Alpy 2021: Cesta domů a závěr

Alpy 2021: Cesta domů a závěr

Úterý 3. srpna 2021

Dnes mě čeká hodně vlaků. Věc se má následovně. Potřebuju se hlavně dostat za kolegou (a kamarádem) k Curychu. Jenže lístek na další den (řešil jsem to včera) už stál 129 CHF. Je to asi 3,5 hod cesty. Appka SBB mi ukázala jako alternativu, že si můžu koupit Saver Day Pass na celé Švýcarsko za 119 CHF (když se kupuje víc dní dopředu, tak cena pak taky klesá). Kupuju tedy denní lístek. Domlouvám se na oběd s rodinnými přáteli ve Frutigenu – je to v podstatě po cestě. Měl bych jet vlakem 9:13, abych byl ve Frutigenu v 11:30. Jenže vstanu asi v 7 nebo tak nějak a do 9 je dlouhá doba, tak se najím, sbalím a jedu už 8:13. Z Zermattu prve do Vispu a pak ještě pár minut do Brigu. Odtud ale stejně do Frutigenu jede až ten vlak, co je tam 11:30, takže mám hodinu čas.

Dávám si druhou snídani a vymýšlím, co dál. Totiž sice bych u kolegy mohl klidně bydlet až do soboty (kdy jsem měl koupený noční vlak zpět do ČR, anebo bych mohl jet s ním zpět autem), ale kvůli té noze musím být v klidu, takže se mi představa sezení 3 dny na bytě moc nelíbí. Prve koukám, jestli bych nemohl koupit noční vlak dnes z Brescie – vlak mám až do Domodossoly v rámci denního lístku zdarma, odtud by to do Brescie bylo 30 EUR a pak nějakých 115 EUR za noční vlak. Hmm, to je celkem dost. Pak mě napadne, že kolik by vlastně stál dnes v noci vlak z Curychu. Do Prahy to nějak nejde vyhledat. Ale do Vídně ano. A když zadám, že mám roční permanentku na vlak, tak je to asi 85 CHF, to by šlo. Ale funguje ten denní lístek na tuto slevu? Jdu na nádraží na přepážku a zjišťuju, že ne. Plná cena je 130 CHF. Ale můžu si vlastně noční vlak koupit až od hranic – z Buchsu. Cena je 98 CHF. Beru to! (Cena mojeho lístku z Curychu do Prahy, který jsem kupoval z předstihem, byla 1400 Kč, takže přece jen o dost míň.)

Jedu vlakem do Frutigenu, tam jsem 11:30. Jdu od nádraží, je to míň než 10 minut pěšky, a po cestě potkám Martina, který mi jde naproti. Neviděli jsme se od roku 2003. Jeho rodiče jsem navštívil v roce 2019, ale on byl tehdy zrovna pryč. Je to příjemné shledání.

Dojdu do domu a zdravím se s jeho rodiči, rád je vidím, jsou dobře naladěni jako vždy. Christianovi bylo v červenci 70. Mají 11 vnoučat. Usedáme k obědu. Máme havajské toasty – toast, šunka, sýr, ananas. K tomu salát a pro mě Rivellu, protože vědí, že ji mám rád.

Pak kecáme, jak se dá. Snažím se hlavně německy, občas něco anglicky. Friedi anglicky celkem umí, Christian moc ne. Pak přijde Martin ještě na kafe. Přemýšlím, kudy pojedu na Curych. Rozhoduju se, že pojedu ze Spiezu do Interlakenu lodí, to bude fajn (a taky na ní platí ta denní jízdenka). Jenže loď jede 14:28 a teď už je 13:30 a už žádný vlak nejede tak, abych to stihnul. Nevadí, Christian mě tam hodí autem, super!

Loučím se s Friedi a Martinem a ve 14 hod vyrážíme do Spiezu. Není to daleko. Jako dítě jsem tudy jel na kole, tak vzpomínám. Ve Spiezu je krásný zámek, u kterého jsme se kdysi fotili. Christian mě vysadí u přístavu, loučíme se a já jdu čekat na loď. Ta za chvíli přijíždí a pak vyrážíme. Do Interlakenu to bude trvat 1 hod 20 min. Po cestě je celkem dost zastávek. Jedna z prvních je Faulensee, tady jsme se několikrát byli koupat. Vypadá to pořád stejně, dokonce i plovoucí molo je na stejném místě. Voda tu byla vždy studená, teď má prý tak 15 stupňů. Jednou bylo teplé léto a voda měla kolem 20 stupňů.

