Budíček mám v 7 a krátce na to vstávám. Moc dobře jsem se nevyspal, teda furt líp než před 2 dny v tom dešti. Stan je úplně mokrý, ale ne zvenku, jen zevnitř! Je to celkem zajímavý. Přitom tím, že nemám vnitřní vrstvu, tak by to mělo luftovat dobře. 

Balím a snídám a po osmé vyrážím. Po kilometru jsem zpět v centru vesnice. Maj to tu fakt krásný, všechny ty dřevěný chalupy. 

Začínám stoupat, je to celkem brutál. Křižuju silničku, která vede docela vysoko. Pak u statku silnice končí a začíná ne moc strmá cesta, která jde úzkým údolím nad řekou. Spíš je to skoro kaňon. Jsou tu krávy. Postupně se to vyrovnává, až je řeka jen o kousek níž pode mnou. 

Je to hodně dlouhé údolí a postupně nabírám výšku. Mám pocit, že mi to dnes moc nejde. Je hodně horko. V 10:32 jsem konečně v sedle (2486 m), hurá!

Kousíček pod sedlem dávám pauzu na sváču a taky suším stan. Pak pokračuju dolů. Z kopce je to vždycky lepší, gravitace dělá své. Stezka teda není nic moc, je to různě rozbité od krav. Potkávám docela dost lidí, co jdou nahoru. 

Ve 12 jsem konečně dole na štěrkové cestě. Teď bych měl jít pár km víceméně po rovině údolím. A pak ještě jedno dvojité stoupání, dohromady asi 1200 m nahoru. Moc se mi ta představa nelíbí, nemám moc energii. 

Zastavuju v krásné chalupě na oběd. Pořádně se nadlábnu a taky prohnu (34 CHF). Přemýšlím, co dál. Taky bych se mohl přímo tady ubytovat. Ale to by byla skoda to zapíchnout tak brzo, když je hezky a zitra bude možná odpoledne pršet. 

Už už vyrážím na cestu a v tom se rozhodnu, že místo dál údolím půjdu rovnou nahoru do dalšího sedla. Bude to jen asi 700 m stoupání. A pak dojdu dolů do městečka Vals. 

Je to značené i pro cyklisty, tak mám trochu obavu, aby to nebylo celé zpevněná cesta. Na cestě nahoru to tak skutečně jde, takže trochu nuda. Ale sestup mě přesvědčuje, že jsem se rozhodl dobře. Je to tu krásný! Řeka prve padá vodopádem, pak následuje téměř vodorovný široký úsek a pak se řeka propadá do kaňonu. Je to velmi dramatické.  Prostě krása. 

Pak se dostanu do lesa a tady pokračuje hezká cestička až nad Vals. To je zase takové jedno výstavní městečko, jak to Švýcaři umí. Skoro bych řekl skanzen. 

Ptám se na ubytko v B&B. Chtějí 65 CHF v 8lůžkovém pokoji se snídani. To mě moc neláká. Na Booking to je za 50, ale i tak. 

Je asi 17 hod. Je to zase taková nová situace, že nevím, kde budu spát. Kupuju pár drobností v obchodě. A pak pokračuju dál a po stezce prudce do kopce nad město na luka. No a tady vylezu asi 60 m a jsem u dvou opuštěných stodol. Tady by to snad i šlo! Chvíli váhám a rozhoduju se zůstat. 

Čekám a jím a pak asi o půl deváté stavím stan. Pak jdu dolů ke stanici lanovky na záchod a vyčistit zuby. Když se vrátím, tak jdu pomalu do stanu. Všude na cestě bylo milion slimáků. A ve stanu si všímám mravenců. Hmm, to je dost nemilé. Blbě si opřu loket mimo podlážku a hned mě pokoušou. Koukám o kus vedle, ale tam jsou taky. Není jich moc. Prý nespí, mají jen mikrospánek. Ale prý nemají rádi citron a já malm pořád ještě z vlaku “kapucínek” s citronovou šťávou! Tak to rozbalím a různě aplikuju. Snad to pomůže. 

Asi o půl desáté zaléhám.