SPP: Den 10 – Mojstrana
Neděle 21. června
Vstávám v 6:30. Ach, dobře se mi leží, ale nedá se nic dělat. Balím, snídám a v 7:30 vyrážím.
Směřuju nahoru na Kredarici (2500 m) a na Triglav (2800 m).
Prve musím ujít asi 11 km na konec údolí k chatě Alžajev dom. Z části jdu po silnici a z části po stezce podél řeky. V půlce je vodopád Peričnik, tak se na něj jdu podívat – je to max 10 min zdržení.
Když mám za sebou tak 7 km, tak si všimnu, že mám na noze klíště. To mě moc netěší, nevím, jak dlouho tam je, a nerad bych dostal encefalitidu. No snad tam moc dlouho není, protože se většinou celkem prohlížím. Prve dojdu na chatu, snad budou mít desinfekci.
Na chatu (1000 m) dojdu v 9:45. Desinfekci nemají. Dávám si čaj a štrůdl a trošku slivovice na to klíště. Trochu ho poliju a pak ho pinzetou odstraním. Zdá se, že nic nezbylo.
V 10 pokračuju dál. Vypadá, že déšť je na spadnutí, ale stejně to vypadalo včera a nepršelo (a trochu mělo) a dnes už nemá pršet, takže tomu moc nepřikládám pozornost.
Jak začínám stoupat, tak začíná poprchávat. To mě trochu znepokojuje, ale říkám si, že se pořád nic neděje. Jenže pak začíná dost foukat a víc pršet a já si uvědomuju, že jít v tomto nahoru není dobrý nápad – když už teď to začíná být dost nepříjemné, tak co teprv o 1000 m výš. Takže to asi v 10:45 a 1250 m otáčím. Sejdu zpět do údolí a počkám do zítřka.
Dojdu zpět k chatě a pak pokračuju po silnici dál. Vytrvale prší, i když ne moc silně. Třeba mě někdo vezme. A skutečně, za další kilometr mě vezmou Slovinci a hodí mě až dolů před moje ubytko.
Rovnou jdu dovnitř a zrovna to tu uklízejí, tak se hned domlouvám na další noc.
Pak jím, odpočívám a tak. Odpoledne se jdu projít, ale opět začne poprchávat.
18 km, stoupání 687 m. Celkem 273 km.