Sobota 6. března 2021

Tento post lovím z hlavy po měsíci, takže možná nebude úplně přesný. Ale nakonec se zdá, že s pomocí fotek a záznamu aktivity se daří ten den zrekonstruovat celkem věrně 🙂

Vstávám, snídám, balím a v 7:48 vyrážím. Čeká mě hodně stoupání, vlastně téměř souvisle ze 1400 m do 2400 m. Hurá do toho!

Jde to celkem dobře. Prve jdu jehličnatým lesíkem, který čím dál víc řídne. Půda je čím dál víc sopečná. V 9:30 končí les a ocitnu se na sopečné pustině. Je tu jen občasný nízký porost. Jsem ve výšce asi 2000 m. Potkám běžce, který běží dolů proti mně. Zatím jdu jen v krátkém rukávu, ale místy je to na hraně. Je celkem chladno a slušně fučí.

V 10:30 se ocitnu na nejvyšším bodu dnešního výletu – asi 2380 m. Jsem v sedle na pohoří, co ohraničuje kalderu okolo Pico del Teide. Objevují se mraky, ale ještě stihnu krásný výhled na Teide.

Sestoupím o 250 m níž a jsem v kaldeře. Teď mě čeká asi 12 km po štěrkové cestě víceméně po rovině, s jen velmi mírným klesáním. Míjím 3 lidi, kteří jsou navlečení do bund. Cítím se jako hrdina, že jdu v krátkém rukávu, ale moc dlouho mi to nevydrží. Za chvíli mi začne být taková kosa, že zastavuju v závětří a oblíkám na sebe skoro všechno, co mám – dlouhé šusťáky, mikinu, bundu i rukavice. Pokračuju a přidám do tempa, ale i tak se jen tak tak zahřeju. Hrozně fučí, často jsem v mlze a je tu fakt kosa. Trocha toho extrému!

Je to tu fakt zajímavá měsíční krajina, zvlášť když je zrovna viditelnost jen pár desítek m, tak to má zajímavou atmosféru.

O půl druhé dojdu na silnici do návštěvnického centra. Teda je to hlavně muzeum místní geologie. Doufal jsem, že tu třeba budou prodávat nějaké občerstvení, ale krom expozice tu nic není. Naštěstí mám dost jídla s sebou. Dávám obědovou pauzu.

Pokračuju dál. Pořád jsem ve výšce 2000 m. Hurá rychle dolů do tepla! Následuje klesání, které trochu křižuje serpentýny silnice a pak už jdu trochu bokem. Dokonce jsou tu zbytky sněhu. Místy trochu prší.

Postupně se otepluje, sundavám vrstvy a už jdu zase v krátkém rukávu, hurá! Je to příjemná cesta lesem.

Asi v 15:15 jsem ve výšce 1000 m. Přemýšlím, co dál. Měl jsem v plánu asi za 5 km zakotvit pod turistickou stříškou a pak pokračovat pořád dál po stezce GR131 až na konec do La Esperanzy. Jenže to počasí je takový všelijaký. A z materiálů, co jsem si našel, to vypadá, že většina té zbylé cesty bude v lese, občas trochu nahoru a dolů, jen párkrát nějaký výhled. Jako asi by to bylo pořád hezký, ale nějak necítím potřebu v tom pokračovat. 

Jsem teď přímo nad Puerto de la Cruz a La Orotava. Moje ubytko dole na pobřeží začíná až zítra. Zkouším zjistit, jestli bych nemohl začít už dnes, ale nedovolám se. Neva, najdu si nějaké ubytko. Vydám se přímo dolů. Brzo jsem na asfaltce a tady už je souvislá zástavba. Jdu nejpřímější cestou, co křižuje hlavní silniční serpentýny. Je to šíleně strmý, takže výškové metry jen mizí.

Někdy v 16:40 dojdu do La Orotavy. Je to krásné historické město ve výšce okolo 350 m, mají tu krásné úzké uličky s krásnými domy. Všechno je tu šíleně strmé.

Najdu si velmi levný hostel. Zabookuju to a prve se trochu projdu po Orotavě. Pak se vydám do hostelu. Otevře mi Brit ve středních letech. Myslel jsem, že tam pracuje, ale je to jen jeden z hostů. Za půl hodiny přijde majitel – Němec. Mezitím dávám sprchu. Pak se ubytuju a vyrážím do doporučené restaurace na večeři. Je to místní putyka poblíž. Jídlo mi chutná a není to drahé. Dám se tam do řeči s párem – týpek říkal, že v tom hostelu byl před 10 lety a tehdy byl v téhle putyce na doporučení toho majitele. Zdá se, že se nic nezměnilo.

Když se vrátím na hostel, tak lidi zrovna sedí u stolu a debatují o Teide apod., tak se s pivem přidám. Někdy v 10 jdeme spát.

39 km, stoupání 1370 m. Celkem 230 km