Pondělí 8. 7. 2019

Vstávám v 6. Balím, z ledničky beru dva dvojité krajíce chleba se salámem a sýrem, který mi včera připravili místo snídaně. Jeden rovnou jím. V 6:20 vyrážím. Bude to dnes dlouhej den, rozhodl jsem se, že zkusím dojít až do Montreux. Podle aplikace Mapy.cz to má být 50 km, se zacházkou do Saanenu asi 52.

Prve jdu podél řeky zpět směrem k Gstaadu, asi po kilometru je odbočka na kopec Eggli, beru. Trochu si to tím zkrátím, než kdybych měl jít až do Gstaadu. Cesta je ale dost zanedbaná a je tu ráno hodně mokrá tráva. Po pár stech metrech se napojím na lepší cestu. Jsou tu všude lanovky.

Pak skončí pastviny a vlezu do lesa. Je to překvapivě uzounká cestička. A taky technická. S takovou těch 5 km/h asi neudržím. Pak vylezu z lesa a krásně vidím sedlo, do kterého mířím. Dávám pauzu na druhej plněnej chleba. Je 8:15.

Sestoupám asi 50 metrů dolů k chalupě a pak budu mírně stoupat. Pár minut po deváté jsem v sedle Col de Jable (1884 m), brány do frankofonní části Švýcarska.

Hurá dolů do L’Etivaz. Po cestě potkávám lesní jahody, mňam.

V 10:15 jsem dole ve vesnici. Je to malinká vesnice, nic tu není. Začíná další sekce prve podél řeky, pak hlavně lesem, mírně nahoru, ale spíš dolů. Až vylezu z lesa a objevím se v rozlehlém údolí. Teď už vím, že Mapy.cz mají nějakou starou trasu a bude to spíš kolem 60 km. No tak aspoň trochu si to můžu zkrátit tím, že nepůjdu údolím na východ až do Château d’Oex, ale rovnou se vydám na západ. Ta zacházka je tam asi jen proto, že tam končí etapa. Ušetřil jsem možná 4 km.

Když jsem v údolí a precházím velkou silnici, potkám restauraci a je zrovna poledne! Perfektní načasování! Je to sympatická hospůdka. Dávám si denní menu. Trochu mě zklame, že roast beef se podává s nudlemi – těstoviny mám každý den. Ale prežiju to. Dávám si ještě pořádnej zmrzlinovej pohár.

Zdržel jsem se tu hodinu, ale asi to nebyla ztráta času – aspoň jsem se pořádně najedl, to se bude hodit.

Krátce po jedné pokračuju dál. Ještě chvilku jdu údolím a pak začíná brutální stoupání. Prve dlouho lesem. Je to hodně strmé. Občas se mi otevře pohled zpět na místo, kde jsem začal stoupat.

Někdy kolem třetí už jsem venku z lesa a teď už jen mírně stoupám až do 1600 m.

A pak… a pak musím klesnout až do 1100 m, abych konečně mohl zahájit závěrečné stoupání do 2000 m. A nejen že musím tolik dolů, když nechci. Ještě k tomu je to asi nejhorší stezka za dosavadní výlet. Hrůza. Vzpomínám na Nový Zéland.

Konečně jsem dole na asfaltce. Přejdu přes řeku a můžu jít na ten poslední boj. Už mám za sebou asi 37 km. Jsou 4 hodiny. Vůbec se mi do toho nechce. Slunko mě zabíjí. Dávám pauzu ve stínu.

Dneska je to jiný, než když mám normálně dlouhej den. Jindy totiž nemívám plány, kam až dojdu. Prostě to nějak vyjde. Například ve 2 odpoledne někam dojdu, tak přirozeně jdu dál. Ovšem dnes jsem si dal za cíl, že dojdu až do Montreux. Takže cítím tlak toho, že je přede mnou ještě hodně práce.

Tady pod tím posledním kopcem jsem na tom byl asi psychicky nejhůř, ale zase žádný drama to nebylo. Posilnil jsem se a vyrazil nahoru. Hip hip hurá. Prvních pár set metrů je hodně strmých, jak už to bývá. Ale pak už je to mírnější. Až dojdu k takovému statku a odtud už je to jen kousek po silnici do sedla ve výšce 1624 m. Konečně vidím dole Ženevské jezero! Bomba!

Teď už jen finále – ze sedla na hřeben a postupně až na Rochers de Naye (2045 m). Je tu horská chata, co už má nejlepší léta za sebou. Taky je tu konečná vláčku, co sem vede. Je 18:30.

Dám si krátkou pauzu a je čas vyrazit dolů. Čeká mě 1600 m sešup až do Montreux. Teda zjišťuju, že můžu dojít rovnou ke svojemu hostelu, který je ve Veytaux – asi 2 km po pobřeží jezera od centra Montreux. Tím usetřím minimálně půl hodiny. Můj původní odhad byl, že dojdu do Montreux mezi 6. a 7. večer. V průběhu dne, když jsem zjistil, že je to dál a stezka je horší, než jsem čekal, tak jsem to upravil na 9 až 10 večer.

Dolů je to prve docela mírné, takže nejde klesat o moc rychleji než 1000 m/hod. Takto je to asi prvních 900 m, až dojdu na silnici. Je tu jakási restaurace a dost aut.

A pak začíná úsek strmé cesty v lese, kde to jde dost rychle. Pak se objeví první domy a pak už je to maximálně 10 minut a jsem u hostelu. Je 20:30. Hostel je na krásném místě, přímo u jezera.

Ubytuju se, zaplatím (68 franků za noc v 6lůžkovém pokoji, WTF??), osprchuju se a pak vyrazím bos podél jezera na těch zbylých 2 km do centra Montreux. Slunce zapadá, je to krása.

Jak se blížím k centru, přibývá lidí. Město tepe. A to je všední den – prý je to slabej odvar oproti víkendu. Potřebuju se najíst. Volím McDonalds. Všechno je tu drahý a nechce se mi to řešit. A navíc chci hodně kalorií.

Jestli jsem to ještě nezmínil, tak v Montreux zrovna probíhá Montreux Jazz Festival – možná nejslavnější jazzový festival na světě. Jednou se sem podívat byl můj sen, ale netušil jsem, že to je zrovna teď. Jdu se podívat na vystoupení v parku (zdarma) a dávám si pivo. Je 11 večer. To byl ale den.

Zpět na hostel se dostanu po půlnoci. Jsem už docela ospalej. Je mi jasný, že zitra budu rozbitej, protože se moc nevyspím – jednak jdu spát pozdě, taky jsem přetaženej a ještě k tomu borec nade mnou šíleně chrápe.

Za 10 dní jsem došel ze Sargansu do Montreux, komplet po svých, s odbočkou do Frutigenu. Někdy si říkám, že bych nemusel tak hnát a víc odpočívat, ale to bych asi nebyl já. Nedá mi to a nakonec si stejně naložím pořádně. A myslím, že je to ok. Mám z toho dobrej pocit. A minimálně zítra nikam nejdu.