Vstávám, balím, snídám a v 8:15 vyrážím. Hezky si vykračuju a po necelých 700 m si uvědomím, že jsem nechal v ledničce máslo a sýry. Ach ach. Tak se vracím zpět. Ztráta asi 15 minut. S takovou to až do Cluanie nestihnu a tím dám zapravdu majiteli hostelu, který mi říkal, že tam za jeden den nedojdu (spoiler alert: dojdu). 

Prve jdu pár km po malé silničce. Pak začíná krásná pěšinka v lese. Mech, borůvky, všechno je neuvěřitelně zelené. A po cestě vodopád. 

Sice zjišťuju, že jsem trochu mimo trasu, ale to mi nevadí, za pár km se napojím zpět. Už zase prší. Je mi celkem chladno.

Pokračuju po lesácké štěrkové cestě. Není to moc zábavné. A co teprv až si všimnu, že jsem zapomněl odbočit. Vracet už se mi nechce. Měl jsem jít nízko podél jezera, takto půjdu výš. Výhoda je, že se vyhnu bažinám, které mi borec v hostelu navrhoval obejít druhou stranou jezera po silnici. Teda nevím, jestli tahle štěrková cesta je lepší než silnice, ale to už je fuk. Zábavná totiž fakt moc není. Místy je les, ale většinou spíš holiny po kácení. Dvakrát potkám obří sklápěčku – jede tam a zpět. 

Tenhle úsek měl asi 20 km, ale naštěstí všechno jednou končí a já konečně klesám k řece, do které ústí jezero. Přejdu přes most, kousek vystoupám a octnu se na silnici. 

Je asi 13:50 a čas na pauzu! Už druhou, první byla po 11 km v hezké dřevěné boudě. Teď sedím na šutru u silnice, ale aspoň pod stromem, takže na mě neprší. Mám za sebou asi 26 km. Přede mnou je další etapa, která má 17 km. Vede přes sedlo do údolí a pak přes další sedlo dolů do dalšího údolí, kde vede hlavní silnice a je tu hotel. Očekávám malou cestičku a horší postup. 

Ve 14:10 pokračuju dál. Prve asi 2 km po silnici. To by šlo. Dojdu k odbočce – tady začíná stezka. Hned zkraje je to pěkně podmáčené, ajajaj. No nic, jdu na to. Hned mám mokro v botách. Aspoň to mám za sebou a už to nemusím řešit. Do kopce se aspoň konečně zahřeju. Ale podmáčené je to pěkně. 

Vystoupám asi 300 m a pak začínám klesat dolů. Pohled je to hezký, Glen Loyne působí docela opuštěně. 

Sejdu až k řece a je čas řeku přebrodit. Chvíli špekuluju kde a pak jdu na místo, kde je to vyznačené v mapě. Vypadá to dobře. Akorát ohrnu nohavice a jdu na to. Úplně uprostřed je to trochu prudší, ale žádný drama. To bychom měli. 

Teď pokračuju kousek doleva a nesmím minout odbočku doprava do svahu. Samozřejmě ji minu, ale naštěstí si toho všimnu jen asi o 150 m dál. Je 16:42 a začínám opět stoupat. Tentokrát to bude jen asi 200 m. Jde to hezky. Pohled zpět do údolí je fajn. 

Nahoře je takový rovnější úsek a v 17:20 definitivně začínám klesat. Brzo vidím, že po chvíli dojdu na štěrkovou cestu. No to je bomba! Už jsem myslel, že dojdu skoro za tmy, ale takto ušetřím nejmíň půl hodiny, spíš ještě víc! Ale už mi to moc nejde, trochu se ploužím. A jak se ploužím, tak je mi opět zima. Tak hodinu před koncem ještě stavím na sváču. 

Po mostě přejdu přes řeku. Studuju, kde zakempuju. U řeky na trávě stojí camper van. Asi by to šlo vedle něj. Ale prve půjdu do hotelu na večeři. Je to asi 600 m – na silnici a pak kousek po ní. 

V hotelu jsem v 18:45. Slunko zapadá zhruba v 7. Ptám se, za kolik pokoj, jestli by bylo něco levnějšího pro chodce. Pokoj pro jednoho za 130 liber. OK, tak nic. Přemýšlel jsem, proč je to tak šíleně drahý. Není to poprvé, co jsem na podobnou cenu narazil. Asi prostě v Británii je taková kupní síla, že si to můžou dovolit. Že se ti klienti najdou. 

Sedám si v restauraci. Objednávám si pivo a polívku a vege burger. Je to dobré. 

Někdy o půl deváté jdu zpět k řece. Klepu na okýnko mikrobusu. Že jestli nebude vadit, když si vedle nic postavím stan. Žádný problém! Je to milý francouzský pár. Prý jestli nechci dovnitř. Já že musím postavit stan. Tak až ho postavím!

Stavím stan a pak jdu na návštěvu. Dostanu trochu vína. Jsou z jihovýchodní Francie. Borec dělá ve firmě, co prodává speciální čokoládu a holka je osteopatka. Jsou zasnoubení a zároveň jsou registrovaní partneři nebo tak něco. A časem snad bude svatba. Kvůli covidu se odložila a peníze už zahučely v domě. Jsou takoví veselí a to je fajn!

Někdy o půl desáté jdu do stanu a ještě si chvíli čtu a pak zalehnu. Trochu dělají rachot nějaká zvířata blízko nás, ale Francouzi je odeženou. 

Dnes to byl dlouhý den, to by nevadilo. Ale počasí bylo nic moc. Dost chladno. Začínám malinko pochybovat, jestli to dojdu až do konce. Nevím, jestli jsem na to stavěný. Ale zatím se nevzdávám.