 km. Klidně bych šel jen do půlky, tedy 30 km, jenže není kde spát. Jedna chata je asi 22 km daleko, to je moc blízko. Takže doufám, že najdu ubytko v Sospelu a dojdu tam. To ale záleží na tom, jaký bude terén. Například při včerejším terénu by bylo téměř nemožné tolik kilometrů ujít. Včera u večeře mě ostatní trochu odrazovali, že to není moc reálné. (Pak jsem jim řekl, že jsem poslední den Via Alpina 1 ušel 60 km, a pak už říkali, že to je pro mě v pohodě, haha.) No, uvidíme.

Vyrážím v 7:12. Začínám stoupat do prvního sedla. Začátek je hezký. Je to můj oblíbený typ alpského terénu – relativně oblé kameny a mezi tím tráva. Po cestě potkávám celkem dost stanů.

Po prvních 150 výškových metrech následuje rovnější úsek, jde mi to celkem svižně. Ale pak to přijde. Opět náročný terén plný šutrů. Tady rychlost rapidně klesá.

V sedle Baisse de Valmasque (2549 m) jsem v 9:02. Vstupuju jsem do oblasti, kde je speciální ochrana, nesmí se tu stanovat. Byly tu nalezené pozůstatky nějaké dávné civilizace. Sestupuju dolů. Je to tu moc hezké.

V 9:54 dojdu k chatě Refuge des Merveilles (asi 2130 m). U chaty nevidím vůbec žádné lidi, ale je otevřeno a taky už jsem potkal pár lidí jít proti mně, ti nejspíš spali v této chatě. Sedám si na pohodlnou sedačku vedle chaty a svačím. Moje vyhlídky zatím nejsou nic moc. Terén byl přes toto první sedlo dost náročný a průměrnou rychlost mám sotva 3 km/h.

O 15 minut později už pokračuju dál. Čeká mě další stoupání, jak jinak. Tentokrát do sedla Pas du Diable (2430 m). Cesta už je přece jen lepší. V sedle jsem v 11 hod. Opouštím oblast se speciální ochranou.

Začátek sestupu je ještě celkem pomalý, ale pak už je tu krásná cestička. Ráz krajiny se mění. Před sebou vidím zelené kopce, šutry skoro žádné. Musím říct, že ty divoké hory plné šutrů jsou krásné, ale postup je v tom fakt náročný. Takže tuto změnu vítám.

Je to dálnice! Rychlost stoupá! Potkávám docela dost lidí. Terén je mírně zvlněný, ale převažuje klesání. Ve 12:28 dojdu do místa zvaného Pointe des Trois Communes (2078 m) tady cesta zatáčí doprava na západ a vede až k chatě. Cesta pak pokračuje zase zpět na východ kousek jižněji. Zkoumám mapu a nacházím zkratku – vůbec tam nepotřebuju chodit a ušetřím takové 4 km. Akorát teda vody moc nemám, ale to zvládnu.

Pokračuju dál v sestupu. Jsou tu takové pastviny. Po chvíli přecházím na úzkou asfaltku. Tady dávám konečně obědovou pauzu s hezkým výhledem do krajiny. Je 12:45.

Pak pokračuju dál. Někdy po půl druhé se napojuju na hlavní stezku. Je tu hezká cestička. Kopíruju hřeben, ale nejdu přímo po něm. Cesta je prve zařezaná z jedné strany svahu a pak z druhé. Pořád jsem ve výšce okolo 1800 m. Kdy už začne hlavní klesání? Ještě výstup na poslední vrcholek na hřebeni – Mangiabo (1821 m) – a sestup může začít.

Začátek je dost prudký, ale cestička je dobrá, takže to jde celkem rychle. Pak se dostanu do lesa a pokračuju pořád dál a dál dolů. V 16:00 jsem u Baisse de Figuiera (750 m). Tady následuje úsek takových dost pomalých serpentýn, navíc je to dost kamenité, není to nic moc. No ale aspoň že pořád nějak klesám.

