SPP: Den 9 – Planinski dom na Zelenici – Mojstrana

SPP: Den 9 – Planinski dom na Zelenici – Mojstrana

Sobota 20. června
V noci docela dost pršelo. O půl šesté mě probudí hlasy venku. Vylezu na balkon a koukám, že přišli nějací výletníci. Prý jestli mě vzbudili. Říkám, že trochu. Zalezu zpět do postele, ale jim to zřejmě nedošlo a mluví hlasitě dál. Nasazuju špunty, ty fungují. 
Vstávám v 6:40, balím, v 7 je snídaně. Dostanu 2 volská oka! K tomu klasická kontinentální snídaně. 
Vyrážím v 7:45. Je pěkně mokro. Prve mě čeká postupné stoupání až na hřeben a na vrchol Stol (2236 m). Samozřejmě to do kopce je vždy dřina, ale celkem se to dá. A není to moc prudké. Jdu pořád v kraťasech a krátkém rukávu, ale je to čím dál víc na hraně – dost fouká a je zima a jsem v mraku. Chvíli před vrcholem oblíkám bundu. 
Před desátou jsem na vrcholu, hurá. 
Teď jen sejdu 100 m na rozcestí a pak 5 minut k chatě. 
Chata je sice ještě oficiálně zavřená, ale někdo má s sebou klíče, takže je otevřeno a uvnitř si dám svačinu. Postupně dochází další lidi. Je tu fakt kosa, oblíkám dlouhé kalhoty a vyrážím.
Prve jdu trochu níž a pak začíná takový travers pod hřebenem. Takto je to po zbytek dne. Občas ještě vylezu na vrchol na hřebeni, ale většinou jdu kousek pod hřebenem na jižní straně směrem na západ. Je to dost mírné a je to zábava. Celou dobu mám výhled na Julské alpy a Triglav. 
Brzo je mi teplo a zase všechno sundavám – kalhoty i bundu. 
Ve 12 docházím k jedné zavřené chatě a dávám obědovou pauzu. A pak ve 2 dojdu na chatu na Goliči a tam dávám štrukle a pivo. Ale štruklí je hrozně moc a pak mě tlačí v žaludku. 
O půl čtvrté vystoupím na poslední vrchol (Rosenkogel, 1176 m) a pak už začíná klesání. Na klesání snad ani nic moc zajímavé nebylo, až na to, že bylo místy dost bahno. Což bylo vlastně i během traverzu, kde to občas bylo dost rozryté od dobytka. 
V 5 docházím dolů do vesnice. Kde dnes budu spát? Mohl bych buď někde tu, anebo jít údolím směrem k Triglavu ještě kus a tím získat náskok na zítra. Hmm, jenže na další chatu je to 12 km, to už je trochu moc. Tak se jdu podívat na hostel, co jsem našel na Bookingu. Nějak se mi nepozdává. Kouknu na google mapy a ejhle, najdu druhý hostel, co vypadá jak opravená roubenka. Zavolám tam a domlouvám se. Holka mi rovnou pošle vstupní kód, že ať se jdu podívat a pak jí zavolám, jestli to beru nebo ne. Mezitím jdu ještě nakoupit do supermarketu, protože zavírá asi za 20 minut (v 6). 
Hostel beru. Je to tu fakt krásné. Je tu ještě jedna česká rodinka, co se tu zastavila po cestě do Chorvatska. Dají mi polívku a večer pak hrajeme ještě nějakou hru. 
O půl desáté jdu pomalu spát. Teď je 10 a dopisuju blog. 
35 km, stoupání 1774 m. Celkem 255 km. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *