Neděle 10. července 2022

Moc jsem se nevyspal. Jednak mě budily různé zvuky, jednak nafukovačka není postel a přece jen se na tom tak dobře nevyspím. No ale dnes už mě čeká jen asi 10 km až na pobřeží do Mentonu, to už nějak zvládnu. Akorát teda mám pouze asi 3 dl dobré vody + 0,5 l pochybné vody (ze včerejšího pramene), což v kombinaci s tím, že jsem už v malé nadmořské výšce a bude tedy hic, není nic moc.

Vstávám, snídám, balím a v 8:40 vyrážím. Mohl bych hned přejít přes hřebínek zpět do Francie a pokračovat po GTM, ale volím alternativu – zůstanu na italské straně ještě pár km. Jdu po kamenité cestě, která kdysi snad bývala sjízdná pro jeep. Potřebuju nastoupat asi 250 m, jde mi to dost pomalu.

Po 2 km a 38 minutách jsem v nejvyšším bodě. Pak jdu dalších 2,5 km z kopce, až dojdu k místu, kde přejdu přes sedélko do Francie, tentokrát už opravdu naposledy. Odtud klesám ani ne kilometr a dojdu na rozcestí. Dávám pauzu na svačinu. Čeká mě stoupání, sice jen asi 150 m, ale už se mi vůbec nechce, tak prokrastinuju. Mezitím zespoda projde kolem mě prve skupina 4 mlaďochů a pak jeden starší turista.

Pokračuju vzhůru. Vyjdu těch 150 m a dojdu k sedlu Col du Berceau (1090 m). Začínám celkem prudce klesat. Naskýtá se mi hezký pohled na Menton. Je hic. Cítím se čím dál víc K.O. Už abych byl co nejrychleji dole. Jenže to rychle vůbec nejde. Cesta je kamenitá a celkem prudká a nejde se mi po ní moc dobře. Sotva pletu nohama. Ale pohledy na pobřeží jsou čím dál lepší, aspoň něco.

Kolem 12. se dostávám na první silnici. Ale jen ji křižuju, stezka pokračuje prudce dolů malými spojovacími cestičkami. Ve svazích nad městem procházím kolem luxusních vil. Jedna vypadá opuštěně, probíhá rekonstrukce, ale bazén je napuštěný a na chvíli zauvažuju, že bych přelezl plot a vykoupal se. Jenže stejně potřebuju hlavně vodu na pití, kašlu na to.

Asi ve 12:35 jsem dole na silnici. Teď najít nějaký obchod. Zjistím, že jeden je jen o kus dál u mariny. To je můj cíl! Dojdu tam a nakoupím samé dobré věci, hlavně asi 3,5 l tekutin. Sedám v parku hned vedle na lavičku a pustím se do hodů. Vypiju k jídlu víc jak 2 litry.

Pokračuju dál do centra. Procházím kolem místní pláže. Všude je spousta lidí. Procházím centrem, mají to tu hezké. Je asi půl třetí. V mém hotelu je check-in od 16 hod. Napsal jsem jim, jestli se nemůžu ubytovat dřív. Prý asi ne, ale že můžu skusit tak ve 3.

Dojdu k hotelu. Je hned kousek vedle od hlavního centra. Má před sebou krásný park. Sedám si na lavičku a chvilku čekám. A pak ve 3 jdu na recepci a ubytuju se. Pokoj mám hned v přízemí na straně do parku. Z pokoje můžu vyjít rovnou ven, kde začíná park a mám tu svůj stůl a židličky. Pokoj je hezky vychlazený.

Dávám sprchu, přepírám oblečení a trochu vegetuju.

V 16:45 vyrážím ven. Chtěl bych si koupit nějaké triko a tenisky, abych se zítra před odletem mohl proběhnout po okolí. Moje smradlavý Altry asi rovnou vyhodím. Taky potřebuju odeslat pohledy, ale ukazuje se, že sehnat známky není jen tak a nezbyde mi, než dojít zítra ráno na poštu (dnes je neděle, takže je zavřeno).

V blízkém sportovním obchodě mě prve nic nezaujme, tak zkouším ještě jiné obchody, ale tam taky nic. Nakonec se vracím a padnou mi do oka boty Asics Magic Speed. Jsou fakt hezké. Zjišťuju, že mají karbonový plát (sice teda jen pod přední částí podrážky). Hodí se na tempové běhy. To abych na starý kolena začal pracovat na správném dopadu, při dopadu na patu ten karbon asi nemá žádný efekt. No, uvidíme. Hlavně že jsou hezké!

Na večeři se stavím u turka na kebab, ale je to trochu fail, protože je problém s angličtinou a i když dostanu anglické menu a ukazuju, co chci, tak dostanu něco jiného. Ale nevadí, najím se i tak.

Pak jdu zpět do hotelu a sedám si na zahrádku venku, že si dám pivo. Jenže sedím minimálně 10 minut a žádná obsluha se nekoná, tak místo toho jdu koupit pivo do obchodu a pak si s tím sednu ven před svůj pokoj. Telefonuju s kamošem.

A pak je čas jít spát.

15 km, stoupání 493 m, klesání 1502 m. Celkem 319 km.