Budíček mě budí v 7, ale spal bych dál! Snídaně se podává v 7:30. Vstávám 7:20. Balím se a v 7:45 jdu na snídani. Mají tu spoustu dobrých věcí! I cheese cake!!

Platím a v 8:35 vyrážím. Měl jsem dilema. K ubytku jsem dostal místní kartičku a ta mě opravňovala mimojiné na jízdu lanovkou zdarma. Sice ne úplně mým směrem, ale celkem blízko – to už bych pak přetraverzoval. Přemýšlel jsem o tom a nakonec jsem usoudil, že raději půjdu pěšky. Pak bych už nemohl každému, koho potkám po cestě, jednoduše říct, že jsem přišel pěšky ze Svatého Mořice. Pokaždé bych musel dodat, že teda s výjimkou te jedné jizdy lanovkou. Navíc bych měl na mapě mezeru. No nic. 

Začátek je fajn. Víceméně štěrková cesta, občas nějaký úsek cestička. Někde je to dost strmé, ale většinou moc ne. Už od rána je celkem teplo. Sluníčko svítí. Pro jistotu si dávám buff jako takovou kuklu, takže mám zakryté uši i krk.

Jak si tak šlapu do kopce, tak mě předjede borec na gravel biku. Celkem ho obdivuju, šlo mu to hezky. No ale asi 300 výškových m před sedlem konci cesta a začíná turistická cestička, která je navíc dost pochybná. Borec i tak jde celkem rychle, ale za chvíli ho dojdu. Dáme se do řeči. Je to Ital, žije v Leccu u Lago di Como a je mu 65!! Wow! Říkal, že to kolo má rok a najel 7500 km. 

Jdeme chvíli spolu a pak mu trochu zdrhnu. V sedle si dávám obědovou pauzu a cyklista se za chvíli přidá. Je 11:50. Výhled je tu krásnej. 

Sestup na druhou stranu je ještě horší než byl ten poslední úsek do sedla. Cesta není moc zřetelná a je to dost náročné i bez kola. 

A pak je to zase rozryté od krav. Až asi o 500 m níž začíná horší štěrková cesta a tady už to půjde na kole. 

Dojdu do osady plné krásných dřevěných chatek. Pak pokračuju ještě kus a pak mě stezka vede pryč z hlavní stezky. Chvilku jdu přírodou a pak se napojím na jinou štěrkovou cestu. Ta mě dovede až dolů na silnici u vesnice Ausserferrera. Ale do ní nepůjdu. Jen přejdu silnici a pokračuju po krásné pěšince. Za chvíli narazím na lavičku, tak dávám pauzu. Okolo jde pán a prý jestli jsem neviděl borůvky. A fakt že jo! Přímo u lavičky jsou borůvky! Bohužel teprv dozrávají a zralých je jen pár. 

No a teď to přijde. Brutální stoupání lesem. Takový sklon už jsem dlouho nezažil. Fakt šílený. Je to dřina. Jdu sotva 600 m/hod. 

Asi za hodinu vyjdu ven z lesa a dojdu ke statku. 

Tady trochu zazmatkuju – minu odbočku. Pak ještě chvíli stoupám a ocitnu se v hustém borůvčí. Průchod je celkem obtížný. Stoupání pomalu končí a teď je to víceméně po rovině. Ale snadné to fakt není. 

No a pak se dostanu do lesa a i tady to není vůbec jednoduché. Naštěstí to není tak mega strmé jako nahoru, ale je to malinká cestička a není to zadarmo.

Asi jsem fakt čekal lepší stezky, když je to ta dálková trasa. Ale možná to bude tím, že ona dřív vedla z Churu a teprve nedávno to prodloužili až do Svatého Mořice. A sice to všude hezky vyznačili, ale ty stezky jsou holt trochu zanedbaný. Moc se tu asi v minulosti nechodilo. 

Pak se konečně dostanu na štěrk a za chvíli na silnici. Přejdu most přes řeku/kraj jezera a pak ještě kus nad silnici po štěrkové cestě a pak už mám Splügen jako na dlani a jen do něj sejdu. Jdu rovnou do samošky. Jsem tu asi v 18:30. 

Kolem sedmé dojdu do kempu – je 1 km od centra obce. Místo mají, super. Za kemp platím 20 CHF. 

Prve stavím stan (vedle francouzského motorkáře), pak jím, pak dávám sprchu, doháním resty, telefonuju s kamošem a teď už ve stanu dopisuju blog. Je právě 10. Na záchod a spát!