SPP: Den 8 – Koča na Kriški gori – Planinski dom na Zelenici

SPP: Den 8 – Koča na Kriški gori – Planinski dom na Zelenici

Pátek 19. června
Dneska nemám domluvenou snídani, mám nějaké svoje zásoby a brzo dojdu do údolí a tam bude obchod. Vzbudím se v 6, ale nechce se mi ještě vstávat, dobře se mi tu leží. Spalo se mi taky dobře. Vstanu někdy v 7 a vyrážím v 8. 
Prve mě čeká nějakých 1000 metrů dolů do údolí – do města Tržič. Jde to celkem dobře, po ránu mě sní nebolí ta pravá noha. 
V 8:50 jsem dole ve městě. Jdu nakoupit do supermarketu. Vlastně nic moc nepotřebuju, ale možná je to na dlouho poslední možnost, tak přece jen něco kupuju. 
Pak pokračuju po takové asfaltové cyklostezce podél hlavní silnice. A pak uhýbám cestou do kopce. Jdu chvíli po silnici, až v 10:15 konečně odbočuju. Tady je malé parkoviště a začíná polňačka. Jsem ve výšce 700 m a jdu do chaty, která je ve výšce 1450 m. Hmm, to je dost stoupání. Pustím se do toho. Hned zkraje si nevšimnu odbočky. A o kus později znovu. Vždy mě to stojí pár minut času a pár desítek metrů zbytečného stoupání. Opět je to dost strmé. A zase mě bolí pravá noha. Moc mi není do zpěvu. 
Ve 12 dojdu na chatu Koča na Dobrči (1478 m). Má dneska celkem pršet, ale zatím svítí slunko. Je tu hezky. Dávám si pivo. Co dál? Fakt se mi nejde dobře. Přemýšlím, jestli nemám utéct do údolí do nějakýho penzionu. Jenže kdybych si dal den volna, vyřešilo by se něco? Nejspíš ne. 
No nic, v 1 pokračuju dál. Je to cestička lesem hore dole, trochu zanedbaná. A najednou se mi jde dobře. Do toho jsem si ještě pustil něco k poslechu – prve Buchty a pak Gilles Peterson World Wide Show. Je to zábava. Krize zažehnána?
Ve 14:15 dojdu k další chatě, ale se tu nezastavuju. A teď přichází další stoupání – z 1300 do 2050. Au. 
Dám to bez zastávky, ke konci se ocitám v mraku. Zase je tu spoustu hoven od ovcí. Těsně před vrcholem i trochu poprší, ale ne tolik, abych si nandal bundu. 
Na vrcholu Veliki vrch (2060 m) jsem v 15:30. Dám si krátkou pauzu a zahájím sestup. Je to hezké a pak i docela dramatické – tráva se změní ve skálu a občas je tu i nějaké ocelové lano. Naproti vidím hřeben, na který půjdu zítra. 
Zmoknu nebo ne? V dálce hřmí. 
Když docházím do chaty, tak už poprchává. V chatě jsem v 16:45. Když si objednám jídlo a pivo, tak se spustí pořádný déšť. Měl jsem kliku. Na jídlo si dávám kislo mleko a žganci. A k tomu Kozla!
Budu tu asi sám. Po jídle se ubytuju a dám si sprchu. Je krásně teplá!
A teď tu vegetuju a píšu blog a čtu si. 
24 km, stoupání 2154 m. Celkem 220 km. 

Napsat komentář