Sobota 31. července 2021

Budík v 6:45, vstávám, balím a v 7 jdu na snídani. Snídaně je tentokrát pouze sladká, ale to mi vyhovuje. 

Vyrážím v 7:44. Prve musím sejít dolů do vesnice. Jdu kolem lanovky a pak hezkou cestičkou kolem horského potoka. 

Dole na silnici jsem pár minut před devátou. Je tu dolní stanice lanovky, co vede až do 3000 m – zhruba do místa, kde jsem včera začal scházet k chatě. Jsou tu mega parkoviště, ale plné jen tak napůl. Opět je vidět, že toto je hlavně zimní středisko. Ale lidi tu jsou, to zase jo. 

Začnu stoupat do dalšího sedla, nebo spíš sedýlka. Začátek je přímočarý – nahoru po štěrkové cestě. Předjede mě pár e-bikerů. Pak narazím na obří stádo ovcí. Víc jak 100 určitě. Prostě jdu dál a ony se tlačí na sebe a uskakují mi. 

Pak dojdu k místu, kde z cesty odbočuje úzká cestička a je tu žlutá šipka, jako že tudy. Na mapě to nemám. Ale tak Ok, zkusím to, cestička je lepší než štěrk. Je tl hned zkraje dost strmé. A pak ještě víc. A je to fakt malinká cestička. Ale po cestě je občas nějaká značka. 

Pak dojdu ke skalám, kde jsou letecké cesty včetně nýtů. Cestička pokračuje ještě kus okolo skal zleva. Ale pak v podstatě skončí – vede do nějakých křů, kterými se mi nechce prodírat. A jít zpět dolů na cestu a ztratit všechny ty metry se mi taky nechce.

Tak se začnu drápat nahoru. Ají to vypadá, že tu už šel někdo přede mnou. Prve jdu mezi křovím a skálou. Je to dost strmé. Pak jsou tam skalní úseky, pak zase kombinace skály a různé vegetace – chytám se různých větývek a drnů a kde to jde, tak skály. No prostě dobrodružství. Ale vypadá to, že za chvilku už budu nahoře.

To se úplně nevyplní. I když už skončí hlavní skalní masiv, tak je to ještě kus hodně strmé. A pak už je to míň strmé, ale je tu těžký postup – jsou tu drny a hodně nerovný povrch. Přetraverzuju nalevo, ze jsem na dosah lanovce a horské boudě pod ní. Už jsem v bezpečí, uff.

Dávám pauzu na jídlo. Je tu krásný výhled na masiv Monte Rosy. Pozdeji zjistím, že lepší pohled už mít nebudu, aspoň teda ne dnes. 

Asi v 10:30 pokračuju dál. Začíná celkem ostré stoupání, jde mi to dobře. Přicházím k jezírku se sněhem a zbývá poslední výšvih do sedla. 

V sedle jsem v 11:20. Je to trochu zklamání. Vůbec tu není výhled na Monte Rosu. Přitom je dnes zrovna hezky. Vylezu si ještě na kopeček nad sedlem, tam něco vidím, ale taky to není ideální. 

Tak slezu zpět do sedla a zahájím sestup. Je tu takový krátký úsek přes šutry. A pak už jsem na louce. Tady u potoka dávám další pauzu. Chladím nohy v potoce. Přemýšlím, jestli to nějak ještě neprodloužit, ale pak usoudím, že mi kratší den prospěje. Noha totiž pořád bolí. 

Pokračuju dolů k chatě. Místy je to kvuli té noze trochu utrpení. Zdá se, že od včerejška je to horší. 

K chatě dojdu ve 2. Je tu živo. A zatím je ještě pořád krásně. Prý mají místo a ubytovat se můžu za hodinu. Tak obsadím lavičku a vegetuju. Noha už bolí i v klidu, nic moc. 

Po třetí se ubytuju. Pak dám sprchu, pak ještě chvíli sedím venku a někdy po čtvrté si jdu lehnout. Cítím únavu. 

Pak píšu blog a řeším internet a před sedmou jdu na večeři, která má být dnes až v 19:30. 

Začíná večeře. První chod je risotto – má barvu do červena, je z nějakého červeného vína. A na to trochu sýrové omáčky. Druhý chod je kukuřičná kaše a na tom kousky hovězího masa – takovej guláš vlastně. A jako dezert panacota nahoře s lesním ovocem. Mňam. K tomu si dávám 1/4 l červeného vína, jako obvykle v Itálii. 

Během večeře je venku bouřka a dvakrát vyletí pojistky. Poprvé to znovu nahodí (ale ruply dvě žárovky v místnosti), ale podruhé už to zůstane tak a zapálí nám svíčky. 

V 9 v dešti přecházím do svého pokoje, který je v příbytku kus nahoru do kopce. Pak ještě něco řeším na internetu a tak a asi v 10 zalehnu. 

16 km, stoupání 1089 m. Celkem 443 km.