Pak se dostanu na silnici a pak už je to jen pár minut a v 16:43 jsem u řeky v Sospelu (asi 350 m). Díky zkratce to sem bylo jen 38 km. Je pěknej hic. Teď se potřebuju hlavně najíst a napít. Jdu do supermarketu. Jsem fakt celkem dehydrovanej, od rána jsem vypil jen kolem 2 l tekutin. Kupuju pivo, colu, vodu a nějaké dobré jídlo – salát a taky dezert a další věci. Sednu si na lavičku u řeky a pustím se do konzumace.

Co budu dělat dál? Po cestě jsem zjistil, že ubytko v Sospelu neseženu. Takže mi nezbyde než pokračovat dál a přespat někde v lese. Moc se mi do toho nechce, jsem pohodlnej a rád spím v posteli. Ale když už s sebou táhnu ten žďárák a nafukovačku, tak je asi dobře, když to využiju. Teoreticky bych mohl dojít až do cíle, je to asi 17 km, jenže co tam? V Mentonu jsou hotely celkem drahé a jeden už mám zamluvený na další noc.

Koukám do mapy a zjišťuju, že když nastoupám asi 500 m a ujdu tak 7 km, tak by měla být na cestě nějaká fontána. A když vystoupám dalších 200 m, tak pak můžu přejít přes sedýlko do Itálie a hned pod hřebenem je jakási chata – tak třeba dnes přece jen budu spát v posteli! Jestli je chata otevřená, nezjistím, ale na Google Maps je 2 roky stará recenze, že chata je ok.

Pauza trvala víc než hodinu. Asi v 18:15 vyrážím. Po cestě ještě kupuju zmrzku. Pak míjím park, kde všichni hrajou pentangue. V 18:33 míjím na silnici ceduli označující konec obce Sospel. O pár minut později odbočuju ze silnice a pokračuju po kamenité cestě. O kus dál odbočuji i z ní na cestičku. Jde se mi celkem dobře, delší pauza dost pomohla. Ale teda pořád je dost horko a potím se hodně.

V 19:30 dojdu k fontáně. Z trubky tu teče velmi malý čůrek. Nádrž pod ním je trochu nechutná, ale tekoucí voda vypadá ok. Plním akorát 0,5 l, bude to spíš pro případ nouze. Měl jsem si doplnit víc vody v Sospelu.

Pokračuju dál vzhůru. Pozdní slunko krásně osvětluje okolní kopce, je to moc hezké jako vždy. A pak ve 20:17 poprvé vidím moře! Hurá! Jsem blízko!

Minu odbočku na italskou stranu, tak se musím kousek vrátit. Je to trochu zanedbaná cestička, jsou tu staré dřevěné ukazatele. Projdu pár set metrů přes hřeben na druhou stranu a jsem opět v Itálii, tentokrát už fakt naposled. Sejdu ani ne 100 m a jsem u chaty Rifugio Gambino (1030 m). Chata je zavřená. A není tu voda. Je 20:44. No nic, zabydlím se na zápraží, budu dokonce pod střechou. Mám tu signál, akorát dost vypadává. Slyším podivné vřískání, tak si to nahraju na mobil a pošlu pár přátelům, jestli neví, co to je. Dozvím se, že je to prý srnec. Je to sranda, jakej já jsem strašpytel. I když vím, že v alpách v podstatě není, čeho se bát, tak jsem z těch zvuků stejně nervózní.

Někdy kolem desáté, už za tmy, se ukládám ke spánku.

Dneska to byl dlouhej den. Ale vlastně až do Sospelu to nebyl o nic delší den než dny předchozí. Až ty zbylé 2-3 hodiny ze Sospelu byly extra. A cítil jsem se být připravený – přece jen už jsem měl za sebou 8 dní chůze. Kdyby to bylo někdy na začátku, tak by to bylo horší.

48 km, stoupání 2371 m, klesání 3574 m. Celkem 304 km.