Pondělí 25. září 2023

Snídaně je tentokrát už od 6:30, takže vstávám 6:20. Je to dnes spíš slabší, není jogurt. Ale dá se to. 

Vyrážím v 7:30. Výhled na protější hory je po ránu famózní. Projdu kolem jezera na jeho druhou stranu a pak začíná stoupání. Je to tu krásné. Takový ten alpský terén, co mám nejradši – kombinace trávy a šutrů. Čím jsem výš, tím je pohled zpět na jezero, chatu a hory v dáli úchvatnější. 

Stoupám a stoupám až v 10:34 dosáhnu sedla Col de Prafleuri (2987 m). Na druhé straně se mi otevírá výhled do měsíční krajiny. 

Kousek pod sedlem dávám první pauzu na svačinu. Pak začnu sestup. Brzo se ocitnu na víceméně rovném terénu. Je tu měkká černá půda. Pak sestoupím ještě trochu níž a objevím se u chaty Prafleuri. Je zavřená, tak se ani nezastavuju. 

Stoupám do dalšího sedla, ale naštěstí je to teď jen asi 150 m. V sedle Col de Roux (2804 m) jsem v 11:48. Otevře se mi pohled na obří přehradu. Sestoupím k ní 400 m a pak následuje trochu nudná pasáž kolem přehrady. Je to asi 4 km po úplné rovince. Aspoň můžu jít rychle a zvýšit si průměrnou rychlost, ha ha. 

Ve 13:15 jsem na nejzazším bodě a teď začne stoupání asi 450 m do posledního sedla. Zhruba v půlce stoupání je odbočka na chatu Cabane de Dix (tak se jmenuje i jezero) a odtud dál začínám potkávat občas nějaké horolezce – chata je pod ledovcem. 

Když se dostanu blízko sedla, tak si vzpomenu, že mi Holanďan včera u večeře říkal, že jsou dvě možnosti. Jedna normalní (o 50 m výš) a jedna s žebříkem. Tak nějak automaticky jdu na tu normalní cestu, ale pak si trochu říkám, že žebřík mohl být zábava a ušetřil bych si nějaké metry. Ale co už. 50 m jsem vyběhl jak nic a hned zase sbíhám dolů na druhé straně. 

Teď už následuje celkem standardní sestup do údolí a do lyžařské vesničky Arolla. Dojdu k prvnímu hotelu a jdu se zeptat na nocleh. Noclehárnu nemají, jen pokoj za 120. Říkám, že to je na mě moc. Jsou na recepci dva a chvíli se mezi sebou baví a pak že mi můžou nabídnout 95. Tak říkám, že se zkusím zeptat ještě jinde a možná se vrátím. Jdu o 50 výškových m níž do centra vesnice. Tam moc nepochodím. Všechno je zavřené. Holt konec sezóny. Tak se vrátím zpět. Ale pořád váhám. Nakonec volám do kempu do Les Hauderes, což je o 9 km dál a 400 m níž a tam mají takovou dřevěnou budku za 65. Usmlouvám to na 55. Takže jsem tu projebal skoro hodinu a teď vyrážím dál, hurá. 

Začíná být už celkem chladno, hlavně tím, že slunko už je fuč. Ale jdu statečně pořád v kraťasech a triku s krátkým rukávem. 

Cesta místy dost kopíruje silnici, ale vlastně je celkem hezká. Už toho mám dnes celkem dost a chci být v cíli. Timing je tak akorát, protože půl km před kempem je obchod a zavírá v 7 a já tam dojdu v 6:45. Kupuju celkem dost jídla, až příliš. 

Dojdu do kempu, pán mi to dá nakonec za rovných 50 franků. Dávám sprchu a pak hoduju. Studuju zítřejší trasu. Buď můžu jít přímo do Zinalu (a pak dál), anebo to vezmu bokem přes chatu, co je úplně blízko ledovce a průvodce doporučuje tam přespat. Chata je už zavřená, ale mají zimní místnost i kamna a nádobí. Rozhodnu se až ráno, ale jelikož jsem nakoupil hodně jídla, tak by bylo trochu hloupé ho tahat do Zinalu, kde je další obchod, takže přespat na chatě zní logicky. 

Spát jdu asi v 10. 

40 km, stoupání 2084. Celkem 115 km.