Pondělí 2. srpna 2021

Dvě holky, co se mnou spí na pokoji, vstávají dost brzo, já mám klasicky budíček na 6:45. Ale nějak se mi už nechce ležet, tak vstanu někdy po šesté. Přesněji v 6:13 fotím výhledy z oken. Je jasno, wow! Je tu krásný pohled na Matterhorn. 

Sbalím se, vyčistím zuby a jdu se kochat ven a udělat nějaké fotky. Asi v 6:45 snídám – sice jsem nahlásil 7, ale zdá se, že je to vlastně jedno. 

Vyrážím v 7:33. Dnes mě čeká sestup do Zermattu. Nejkratší cestou je to 12 km a 1700 m klesání. Noha se nelepší, asi je to zánět okostice. Čím dýl to budu přemáhat, tím dýl se to bude léčit (určitě to bude několik týdnů). Takže v Zermattu skončím. 

Start není úplně komfortní. Venku je pod nulou. Prve musím sejít po takové prudké kamenité cestě na ledovec, kde už je sklon mírnější. Je to trochu kluzké, ale dá se to, šutry mě podrží. 

Teď ještě sněhem až na urolbovanou sjezdovku. Takto po ránu je sníh hezky pevný. Za slunečného dne to musí být totální břečka. 

Pak scházím po sjezdovce. Je to místy ledovka, ale celkově je to pohodlný sestup. 

Po pár km zkontroluju mapu a tady bych se měl ze sjezdovky odpojit směrem doprava a sejít z ledovce na skálu. 

Když takto traverzuju, tak zrovna jde zdola celkem velká skupina lidí, tak 15 jich je. Všichni mají mačky a cepín a jsou navázaní na lano. Já v teniskách a v kraťasech působím trochu jako exot asi. Několik z nich se mě ptá, kusy na Teodul Pass. 

Přejdu na skálu a tady už jsem v bezpečí. Abych to vysvětlil. Samozřejmě to není úplně košer chodit po ledovci bez jištění a v teniskách. Riziko trhliny tu vždy nějaké je. Ale chodí tu bez jištění docela hodně lidí a jsou tu urolbované sjezdovky a včera jsem odpoledne viděl dokonce dva lidi to sjíždět na kole, takže to snad je celkem Ok. 

Jak byla viditelnost ráno super, tak teď už jsem zase trochu v mraku. Občas na mě vykoukne nějaká vysoká hora. Je to tu protkané lanovkami. Jedna vede až do výšky 3800 m. 

V 8:40 dojdu ke stanici lanovky asi ve výšce 2900 m. Tady mám na výběr – buď půjdu přímo dolů, anebo ještě trochu oklikou po naučné stezce blízko ledovce. Volím druhou možnost. Je to zase taková měsíční krajina. Mraky se různě válejí a jednou tak napůl vidím Matterhorn. 

Zhruba v 10 přejdu dole pod ledovcem po mostě potok a dávám pauzu na jídlo. Pak už je to jen pár minut do takového sedýlka, kde je stanice lanovky Hirli. Odtud se dá jít nahoru na chatu Hörlihütte pod Matterhornem anebo kus dolů k hlavní lanovce z Zermattu. Je to tu populární. Přibývá lidí. Jsou jich desítky a všichni jdou nahoru.

Lanovka vede od jezera Schwarzsee. Tady odtud se líhnou ti lidi. U jezera jsem v 10:38 a u lanovky o pár minut později. Je dost oblačno, ale celkem i svítí slunko, tak je teplo. Sednu si na lavičku a relaxuju. A taky trochu vymýšlím, kde budu spát v Zermattu a co dál.

Pak zajde slunce za mraky a začne být trochu zima, tak pokračuju v sestupu. Je to s tou nohou trochu utrpení. Jsem pořád ještě ve výšce 2500 m a musím sejít až do 1600 m. Různě podcházím lanovku a asi ve 12 vcházím do lesa.

Pak už začínají domy, až jsem ve 12:40 dole u řeky. Za pár minut jsem ve městě a pak v úplném centru. V celém městě až na výjimky nejezdí normální auta, jezdí tu jen taková elektrická vozítka.

Jdu do supermarketu a kupuju nějaký oběd. Pak si sednu venku na lavičku s výhledem na tenisové kurty a jím.

Pokračuju k železniční stanici a ještě kousek dál ke kempu. Stavím stan a dávám sprchu. Pak se jdu ještě podívat znovu do města. Zkouším nějaké trička, ale nakonec nic nekupuju. Po cestě zpět kupuju ještě nějaké pivko a tak. 

Někdy v 7 dojdu zpět do kempu a jím a volám s našima a tak. Je bez slunka už dost chladno. Podle mobilu 11 stupňů. Ještě před devátou zalízám do spacáku. Zítra pojedu za kolegou k Curychu a uvidím, co dál.

18 km, stoupání 249 m. Celkem 479 km.