Neděle 28. listopadu 2021

Vstávám, snídám. Vyrážím v 8:34. Chystám se nejkratší cestou na vrchol Tserko Ri (4985 m). Jdu nad hlavním údolím směrem na východ. Je tu několik možností. Vybírám si tu vyšší cestu. Po 20 minutách dojdu k řece. Je to boční přítok do hlavního údolí.

Budu se muset dostat na druhý břeh. Tady to nepůjde. Postupně jdu proti proudu a hledám vhodné místo, ale furt nic. Pak vidím, že na druhé straně ve svahu na mě mává Nepálec a ukazuje, že mám jít směrem dolů. OK! Po chvíli skutečně nacházím místo, kde se dá po šutrech přeskákat na druhou stranu, hurá!

Začínám stoupat. Po chvíli dojdu toho Nepálce. Myslel jsem, že je to něčí průvodce, ale je to normální turista.

O kus výš vidím dalšího turistu. Toho musím samozřejmě dohnat. Ale jde celkem rychle. Jak se blížím, tak zjišťuju, že to je můj německý soused Michael. No tohle? Co se stalo? Vždyť chtěl vyrážet v 6 ráno.

Dojdu ho někdy po desáté. Prý se zasekl u té řeky. Hodinu a půl!! Že nemohl najít vhodné místo na přebrodění. To je teda pech.

Pokračuju dál. Začíná to být celkem dřina, ale hlavně když postupuju kupředu. 150 výškových m před vrcholem začíná sníh.

O půl 12. jsem na vrcholu. Jsou tu už 3 Němci. Za chvíli přichází i Michael. Sedíme všichni v závětří. Kocháme se výhledy a svačíme. Pak se zvedáme a jdeme se trochu pofotit. Je dnes krásně. Je to tu bomba.

Domlouváme se s Michaelem, že půjdem dolů alternativní cestou naokolo – směrem dál na východ a dolů a pak nad údolím zpět do Kyanjin Gompy. Vyrážíme asi ve 12:45 nebo tak nějak. Je tu trochu sníh, ale sklon je velmi mírný, tak to jde.

Po půlhodině najednou zjišťujeme, že není, kam pokračovat. Podle gps tu má být cesta. Ale není tu nic a najednou je to celkem prudký sešup. Chvilku nad tím špekulujeme a pak se rozhodujeme pokračovat přímo dolů, zdá se, že je to zvládnutelné, i když je to trochu na hraně.

Někde ve svahu zjišťuju, že už od vrcholu mám pauznuté hodinky a zapomněl jsem je znovu pustit, ach ne! Na hodinkách mi budou chybět tak 2 km.

Brzo se dostaneme na krásnou cestu, která je zařezaná ve svahu. Teď už to bude pohoda – tato cesta nás zavede až k začátku stoupání na Tserko Ri, kde jsme byli ráno. Je to krásná vyhlídková cesta! Udělali jsme dobře!

Jsme zpět u řeky, kterou musíme přebrodit zpět. Tentokrát je to bez problému – nacházíme místo, kde jsme oba přecházeli ráno. A pak tam stavíme kamenné mužíky, snad to někomu pomůže.

Zpět ve vesnici jsme o půl čtvrté. Domlouváme se, že se potkáme za dvě hodiny, v 17:30.

V guest housu si dám sprchu a objednám si smažené nudle. Pak vegetuju.

Když je čas, tak se vydám do vedlejšího guest housu. Kamna v jejich jídelně už jedou, hurá. Zítra bych chtěl přejít sedlo Ganja La. Je to vrchol mého výletu. Majitel guest housu i jejich syn to tam dobře znají, takže se o tom s nima můžu pobavit. Trochu mě dnes znejistěl ten sníh na Tserko Ri – v sedle Ganja La ho tím pádem bude ještě víc. Michael mi půjčuje nesmeky, budou se hodit. Jsem z toho celkem nervózní. Je dost možné, že to prostě bude neprůchozí a budu se muset vrátit.

Loučíme se, přejou mi hodně štěstí, vrátím se na svůj guest house a ještě chvíli si čtu v kuchyni u kamen. Objednávám snídani na 6 hod a k tomu svačina na zítřejší náročný den. Platím celou útratu za 3 dny – 6610 Rs (1325 Kč) – prodražilo se to hlavně tou extra svačinou (2x tibetan bread, 2x vejce).

Pak jdu pomalu spát. Dneska to byl zase krásnej den.

12 km, stoupání 1115 m. Celkem 142 km.