L1: den 13 – Rifugio Prudenzini – Rifugio Secchi

L1: den 13 – Rifugio Prudenzini – Rifugio Secchi

Pátek 14. července 2017

Budíček 6:35, snídaně 7:00. Pořád ta stejná bída – suchary, máslo, marmeláda a nutella. Tentokrát k tomu ještě chleba, aspoň něco.

Předpověď je nejistá. Chatař mi ukáže na mobilu slovní předpověď v Němčině. To mi moc nepomůže. Ale pochytil jsem cosi o studené frontě. A možná přeháňky. Venku je velmi mlhavo, ale než vyrazím, tak se to trochu zlepší.

Už skoro v prvním sedle

Vyrážím 8:15. Přede mnou je nejprve stoupání do sedla – něco přes 500 m. Pustím se do toho a za hodinu jsem tam. Pak prudce dolů k chatě Baita Adamè. Pak to pokračuje takovým hezkým údolím, je to téměř rovina. Až se dojde k chatě Rifugio Lissone (2021 m).

Tady uprostřed na konci údolí je chata Lissone

V tuto chvíli přichází mlha a zůstává na několik hodin. Vlastně střídavě až do večera. Odsud to má být 5 hodin k další chatě – Rifugio Maria e Franco. Prve do sedla Passo Ignaga (2528 m). Pak ještě Passo di Campo (2296 m) a přesně ve 3 jsem na chatě. Musím říct, že cesta je čím dál příjemnější a méně obtížná. Asi jak se vzdaluju od těch hlavních hor a ledovců.

Kousek za chatou Lissone byl takový trochu obtížnější úsek

Cesta do Passo Ignaga

Už jen hodinu a půl na chatu Maria e Franco. Ve skutečnosti tak hodinu

Tam v sedle je chata Maria e Franco

Rifugio Maria e Franco

Na chatě Rifugio Maria e Franco je jeden host, co jde z jihu. Váhám, jestli jít dál. Totiž další chata je až na konci další etapy – podle značení 5 hod 30 min. Ušel jsem dneska teprv 20 km a 1600 m stoupání. Cítím se dobře a ještě mám hodně sil. Jo, půjdu dál.

Chatař se mě ptá, jestli jsem běžec. Říkám, že tak trochu jo. Tak si se mnou plácá. A znovu, když mu řeknu, že půjdu dál.

Dám si těstoviny a poručím si chleba s sebou – už mi totiž došlo jídlo, mám pouze jednu müsli tyčinku Corny Big a ty navíc nemám rád. Jsou levné, ale hnusné. Už si je nikdy nekoupím.

Vyrážím dál v 15:20. Vlastně se mi to dnes hodně líbí, čím dál víc. Je pořád mlha, dokonce začne kapat, tak si dám bundu. A pak ji zas sundám. A takto ještě jednou. Ale to neva. Líbí se mi, jak mlha občas někde ustoupí a otevře se mi výhled. A tady ten poslední úsek je skoro rovnej. Teda jsou tam 3 sedla, ale takový malý a většinu času se jde rovně nebo mírně nahoru či dolů.

A to už je dálnice vedoucí k přehradě a chatě Rifugio Secchi

Do chaty Rifugio Secchi (2367 m) docházím asi 18:40. Právě včas, protože v 7 se podává večeře. Sprcha je za příplatek, tak se ještě před večeří jdu vykoupat v přehradě, která je hned u chaty. Ani není extra studená.

Na večeři u stolu sedím s Italem, co zrovna začíná stezku č. 1 přes Adamello, kterou já teď končím. Tak probíráme nějaké detaily. Zajímavé je, že běžní turisté tu neuvažujou o výstupu na Monte Adamello. Přitom je to fakt docela pohodovej výšlap, zvlášť pokud to člověk pojme jako celodenní výlet.

Přemýšlím, co dál. Jestli pokračovat do Brescii nebo prchnout za kamarády do Jesola. Uvidím zítra. Je fakt, že Adamello končí a ten zbytek je už jen tak, aby se neřeklo. Ještě by to trvalo asi 3 dny, ale hodně silnic a tak.

Dneska jdu do postele dokonce po deváté, ale ještě tu něco kutím na mobilu.

31 km, stoupání 2273 m, klesání 2151 m. Celkem 378 km, stoupání 26306 m.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *