Skotsko 2022: Den 1 – úvod – cesta tam – Milngavie – Milarrochy
Skotsko jsem měl v hledáčku už pár let. Asi nemusím moc vysvětlovat proč. Krásná divoká příroda, která přímo vybízí k pěšímu výletu. Až na zimu a déšť, což je možná důvod, proč jsem se tam doteď nevydal.
Od posledního výletu už uplynuly víc než 4 měsíce, takže jsem se díval, kam bych vyrazil kolem Velikonoc. Nabízely se Kanáry, to je taková jistota. Jenže letenky kolem Velikonoc už byly dost drahé a navíc by mě nejvíc lákala La Palma, kde ale hodně stezek momentálně prochází rekonstrukcí po aktivitě tamější sopky.
A pak jsem si nějak vzpomněl na Skotsko a ejhle, letenky do Edinburghu jsou levné i kolem Velikonoc! Tak mi asi nezbývá, než jet a s tím počasím se nějak popasovat. Trochu jsem špekuloval, který trail si vybrat. Nakonec jsem skončil u toho, že začnu s West Highland Way, který má 154 km a měl by být celkem snadný. Trail začíná v Milngavie kousek nad Glasgow a končí ve Fort William. Tam si vylezu na Ben Nevis (nejvyšší hora Velké Británie) a pak budu pokračovat dál po Cape Wrath Trail, který má 370 km a měl by být mnohem drsnější. Celkem mám 10 nebo 11 dní, takže na CWT to bude spíš taková ochutnávka na pár dní.
Čtvrtek 14. dubna 2022
Vstávám asi v 1:15. Nočním rozjezdem jedu na nádraží a ve 2:20 vyrážím mikrobusem Gepard na vídeňské letiště.
Na letišti jde všechno hladce. Balíček se stanem, nožíkem a lopatkou odevzdávám do nadměrných zavazadel. Plánovaný odlet 7:10 nestihneme asi o 10 minut.
Přistáli jsme asi 8:40. Prý 10 minut napřed. Známe ty jejich podvody, kdy si nadsadí časy a pak jsou skoro vždy napřed.
Pasová kontrola šla hladce. Horší to bylo s výdejem zavazadel. U pásů jsem byl tak 9:05. Prve to vypadalo, že stihnu bus v 9:24. Ale zavazadla se začaly objevovat až asi po půl hodině. Jel jsem tedy dalším autobusem. V Glasgow jsem běžel na nádraží, abych stihl vlak do Milngavie v 11:08, což se podařilo, ještě jsem měl pár minut rezervu.
V 11:31 jsem byl na místě. Nakoupil jsem jídlo, stavil se na oběd (vařená brambora) a chvíli před půl jednou jsem konečně mohl vyrazit!
Začátek mě nadchl – jen 100 metrů z náměstí a už jsem si kráčel v krásném parku, všude samý květ a stromy probouzející se ze zimního spánku.
Asi o půl hodiny později už jsem byl definitivně pryč z parku a kráčel jsem údolím po široké cestě, pořád víceméně po rovině. Místy trochu mrholilo. Mrholení je ok, ale jsem z toho vždycky trochu nervózní, aby se to nezhoršilo.
Zhruba ve 13:30 jsem došel prvního kolegu, co šel taky WHW. V dalších hodinách těch lidí bylo víc, často skupinky několika lidí.
Začíná to být trochu nuda. Jsou tu rovné úseky, třeba kilometr nebo 2 prostě jen šlapu rovně.
Někdy o čtvrt na čtyři se ocitnu na asfaltce, jdu po ní pár kilometrů. Po levé straně mám vesnici Drymen. Tady končí první etapa a hodně lidí tu první den končí. O půl hodiny později scházím z asfaltky zase na cestičku. Následuje ještě pár rovných úseků.
Zhruba v 5 konečně začíná zajímavý úsek. Začínám stoupat zezadu na kopec Conic Hill (358 m) nad jezerem Loch Lomond.
Naskýtá se mi krásný pohled na jezero. Pěkně tu fučí. Je skoro 6 hodin a začínám sestupovat dolů. Potkávám výletníky, kteří šli jen na kopec od jezera, ale není jich mnoho.
V 18:20 jsem dole ve vesnici. Je tu hospoda a docela dost lidí. Půjdu dál podél jezera ještě pár kilometrů do prvního kempu. Je to tady nějaká rezervace a nesmí se volně kempovat, ale teda po cestě potkám skupinu, která si na vyvýšenině staví stany, takže se to tu asi zas tak neřeší.
Dojdu do kempu. Na recepci jsou zrovna nějací zaneprázdnění, prý ať si postavím stan a pak se stavím. Stan mám postavený asi v 8.
Západ slunce je tu asi o půl deváté a stmívá se kolem deváté. Spát jdu tak nějak se setměním.
Jaký jsem měl dojem z prvního dne? Začátek se mi líbil. Pak to bylo trochu monotónní po rovinách. A v dálce člověk skoro celou dobu viděl a slyšel jezdit auta na rychlostní silnici. Ale poslední úsek přes Conic Hill byl celkem úchvatný. Tak uvidíme, jak to bude zítra. Měl bych pokračovat dlouhou dobu podél jezera.
34 km, stoupání 728 m.