Středa 6. července 2022

Vstávám 6:40, balím, snídaně je v 7. Je to italská klasika – suchary, veka, pár máslíček, pár marmelád, nutella, med. A jakési sušenky. A čaj. 

Platím 53 eur, včetně 3 eur za sprchu, to je teda zrada! Automaticky jsem dostal žeton, nikdo mi neříkal, že to bude něco stát. Ale jezero je daleko, tak bych na to nejspíš stejně kývnul. 

V 7:45 vyrážím. Prve musím klesnout přes 400 m. Začnu na štěrkové cestě, ale naštěstí je tu většinou cestička, kterou se dají serpentýny zkrátit. Někde v půlce vidím naproti malou osadu, kde je další chata. 

V 8:23 dojdu na rozcestí. Teď začne stoupání. Asi 900 m až do sedla Passo Tesina (2400 m). Na začátku jdu po hezké cestičce kousek nad potokem. Je to hezké. Pak se dostanu na takovou planinu, kde to chvíli je rovina. Pak se to trochu vlní, až nakonec přijde závěrečný stoupák až do sedla. Jsem tam v 10:21. 

Tak a co teď. Už v chatě jsem si vymyslel, že místo sestupu k jezeru si odtud udělám takový okruh kolem hřebene. Po svačině jdu na to. Začínají se tu objevovat jednodenní turisté. Kousek pod jezerem je totiž parkoviště a tento okruh je zřejmě oblíbený. 

Když dojdu po krásně rovném traverzu na další rozcestí, tak přemýšlím, jestli bych neměl zkusit stezku dál po hřebeni. Teda prve pod hřebenem a pak zpět po hřebeni. Trochu mám obavu, aby to nebylo jak včera. No ale cestička vypadá OK, tak jdu na to. Je sice úzká, ale není kamenitá. 

Trochu sestoupím níž, tak 100 m. Pak je rovny travers a nakonec vystoupám do sedla 2603 m.

Potud byla cesta celkem OK. Teď začne úsek po hřebeni zpět. To už je horší. Jsou to samé šutry a stezka není zřetelná.

Vystoupám ještě kus na Testa Rognosa (2693 m). A teď přijde kámen úrazu. Mám pokračovat po hřebenu mírně vpravo na další vrcholek 2685 m. Nějak teda jdu, ale nechám se zlákat kozíma stezkama a jdu moc nízko. Tak se dostanu zas výš, ale tady se mi to taky nelíbí. 

Tak nějak pokračuju v traverzu, až dál na hřebeni vidím velkou věž z kamení. OK, super, směřuju tam. Když tam dojdu, zjistím, že jsem dost špatně. Stezka uhla z hřebene doleva už o kus výš. Tak kousek stoupám a pak to nějak střihnu. Už vidím kamenné mužíky a terén je tu schůdný, hurá. 

Je to ještě kus po nezřetelné stezce, než se dostanu zpět na rozcestí na hlavní cestu. Jsou tu mužíci a je to už celkem OK. 

Na rozcestí se dostanu ve 13 hod. Čas letí, pár hodin mě tahle zábava stála. Dávám svačinu a pak pokračuju dál po oblíbeném okruhu. Je to dálnice. 

Pak začnu sestupovat k jezeru a odtud mám zase stoupat, jen o kousek vedle. V jednom místě najednou je u cesty kamenný mužík – aha, to bude travers na tu druhou stezku, usetřím si tak 50 – 100 výškových m, to se hodí! Nakonec je ten travers dost krkolomný, že si říkám, jestli to mělo cenu. Ale aspoň byla sranda. 

No takže už zase stoupám. Ale jen ani ne 200 m. A pak už je to takové zvlněné, spíš trochu z kopce. 

Všímám si, že mám signál – po několika dnech, tak toho využívám a uploaduju aspoň jednu aktivitu. Přemýšlím, co budu dělat. Už jsem docela unavenej. Jsou asi 3 hodiny. Vypadalo to, že v 5 bude bouřka, ale nakonec se předpověď vylepšila. Podle oficiální brožury by měla tato etapa končit v lyžařském rezortu Isola 2000. Je tam nějaký hotel za 1200 Kč. Není to tak zlé, ale na chatě bych za to měl i hostinu na večeři a pak i snídani. No ale možná mi nic jiného nezbyde. 

Pokračuju dál. Po pár km dojdu na silniční sedlo Col de la Lombarde (2351 m). Je tu stánek s občerstvením, ale přijdou mi ty ceny příliš vysoké. Ptám se, za kolik je malá plechovka coly. Prý 3 eura. Tak to je moc. A co voda? Pro mě za euro, OK, beru aspoň to. Vypiju ji na ex. Sice vodu ještě mám, ale to jen proto, že s ní šetřím – doplnil jsem ji asi hodinu po startu a pak už nebylo kde. 

Studuju znovu mapu a všímám si, že tudy vlastně taky prochází Via Alpina Red. A na ní je chata jen asi za 7,5 km (300 m nahoru a 800 m dolů). Bomba! Volám tam. Je to domluveno. 

V 16 hod vyrážím. Prve kousek mírně sestupuju, pak kousek po silnici a v 16:18 jsem na místě, kde začíná od silnice stezka. Stoupám vzhůru. Obloha je dost černá.

V sedle 2600 m jsem v 16:52. Pohled dolů je fajn. Jdu na sestup. Jde mi to dobře, ají si popoběhnu. 

Na chatě jsem v 17:50. Je tu veselo. Je tu totiž spoustu dětí. Mají tu na pár dní tábor. 

Ubytuju se, dostanu hezký malý pokoj s jednou palandou. Sprcha, přeprat oblečení, klasika. A pak si sednu ven. Děti hrají ping pong a já třídím fotky a píšu blog. 

V 7 je večeře. Všichni jíme venku, ale mě pozadí stranou od dětí, prý ať mám klid. První chod je polenta s masem. Byla to hodně velká porce, říkám si, že už by stačil jen dezert. No ale přijde druhý chod. Opékané brambory s kuřecími kousky na grilu. Je toho mega! Mám co dělat, abych to dojedl! A pak ještě dezert – kakaová panna cotta. Asi prasknu!

Teď je 19:40 a dopisuju blog. Venku je trochu chladno, tak asi půjdu dovnitř. Až dopiju víno. 

33 km, stoupání 2244 m. Celkem 197 km.