Je to příjemná projížďka. Jak se blížíme do cíle, tak vjedeme do kanálu, který vede až do Interlakenu. Tady přesedám na vlak. Nádraží je hned vedle. Mám 15 minut času. Sranda je, že vlakem pojedu zpět přes Spiez do Bernu a pak do Curychu. Původně jsem myslel, že pojedu pomalejším vláčkem z Interlakenu na Lucern a pak na Curych, ale jen do Lucernu by to trvalo 2 hodiny a čas letí.

Vlak mi jede v 16:05 a se dvěma přestupy budu v Meilinu (městečko kousek od Curychu, kde kolega bydlí) v 18:27. Počasí se mezitím horší a z vlaku sleduju déšť. Vystupuju z vlaku v Meilinu a zdravím se s Petrem. Prve se stavíme do obchodu a pak jdeme na byt – zatím se zabydluje a v září pak přijede i zbytek rodiny. Naposledy jsme se viděli minulý podzim, což je vlastně taky už celkem doba. Takže máme o čem povídat.

Pak mě Peter doprovodí na vlak. Jede mi ve 21:05. Jelikož jsem si noční vlak koupil až z Buchsu, odkud to jede 23:05, tak se tam prve musím dopravit – do Curychu, pak Sargans a nakonec Buchs. Snad to všechno klapne.

Když jsme na perónu, tak na druhou kolej příjíždí jiný vlak už ve 21:03. Aha, jede taky na hlavní nádraží, tak nastupuju – ten můj byl kodrcák a tento je rychlejší, takže tam budu o 10 minut dřív, tím líp.

V Curychu jdu na kolej, odkud mi jede ve 21:38 vlak do Sargansu. Hned na vedlejší koleji už stojí noční vlak, který odsud odjíždí ve 21:40. Tak se ptám rakouského průvodčího, jestli bych náhodou nemohl nasednout rovnou (správně bych neměl, protože ten noční vlak je pouze na rezervaci a tu já mám až z Buchsu). Průvodčí řekne, že jasně, že ať to neřeším a nasedám. Super, bude to takto jednodušší – nemusím se bát, že ty přestupy nestihnu a zároveň se můžu hned zabydlet v kupé. Jsou tu 4 lehátka, ale budeme tu jen 2. Můj spolucestující je mladý Rakušák, který studuje v Curychu vysokou školu. Zatím má za sebou jeden rok. Taky běhá a rád chodí po horách, tak si máme o čem povídat. Někdy o půl 11. jdeme na kutě. Bohužel sousedi v kupé vedle mají dnes večírek. Špunty na to moc nezabírají. Nevím, kdy skončili, ale myslím, že to nebylo dřív jak v 1. Takže spánek nic moc.

Středa 4. srpna 2021

Probouzí nás mluvení z vedlejšího kupé, je 5:45. Tak oni prve paří nevím dokdy a pak musí hned brzo ráno zase dělat rámus? Jdu na záchod a pak jim tam zaklepu a ukážu, jestli můžou trochu ztišit. Tváří se, že ano a skutečně už je pak zase ticho. No ale už v podstatě neusnu. Takže vinou bezohledných sousedů ten dnešní spánek byl dost krátký, co se dá dělat.

Ve Vídni bychom měli být v 7:59, ale někdy po sedmé jsme teprv v Linci. Někdy před osmou nám nese průvodčí snídani. Ptám se, jaké máme zpoždění. Prý 80 minut. Stáli jsme víc jak hodinu v Salzburgu, není jasné proč. Ztrátu potom trochu stáhneme, až na jednu hodinu.

Ve Vídni se loučíme a já čekám na vlak Regiojet do Brna, ten mi jede až v 10:38.

Zjišťuju, že když je zpoždění aspoň hodinu, tak mám nárok na kompenzaci ve výši 25 % jízdného. Hledám potvrzení o zpoždění na webu ÖBB. A podívejmě se, mají tam uvedené zpoždění 59 minut. To se jim ale velmi hodí! Podle mých hodinek jsme zastavili ve Vídni 1 hod a 12 sekund po plánovaném příjezdu. No nic.

V pauze ještě kupuju nějaké jídlo ve Sparu. Regiojet jede z Maďarska a má taky asi 8 minut zpoždění, ale to už je nic. Cesta pak už probíhá hladce. V Brně mi za pár minut jede šalina a okolo jedné jsem konečně doma, hurá!

Technické okénko

Gearlist je zde: https://lighterpack.com/r/nuz6in

Základní váha byla 4,4 kg. Na to, že jsem měl s sebou stan i cepín, je to celkem ok. Za zmínku stojí pár věcí.

