Úterý 9. 7. 2019

Dneska mám volno! V hostelu jsem si zaplatil dvě noci, takže dnes zůstávám v Montreux. Snídaně je v 7 a já jsem tam jako obvykle na čas, jako úplně první strávník. S nabídkou jsem docela spokojen.

Rozhodl jsem se, že večer půjdu v rámci festivalu na koncert Jacoba Colliera. Je to úžasnej muzikant – multiinstrumentalista. Podle mě jeden z největších talentů současnosti. Prodej lístků na poslední chvíli se otevírá v 16 hodin odpoledne. Do té doby by to chtělo sehnat nějaké pantofle nebo boty – ve smradlavých a otrhaných teniskách nepůjdu a bos jsem tu sice včera chodil po městě, ale do klubu se to moc nehodí.

Vydávám se (bos) trolejbusem do Vevey, což je město vedle Montreux dál na západ. V roce 2008 jsme tam spali se sborem v protiatomových bunkrech (true story), tak se tam aspoň znovu podívám. Jdu do obchoďáku a chvíli to trvá, ale nakonec kupuju super červené pantofle s helvétským křížem za 10 franků. Budu trochu za exota, ale svůj účel to splní.

Jdu se podívat na promenádu u jezera. Postavili tu obří konstrukci s tribunami pro tisíce diváků. Za týden se zde bude konat obří festival vína – Fête des Vignerons. Tato akce se koná jednou za generaci – prý maximálně jednou za 20 let. Bude to mega. (Když toto píšu, tak už to probíhá, a například tady je článek s fotkami: Switzerland’s wine festival – in pictures.)

Pak kupuju něco na jídlo a jedu se projet zubačkou vysoko nad město. V rámci ubytování v Montreux jsem dostal kartičku na dopravu zdarma v celém regionu. Nahoře ale nic moc není, tak si sním jídlo v parku a pak jedu zase dolů.

Jedu zpět do hostelu, cestu z Vevey do Montreux si tentokrát zkrátím vlakem – i ten mám zadarmo. Před čtvrtou si pak jedu do kongresového centra koupit lístek na večerní koncert. Pak se vracím zpět k hostelu a využívám toho, že je jen pár desítek metrů od břehu jezera – jdu se vykoupat! Voda je příjemná.

Koncert začíná v 8 a od 7 je možný vstup. Před klubem jsem pár minut před sedmou a už je tu fronta, ale docela malá. Zařadím se a za pár minut nás pouští dovnitř.

Před vstupem do sálu jsou velké plastové zásobníky se špunty do uší. Neberu si, snad nebudu litovat.

Je to dobré, jsem v pomyslné třetí řadě od pódia. Posedáme si na zem a čekáme. Jsou tu samí mlaďoši. Dávám se do řeči s partou za mnou, jsou z Bazileje. Prve jsem myslel, že jsou to Holanďani – zapomněl jsem, že švýcarská němčina je taky trochu chrochtavá. Prý už přišla řeč na moje pantofle, haha.

Krátce po osmé přicházejí účinkující a show může začít. Jsem potěšen, že dnes má s sebou Jacob celou kapelu – rád používá různé loopery a tak si často vystačí sám. Ten borec má v sobě tolik energie! Přeskakuje od jednoho nástroje k druhému, lítá po pódiu, u toho zvládá pořád čistě zpívat, je to bomba! Jsem rád, že jsem si nenechal tuhle příležitost ujít.

Mimochodem, na Montreux Jazz Festival jezdí i popové hvězdy. Letos tu měli Stinga, Eltona Johna a dnes v hlavním sále zpívá Tom Jones.

Zhruba po hodině první číslo končí a je pauza na přestavění pódia. Zatím stále stojím vepředu u pódia, ale začíná to být neúnosné – víc a víc lidí se tlačí dopředu. Ale vydržím to, až konečně začne další koncert – Mac DeMarco. Je to zvláštní týpek. Úplně jiný vibe než Jacob Collier. Celá kapela je dost podivínská. Ale zdá se, že lidi je milují. Těžko zařadit styl, ale řekněme indie s prvky jazzu. Moc mě to neba. V pauze mezi písničkama se protlačím tím davem ven, je to náročné. Uff, konečně mám kolem sebe trochu prostoru. Dávám si pivo (pro zajímavost – festivalová cena je 5 franků za 3 dl) a sleduju to z povzdálí.

Odcházím před koncem, aspoň dnes půjdu dřív spát. A rozhodně nelituju, že jsem na ten koncert šel, byl to velkej zážitek. Zítra mě čeká opět turistika, hurá!

Spát jdu někdy v 11.

21000 kroků.