Budík mám nastavený na 7:00. V 6:50 mě budí vlakový budík, který mi nastavil průvodčí. O 5 minut později už klepe na dveře a podává mi krabičku se snídaní a čajem. V Sargansu budeme 7:25, času dost. 

Vstávám, dávám sprchu (luxus!), balím svých pět švestek a čekám u dveří. Zkouším konečně zapnout data na esim, co jsem si koupil předem (3 GB na 30 dní za 15 USD – Airalo). Síť je připojená, ale data nefungují! To snad ne! Zkusím to vyřešit později, ale teď mám problém – včera jsem si našel spoje ze Sargansu. Ale jednak potřebuju koupit lístek. A taky mám jen náhled spojů – nevím, kde předsednout. Naštěstí to vyřeší WiFi, které je k dispozici na každém nádraží. 

Nastupuju do vlaku a 7:34 vyrážíme směrem na Chur. Tam jsme v 7:52. Naproti už stojí další vlak do St. Moritz – pojede v 7:58. Je tu spousta místa, stolečky, zásuvky. Zkoumám instrukce k te esim. Zapnout datový roaming! To by mě asi jen tak nenapadlo. Funguje! Hurá! Krize zažehnána. 

Vyrážíme. Dojidám snídani a pak píšu blog. Teď už mám pohodu. V cíli budeme až v 10:00. Venku se otevírají krásné pohledy. Ve vlaku každou chvíli hlásí, co za skvosty míjíme. Je mlhavo. Snad nebude moc kosa. 

Jsme v cílové stanici – St. Moritz. Chytám na hodinkách GPS a vyrážím. Prve mě cesta vede do parkovacího domu a odtud pokračuje eskalátor do centra městečka. 

Všechno je tu honosné a dokonalé. Drahé obchody, drahé hotely. Stoupám výš. Postupně mám čím dál hezčí pohled zpět do údolí. Mohl jsem jet lanovkou, dokonce to tak mají popsané v oficiálním průvodci. Ale jsem zvyklý chodit pěšky a navíc je to dost drahé – 2x 25 franků (1 CHF = 24 Kč). Ušetřil bych 700 výškových m. 

Šlo to hladce a asi v 11:20 míjím stanici lanovky a pokračuju dál směrem k sedlu. U dvou umělých jezírek dávám sváču. 

Stezka se mění ze štěrkového chodníku na úzkou kamenitou cestičku. Začíná sutoviště. Objevují se sněhová pole. 

A je to tady, ve 12:25 jsem v prvním sedle (2873 m)! Vystoupal jsem asi 1100 m. Pokračuju dolů na druhou stranu. Je to krása. Ještě procházím kolem nějaké lanovky a pak už je to jen čirá alpská příroda. 

Začínám stoupat do dalšího sedla. Je to už strmější a náročnější terén. Je 13:28 a jsem v sedle Forcla Suvretta (2966 m). Viditelnost se snížila, jsem trochu v mraku. Ale jak začnu scházet dolů, tak se to zlepší. Je tu spousta sněhu. Několikrát to dost urychlí sestup. 

Klesám dolů, ale úplně dolů mě to nepustí – musím začít traverzovat doprava a zase trochu stoupat na úroveň chaty, která je o kus vedle. 

Váhám, jestli pokračovat rovnou do dalšího sedla, nebo se zastavit na chatě. Je to mírná zacházka (tak 15 min celkem), ale to neva, aspoň se poptám na podmínky. Prý jsou “corona-full” – normálně mají kapacitu 70, dnes tu bude 40 lidí. 

Vracím se zpět na rozcestí a zase stoupám vzhůru. Je to spektakulární. Je tu ledovec a pod ním jezírko s krásnou modrou vodou. Všude spousta vody. A pak skalky a sněhová pole. Makám!

V 15:50 jsem v sedle Fuorcla d’Agnel (2982 m). Počasí je pořád ještě Ok, sestupuju do zeleného údolí. 

Tam to stáčím doprava a začíná stoupání do dalšího sedla, je to možné?

Teď už definitivně vcházím do mlhy. Do toho mrholí. Scházím ze sedla dolů a všude zurčí potoky vod. Je to dost strmé a technické a vidím prd. Chce to dost soustředění. Pak začnou louky a všechno je bahnité a rozdupané od krav. Je to humus. 

V 18 hod konečně zase vidím kolem sebe. Jsem v civilizaci. Aspoň tak napůl. 

Prve je tu statek a pak o kus dál hotel. Tady bych se rád ubytoval. Ale mají plno. Hmm. Prý mám zkusit ubytování v jurtách o kus dál, ale ti mají furt plno. Taky že jo. Říkám, že mi stačí nějaká stodola nebo cokoli. Nic. A stanovat se tu prý v celém parku nesmí. Že bych mohl o 500 m níž do vesnice Sur do hotelu. Tak tam voláme a že mají místo. Za 85, to je dost. Kývnu na to a začínám scházet, ale moc se mi do toho nechce, třeba ještě najdu místo na stan, i když to počasí je hrozný. 

Nakonec ruším hotel a po chvíli sestupu odbočuju na štěrkovou cestu a doufám, že to nekde půjde. Po chvíli najdu místo hned u cesty, kde by to snad šlo. Ale raději bych něco víc skrytého. Nakonec se doplahočím zase o 200 m výš k jezírku. Na mapě je vyznačené místo na bbq. Skutečně tu je rošt a dřevo. Vedle je pár stromů. Šlo by to pod nima? Není to podmáčené a je to hodně hrbolaté, ale asi už nic lepšího nenajdu. Beru to. Ale fakt je dost problém si tam nějak pohodlně lehnout. 

Postupně dělám vše potřebné – postavit stan, všechno dovnitř a pak prevlect do suchého, nafouknout matraci, vyndat spacák a pak konečně i něco pojíst. Teplota je celkem Ok a zdá se, že budu v suchu. Okolo deváté zaléhám, ale se spaním to asi nebude nic moc.