Boty Altra Lone Peak 5.0 (674 g). Opět nový model. Spokojenost. V recenzích psali, že oproti předchozí verzi použili lepší tlumící pěnu, takže by to mělo vydržet dýl pružné. Úplně to nedokážu posoudit, i předchozí mi přišly ok. Líp je řešená špička – není pouze přilepená, ale je prošitá, takže stále drží – na většině tenisek se začne po pár set km v horách odlepovat.

Stan Big Agnes Fly Creak HV UL 2 (Fast Fly setup s podlážkou ze starého stanu, 873 g). Jsem rád, že jsem si stan vzal. První týden jsem v něm spal 5x. Pak ještě 2x (počasí se zhoršilo). Na zvážení je, jestli příště nevzít i vnitřní stan. Nakonec to bylo celkem ok, ale někde byl trochu hmyz – naštěstí v noci už neútočil. A jednou zaútočili slimáci. Ale asi bych to vlastně příště udělal stejně. Akorát bych nejspíš koupil originální podlážku – sice je hodně drahá, ale ta ustřižená ze starého stanu má svoje nedostatky.

Telefon iPhone 12 (161 g). Je super, akorát teda má celkově větší baterii než iPhone 8, takže powerbanka ho nabije jen tak 2x. Takto v civilizaci je to úplně ok, ale už bych s tím asi nevydržel třeba 5 dní, jako tehdy v Richmond ranges na Novém Zélandu (tehdy jsem měl iPhone 8 a powerbanku 13000 mAh a teď mám 10000 mAh). Co ale dělalo trochu problémy, bylo nošení mobilu v kapse na popruhu batohu. Velikostí se tam vejde, ale v mokru se mi občas stávalo, zvlášť při přehrávání hudby, že se třeba přeplo na další skladbu. Prve jsem měl podezření, že jak je tam mobil natěsno, tak se mohlo zmáčknout postranní tlačítko a tím se zobrazí zamknutá obrazovka a pak se něco může zmáčknout na displeji. Ale to asi nebude ono – on totiž jde displej aktivovat i jen tím, že na něj člověk poklepe. U iPhone 8 to tak podle mě není. Nevím, jestli je nějaký způsob, jak tomu předejít. V suchu se to nestávalo. (Edit: Tak se ukázalo, že to jde vypnout! Funkce se jmenuje Tap to wake.)

Kraťasy. Už několik let nosím to stejné – jedny normální běžecké kraťasy a pak boxerky a jedny extra krátké kraťasy. Ideálně bych chodil v těch delších a měl pocit volnosti – takto jsem prochodil celý Nový Zéland. Ale zřejmě vinou nějakého tuku navíc mi to občas dělá problémy a pak musím přesedlat na boxerky a ty krátké kraťasy. Tentokrát jsem v těch delších chodil celkem dlouho, možná až týden, občas jsem preventivně aplikoval vazelínu. Pak nějak bylo sychravo a už to začal být problém, tak jsem přesedlal na tu těsnou variantu a už u toho zůstal, až poslední kratší den jsem se vrátil zpět. Asi tu není moc co měnit, budu kombinovat obě varianty i nadále.

Ponožky. Tentokrát jsem si vzal s sebou 3 páry. Jedny lehoučké Craft COOL MID (18 g), takové průsvitné. Ty jsem používal v kempu/ubytku). A na chození jsem prve nosil Darn Tough Vertex 1/4 (33 g), jenže stejně jako minule se i teď docela rychle rozedraly – trvalo to tak týden možná. V jednom místě na boku je díra. Nevím, čím to je, možná tím, že si boty neuvazuju moc napevno a někdy se mi noha v botě trochu hýbe. Mají doživotní záruku, takže je časem asi zase vyměním a možná už je na takové výlety nebudu brát. Ještě jsem měl ponožky Injinji („pětiprsťáky“) a ty mi vyhovují moc, ty si určitě vezmu i příště. A zajímavé je, že ten model, co mám, nevypadá vůbec nijak odolně, ale stejně vydržely už teď víc než ty Darn Tough.

Bunda Montane Minimus (180 g). Spokojenost. Tentokrát pršelo celkem dost, někdy jsem šel několik hodin v dešti v kuse, a bunda držela dobře.

Spacák Sir Joseph Koteka 290 (573 g). Už ho mám celkem dlouho (od roku 2015) a už asi budu muset koupit něco jiného. Před výletem jsem ho vypral a myslel jsem, že tím ho do značné míry obnovím. Ale bohužel ve vrchní oblasti je peří v chucvalcích a už to nějak nejde načechrat – po vyprání se spacák sušil v šušičce s tenisovým míčkem, jak se to má. Ale naštěstí nebyla nikdy taková zima, aby to byl problém. Odhaduju, že nejnižší teplota byla tak třeba 8 stupňů.

