Pátek 15. dubna 2022

Vstávám, snídám, balím a v 8:12 vyrážím. Prve jdu kousek podél silnice. Pak se stezka zvedá vlevo nad silnicí. Je zamračeno, ale neprší. Je příjemně.

Scházím zase dolů až k jezeru a jdu podél silnice.

Pak se definitivně loučím se silnicí. Pokračuje už jen cestička. Je to tu celkem hezké.

V 10 dojdu k velkému parkovišti, je tu spousta výletníků, kteří se chystají vyrazit na výšlap. Myslím si, že hlavní cíl je tu kopec Ben Lomond (974 m). Je to nejvyšší kopec v okolí a zároveň je to tzv. munro – to jsou kopce ve Skotsku nad 3000 stop. Dávám pauzu na svačinu a pak pokračuju dál.

Následuje úsek, který se mi celkem líbí. Je to cestička podél jezera, mírně nad. Vzpomenu si na Nový Zéland, kde jsme na podobné stezky někdy trochu nadávali. Někdy je to totiž frustrující, když člověk jde podél vodního toku a čekal by rovinu, ale místo toho je to pořád nahoru a dolu. Ale tentokrát mě to spíš baví.

Ve 12:50 dojdu k hotýlku s restaurací. Vede sem i silnice. Má tu pauzu docela dost lidí. Dal bych si v restauraci oběd! Ale bohužel je na vchodu cedule, která oznamuje, že někdy od března přestali vařit, že jim chybí personál. Pár, který zrovna vychází ven, mi potvrzuje, že na jídlo mají maximálně chipsy a nějaký dortík. Jaká smůla. Sedám si teda venku a dávám sváču ze svých zásob. Taky suším stan.

Ve 13:30 pokračuju dál. Pořád je to hezká stezka. Pak mě to vede kousek nad jezero a zase zpět dolů. Potkávám první bothy. Tak se říká místním chatám, kde se dá přespat.

Někdy po třetí se odpojuju od jezera, ono vlastně víceméně končí. Pořád jdu na sever.

V 15:45 docházím do kempu Beinglas. Mám za sebou asi 32 km. Sedám do místní hospůdky a dávám si polívku a pivo. Pak ještě nakupuju pár věcí v místním obchůdku a pokračuju dál. Jdu docela blízko silnice. Ta vede kousek nalevo přes řeku.

Taky tu vede železnice. Zrovna projíždí lůžkový vlak The Royal Scotsman.

Přecházím pod železnicí a přes silnici. Začíná hlavní stoupání dne. Stoupám až do výšky asi 250 m!!

V 18:30 dojdu na rozcestí. Chvilku váhám a pak se rozhodnu sejít do vesnice Crianlarich. Je to asi tak kilometr ze stezky a ztratím 100 výškových metrů. Chtěl bych přespat v místním hostelu. Zkoušel jsem tam volat, ale dovolal jsem se na záznamník a prý mám napsat email.

Přicházím do hostelu. Za chvíli se mě ujme borec, co je tu novej a zaučuje se. Prý jsou dost plní, ale zkusíme, co řekne systém. Zdá se, že to půjde. Vyplňuju všechny údaje. Platím kartou. A ouha, nepřiřadilo mi to žádné místo v žádném pokoji. Hmm. Přichází borec, co to tu vede. Prý to bude asi tím, že hodně pokojů je obsazených ne po lůžkách, ale jako celý pokoj. A ten systém to nějak nepobral. Tak říkám, že je to teda bug v tom systému. Borec se začne trochu rozčilovat, že to není bug. Oponuju, že ten systém mu dovolil udělat rezervaci, ale přitom není místo, zní to jako bug. Není to bug, je to glitch in the system. Říkám, že glitch a bug jsou to samé. Prý že jestli v Česku se takhle chováme, tak tady na to nejsou zvědaví! Moc nechápu, co ho na tom tak dráždí. Prý že mi může vrátit peníze. Tak říkám, že to teda ne že může, ale že mi je vrátit musí, pokud pro mě nemá místo. Souhlasí. No nic, všichni se uklidňujem. Ten druhej borec ho omlouvá, že toho mají hodně, že jim ten systém furt přidává nové a nové rezervace. Uděláme refundaci, ale později zjistím, že nějak neproběhla a musím to v dalších týdnech řešit. Jinak teda mě překvapuje, že všude je tolik lidí. Jasně, je velikonoční víkend, trochu se to dalo čekat. Ale myslel bych si, že místní turistická sezóna začíná až později.

Co já teda budu dělat? Jsem už dost unavenej, je celkem pozdě. Venku se mezitím trochu rozpršelo. Asi budu muset vyrazit zpět ke stezce a někde za vesnicí zakempit. Prve zkusím ještě pár ubytovacích zařízení, co jsou o kus vedle. Procházím dolů kolem obchůdku na hlavní silnici. Jsou tu dvě B&B, na obou je napsané, že jsou plní. Najednou narazím na borca, který očividně taky jde WHW, má celkem velký batoh. Tak se ptá, jak to jde. Říkám, že dobrý, akorát nevím, kde dnes budu spát. A on že ví o dobrém místě tady kousek. Že mě tam zavede. No ne! Jdeme. Je to fakt jen kousek bokem u řeky a je tu hezký plácek. Našel to místo díky fotce na Google Maps. Je to sotva 5 minut pěšky zpět na hlavní silnici a do hospody. Stavím stan. Borec jde ještě kousek bokem podél řeky a tam taky staví stan.

Jdu do hospody na jídlo. Dávám si steak pie. Je to dobré!

Když se vracím zpět do stanu, už se stmívá. Dnes to byl dlouhej den, jsem unavenej.

44 km, stoupání 1244 m. Celkem 78 km.