Čtvrtek 25. listopadu 2021

Vstávám. Teplota na pokoji je 9,5 stupňů, teplo! Balím, snídám, platím 1290 Rs (260 Kč).

V 8:06 vyrážím. Do údolí vedou dvě cesty – jedna vede až dolů na začátek údolí do vesnice Syabru Bensi, kde je silnice a jezdí tu autobus – do Kátmandú je to 7 hodin a prý je to hrozná cesta. Druhá vede směrem víc na východ, člověk se napojí už trochu výš v údolí. Rozhoduju se sejít prve do Syabru Bensi a nakoupit nějaké jídlo. Člověk tu normálně skoro nic nepotřebuje, jen peníze, protože guest housy jsou na každém kroku. Ale jednak je i tak fajn mít něco svého na svačinu. A taky se chystám pak přejít přes sedlo Ganja La, kde asi 30 km není žádná civilizace.

Jako obvykle, dolů to jde snadno, je to dobrá cesta. Akorát teda je tu trochu vlhko a občas i mírně blátivo. Po cestě potkám pár krav. Jedna mě nechce pustit. Ale krávy jsou tu naštěstí dost v pohodě. Člověk ji může normálně rukou posunout kousek stranou a projít.

Dojdu na cestu nad řekou. Probíhá tu nějaká stavba – podle cedule staví vodní elektrárnu.

Jsem v Syabru Bensi (1450 m). Jsou tu nějaké obchůdky, ale mě nejvíc zaujme pekárna.

Nakupuju různé pečivo a taky arašídové máslo – to je nejcennější úlovek této zacházky. Borec to počítá na kalkulačce. A nakonec prý rovný tisíc! No to je náhodička, že to tak vyšlo!

Je 3/4 na 10 a já pokračuju zpět směrem do údolí Langtang. Teď půjdu prve pár km po velké cestě.

Po cestě potkám další část stavby vodní elektrárny.

Hned za touto stavbou je boční divoký potok a já ho musím nějak překonat. Prve dojdu k hornímu visutému mostu, ale nevypadá v nejlepší kondici…

Tak dojdu dolů k potoku a tam je starý most, ale vypadá ještě hůř.

Kouknu na domy na druhé straně a vidím, že paní na mě mává, že mám jít na ten vrchní most. No tak ok. Ale moc odvázanej z toho nejsem.

Odtud už pokračuje jen cestička. Trošku něco podobného, jako cesta z Lukly do Namche. Místy blíž vodě, místy dál, trochu dolu nahoru. Ale vesměs hezká cesta a krásná burácející řeka dole.

V 11:50 dojdu do malé osady. Na jedné terase sedí u stolu bílá dvojice turistů se svým průvodcem a nosičema. Přisedám si k vedlejšímu stolu. Vypadají sympaticky, ale stejně asi nikdy nepochopím, proč mladí lidé, kteří vypadají fit, potřebují nosiče, aby jim nosil batoh. Zvlášť když tady člověk nepotřebuje moc věcí s sebou.

Objednávám si to samé, co oni, abych to urychlil – smažené nudle. Ale i tak to celkem trvá a zdržím se skoro hodinu.

Ve 12:40 pokračuju dál. Je to tu čím dál hezčí!

Po cestě občas potkám nějaké lidi, vesměs nějaké nosiče. Ale občas i nějaké turisty, co jdou proti mně směrem dolů. Za celý den bych jich napočítal něco mezi 10 a 20.

Zhruba o půl čtvrté dojdu do místa, kde se údolí začne otvírat. A taky přichází mlha.

Sil mám dost, ale času moc nezbývá. Západ slunce je tak 17:10 a já bych se chtěl dostat co nejdál. Je už půl paté.

Když je těch 17:10, tak jsem zrovna v mlze v suťovisku před vesnicí Langtang. Tady to při zemětřesení v roce 2015 zasypalo spoustu domů a v nich bohužel zůstali pohřbeni i mnozí místní obyvatelé.

Dojdu borce, co před sebou žene několik koní. Říká mi, že jestli nechci v Langtangu spát v jeho guest housu, že je malý a útulný. Tak říkám, že uvidím, až tam dojdu. Takto je to tady furt. Jelikož je tu teď turistů malinko a guest housů hodně, tak každý se snaží získat aspoň těch několik turistů, co tu je. Například o pár hodin zpět, když jsem si v osadě Lama Hotel (2500 m) dával čaj, tak mi říkali, že v Kyanjin Gompě mají guest house příbuzní a že se tam určitě mám ubytovat.

Když dojdu do vesnice Langtang (3450 m), už se stmívá. Chvíli váhám, který guest house zvolit, a pak volím jeden, který má nahoře zvenku kolem jídelny rozvěšený takový světelný řetěz – přijde mi to hezké. Vlezu do domu a vylezu až nahoru do kuchyně, kde jsou majitelé. Ptám se, jestli se můžu ubytovat. Jasně! Pokoj vypadá ok. Hned mi zatopí v kamnech v jídelně. Dám si teplou sprchu, hurá! Akorát wifi tu není – to chybí v celém údolí. Je tu jen mobilní signál, takže kdybych si byl býval koupil lokální sim, tak bych měl i internet. Ale co, nemusím být furt online.

Vegetuju v jídelně, čtu si, pak jím večeři. A pak večer dorazí skupinka turistů z Kátmandú. Je to parta asi 5 kamarádů. Všichni mluví výborně anglicky. Vesměs pracují na rozvojových projektech, kde spolupracují se zahraničními agenturami, takže tím se to asi vysvětluje. Prý takto byli společně na pěším výletě už několikrát.

Spát jdu klasicky někdy mezi 9. a 10. hodinou večer. Dnes to bylo zase jiné – žádné velké výhledy, ale krásné údolí, užil jsem si to.

32 km, stoupání 2472 m. Celkem 99 km.