Sobota 16. prosince

Vstávám asi 5:50 společně s Australankama. Čaj dnes nedělám, ale hodinu mi to zabere i tak – startuju 6:50. Holky vyrazily asi v 6:30.

Je hezky. Už od chaty je vidět ten krásný hřeben, na který lezeme. Jde to hezky postupně, takže žádná velká dřina. První úsek je z většiny po hřebeni a má mít 10 km a trvat 5 hodin.

Nahoře jsou krásné výhledy. A terén je celkem příznivý, trochu jak v Roháčích. Pokračuje to dolů do lesíka. A tam je najednou odbočka na Old Man Hut. Jenže to je z hřebene dolů, několik set výškových metrů, a pak zase zpět na hřeben. To se mi fakt nechce. Tak to raději oželím vodu (krom chat tu nikde na hřebenech není) a budu pokračovat dál.

Další úsek má 4,5 km a má trvat 5 hodin!! Je to přes vrchol Mt. Rintoul (1730 m) a je to takový alpský terén – suťoviska a tak. A v poznámkách je velké varování, že je to náročné. Byl jsem fakt zvědav, jaké to bude. A výsledek? Ano, bylo to trochu strmější a trochu se to sypalo. Ale přišlo mi, že v našich alpách v Evropě je toto docela běžné.

Na konci byl prudký sešup až k chatě Rintoul. Potkal jsem tam nějaké kozy. Ani nebyly moc plaché. Celkem mi ty 2 etapy trvaly asi 5 hodin – bylo těsně po dvanácté, když jsem tam dorazil. Dal jsem si tortilu s arašídovým máslem.

A pak jsem pokračoval dál. Bylo to po hřebeni, ale většinou v lese, takže to je v podstatě jedno, kudy to vede. Bylo to místy nahoru a dolů.

Pak jsem došel k odbočce k další chatě – Tarn Hut. Tentokrát to bylo jen asi 40 výškových metrů dolů k rybníčku uprostřed lesa, tak to mi za to stojí – voda se bude hodit.

Po pauze se vracím zpět na hřeben a pokračuju na poslední etapu – k chatě Mid Wairoa Hut. Je to z většiny pořád v lese po hřebenu. Až nakonec to najednou prudce klesá z hřebene dolů až k řece. Je to fakt prudké. 400 výškových metrů dolů.

Chata je docela fajn, akorát že jsou otevřená okna, takže tu asi budou uvnitř sand flies. No, nakonec to není tak zlé.

Udělám si večeři, vykoupu se v řece a vypadá to, že tu budu dneska sám. Někdy možná v 8 slyším venku hlasy. Aha, tak tu sám nebudu. Přichází 2 Kiwi – matka a syn. Vypadají trochu zpustle, mám z nich trochu obavy. Ale pak se dozvídám, že jsou v pohodě a že paní byla několikrát chodit v Nepálu. Vařím si s nima ještě druhou večeři.

Kolem deváté zaléháme.