Cepín Camp Corsa (204 g). Trochu jsem váhal, jestli ho mám brát. Minulé léto do Slovinska jsem ho nevzal a pak jsem litoval – mít cepín, tak bych se byl býval nezranil při sestupu z Triglavu. Už to skoro vypadalo, že ho mám letos zbytečně, ale nakonec jsem ho minimálně jednou opravdu potřeboval a bez něj by to bylo nemožné. To když jsem přecházel jedno sedlo z Itálie do Švýcarska nad Simplon Pass, kde byly velmi obtížné podmínky – spousta sněhu a velmi prudké svahy. (Tady by se mi hodily i microspikes, ale to už je zase něco, co si brát nebudu, to je příliš váhy navíc.) Takže si myslím, že takto na letní alpy, pokud jde člověk do vyšších výšek (řekněme nad 2500 m), tak je dobré ten cepín pro jistotu mít.

Co jsem nesl zbytečně: Jediné, co mě napadá, je mini stativ na mobil Joby GripTight GorillaPod (63 g). Říkal jsem si, že bych třeba zase mohl zkusit občas natočit nějaké video a pak z toho něco sestříhat. Ale to se nestalo. První den jsem natočil pár krátkých klipů jen z ruky a pak už nic. Taky jsem myslel, že se stativ bude hodit na koukání na videa, když budu večer někde ubytovaný a bude moc času. Párkrát jsem to použil, ale hlavně jsem chtěl sledovat Příběh služebnice na HBO Go a to nakonec neklaplo – jak jsem překročil hranici do Švýcarska, tak mi zarazili přístup, šmejdi.

Závěr

Švýcarsko i nadále zůstává jednou z mých oblíbených destinací. Určitá vada na kráse jsou ty ceny. Přestože jsem věděl, do čeho jdu, tak jsem z té drahoty byl zkraje trochu otrávený. Ale pak jsem se s tím nějak srovnal. A nakonec mi přišlo, že na horských chatách to vlastně není tak zlé – nocleh s polopenzí většinou stál tak 60-70 franků a večeře má 3, někdy i 4 chody, což je bomba.

Zase jsem zjistil nové informace o svém těle. První problémek s kolenem se dal vyřešit jedním kratším dnem. Druhý problém s bolestí ve spodní holeni už vyřešit snadno nešel. Takže jsem skončil předčasně po 17 dnech (přičemž poslední 3 dny už byly dost zkrácené), místo původně plánovaných 21 dní. Ale došel jsem do Zermattu a to mi přišlo jako hezké místo na zakončení pěší túry.

Otázka je, proč ten problém nastal. Může to být několik faktorů. Jednak nikdo nemládneme. Ale asi se taky ukazuje, že běžecký trénink přece jen má nějaký vliv, a tentokrát jsem moc naběháno neměl. Taky jsem měl nějaká kila navíc, to určitě nepomohlo.

Z čeho jsem měl radost, bylo to, že jsem se nenechal zastavit počasím. Přestože docela dost dní pršelo, tak to nikdy nezabalil na celý den, maximálně jsem nějaký den zkrátil. Samozřejmě „pršet“ je relativní pojem – kdyby byla opravdová průtrž mračen na několik hodin, tak bych musel zastavit. Pak jsem se taky bál krupobití, které jsem ve Švýcarsku zažil dvakrát před dvěma lety. To člověk pak rychle ztrácí teplo a může z toho být malér. Naštěstí tentokrát padaly kroupy jen jednou a nebyla při tom taková zima.

Ještě jednu zajímavou věc jsem pozoroval. Zatímco dřív jsem prakticky při každém výstupu měl drive jít co nejrychleji, teď jsem měl často pocit, že není kam se hnát a šel jsem pomalejším tempem. Pak to někdy přece jen přišlo a hecnul jsem se. Ale už to nebylo pokaždé. Jsem zvědav, jak to bude v budoucnu.

Celkově ten výlet hodnotím pozitivně. Minulý rok ve Slovinsku jsem skončil po 11 dnech a necelých 300 km, když jsem se zranil při sestupu ve sněhovém poli v Triglavském národním parku. Tentokrát jsem za 17 dní ušel 479 km. Kdyby nebylo zpomalení závěru, tak by to bylo v průměru víc než 30 km za den. Takto to bylo asi 28 km denně. Na alpy je to asi ok. Věřím, že když příště budu víc ve formě a snad opět shodím ty kila, tak to bude příště ještě lepší!

Napsat komentář